Pivoňky (Paeonia) jsou dobře známý rod rostlin, který se kromě Asie, Afriky a Severní Ameriky vyskytuje také v Evropě. Najdeme zde 12 druhů a minimálně jednou tolik poddruhů bylinných pivoněk. Taxonomické pojetí některých skupin není ještě ustálené. Čtyři taxony jsou v přírodě kriticky ohrožené a chráněné. Pivoňka lékařská (P. officinalis) je známa jako léčivá rostlina již od starověku.
Většinu druhů planých pivoněk si můžete prohlédnout ve sbírce Průhonické botanické zahrady. O její historii se dozvíte v článku Historie pivoněk v Průhonicích (Živa 2022, 1).
K dalšímu čtení v Živě
Za pivoňkou tenkolistou do Sedmihradska (2008, 5)
Použitá a citovaná literatura
BĚLOHLÁVKOVÁ R.: Paeoniaceae in: KUBÁT K. (ed.): Klíč ke květeně České republiky. Praha: Academia, 2002. s. 203. ISBN 80-200-0836-5
BLAŽKOVÁ U.: Sbírka bylinných pivoněk v Botanické zahradě Botanického ústavu AV ČR v Průhonicích, Průhonice: Botanický ústav ČSAV, 1996. 133 s.
DAVIS P. J.; CULLEN J.: Paeonia. in: Davis, P.H. (ed.): Flora of Turkey and the East Aegaean Islands. Vol. 1., pp. 204 – 206, Edinburgh University Press, 1965.
GRABOWSKA B., KUBALA T.: Piwonie. Zysk i S-ka Wydawnictvo. 2011. ISBN 978-83-7506-765-1.
HALDA J.J. & WADDICK J. W.: The Genus Paeonia. Timber Press. 2004. ISBN 0-88192-612-4.
HONG DE JUAN: Peonies of the World. Taxonomy and Phytogeography. Kew Bublishing. 2010. ISBN 978-1-84246-392-5.
IPPOLITOVA N. J. & VASILJEVA M.J.: Piony – aľbom spravočnik. Rosseľchozizdat, 1985
KEMULARIA-NATHADSE L.M.: The Caucasian Representatives of the Genus Paeonia L. Trudy Tbilisskogo Botaniceskogo Sada, 1961
OPATRNÁ M.: Informační zpráva o sortimentu čínských pivoněk, Průhonice: Výzkumný ústav okrasného zahradnictví, 1976. 80 s.
PAGE, M.: The Gardener’s Guide to Growing Peonies. David & Charles Publishers, Devon, UK, 1997
PUNINA E. O. & Mordak E.V.: Fam.37. Paeoniaceae. In: Takhtajan A.L. (ed.): Caucasian Flora Conspectus. Vol 3 (2). KMK Scientific Press. 2012. ISBN 978-5-87317-879-7.
ROGERS A.: Peonies. Timber Press, Portland, Oregon, 1995. ISBN-13: 978-0881926620
STERN F. C.: A Study of the Genus Paeonia. Royal Horticultural Society, London. 1946
WEBB D. A.: Paeoniaceae. In.: Flora Europaea. Vol. 1, pp. 292 - 294, Cambridge University Press, 1993
WISTER J. C. (ed.): The Peonies. American Horticultural Society. 1962
Internetové zdroje
The American Peony Society https://americanpeonysociety.org/
The Peony Library https://www.paeon.de/navigation/hilf_en_lit_index.html
Peonies (Paeonia) are a well-known genus of plants. They occur in Asia, Africa and North America as well as in Europe. There are 12 species and at least twice as many subspecies of herbaceous peonies. The taxonomic conception of some groups is not yet stable. Four taxa are critically endangered and protected in the wild. The species P. officinalis has been known as a medicinal plant since ancient times.
-
Pivoňka tenkolistá (Paeonia tenuifolia) z Krymu (zde pohoří Kara Dag) je v době květu skoro poloviční velikosti oproti rostlinám ze středního Rumunska nebo stepí Ruska. Byla popsána jako P. lithophila, ale její taxonomická hodnota je sporná. Obdobné rostliny z Rumunska byly popsány jako P. tenuifolia var. murfatlarensis. Foto P. Sekerka
-
Pivoňka lékařská pravá (Paeonia officinalis subsp. officinalis) se vyskytuje celkem běžně v jižních Alpách. Jako léčivá rostlina byla pěstována již ve středověku, často bývá zobrazena spolu s růžemi a kosatci na gotických deskových malbách. Foto P. Sekerka
-
Plod pivoňky lékařské italské (Paeonia officinalis subsp. italica). Podsekce pivoněk se mimo jiné liší měchýřky. Až na podsekci Foliolatae se u ostatních neoplodněná vajíčka nevyvíjejí, nebo mají obdobný tvar a barvu jako živá semena, ale jsou dutá. Foto P. Sekerka
-
Pivoňka měkká (Paeonia mollis) patří do okruhu p. lékařské. Je známa pouze ze zahradnické kultury a její původ se dosud nepodařilo objasnit. Foto P. Sekerka
-
Pivoňka byla považovaná za květ symbolizující Pannu Marii – ve srovnání s růžemi nemá ostnité stonky, je tedy důstojnějším symbolem Mariiny nevinnosti. V minulosti se v Banátu na vesnicích o letnicích rozhazovaly korunní lístky pivoněk z kostelních věží. Dodnes můžeme vidět použití řezaných květů p. lékařské banátské (Paeonia officinalis subsp. banatica) při výzdobě kostelů. To společně se sběrem pivoňky jako léčivé rostliny nejspíše způsobilo její velký úbytek v přírodě. Foto P. Sekerka
-
Pivoňku parnaskou (Paeonia parnassica), která na první pohled zaujme tmavou barvou květu, popsal až v r. 1977 řecký botanik Dimitrios B. Tzanoudakis. Je příbuzná pivoňce rohaté (P. arietina), některé její populace v Turecku mají také výrazně tmavé květy, ale o něco světlejší než u p. parnaské. Foto P. Sekerka
-
Vlámský botanik Carolus Clusius se v r. 1601 poprvé zmiňuje o bílé pivoňce, která roste v horách Kréty. Platně ji však popsal až v r. 1940 britský botanik a zahradník Frederick Claude Stern jako pivoňku Clusiovu (Paeonia clusii). Foto P. Sekerka
-
Pro pivoňku balkánskou (Paeonia peregrina) se občas používají i jiná česká jména, jako pivoňka cizí nebo obecná. V rámci rozsáhlého areálu se rostliny liší především počtem a velikostí zubů na vrcholu listových úkrojků. V rumunském Baba Dagu mají listy asi nejčlenitější, proto je rumunští autoři (např. D. Brândză) dříve řadili do samostatného taxonu. Foto P. Sekerka
-
Pivoňka Broterova (Paeonia broteri) je nejčastější pivoňkou Pyrenejského poloostrova. Foto P. Sekerka
-
Pivoňka Broterova (Paeonia broteri) je nejčastější pivoňkou Pyrenejského poloostrova. V měchýřcích se vyskytují nápadně červeně zbarvená neoplodněná vajíčka či hluchá semena. Foto P. Sekerka
-
Pivoňka Broterova (Paeonia broteri) je nejčastější pivoňkou Pyrenejského poloostrova. Foto P. Sekerka
-
Pro pivoňku krymskou v užším pojetí (Paeoniadaurica) jsou typické listy se zvlněným okrajem. Rostlina z typové lokality na Krymu. Foto P. Sekerka
-
Zástupci podsekce Paeonia mají hlízovitě ztloustlé kořeny. Na nich se snadno vytvářejí adventivní pupeny, zatímco jiné skupiny pivoněk obvykle pomocí kořenových řízků nelze množit. Pivoňka lékařská jihofrancouzská (P. officinalis subsp. huthii) roste na nezpevněných sutích a uvedená vlastnost jí umožňuje vegetativní rozmnožování. Foto P. Sekerka
-
Pivoňka Russoova je nyní považována za poddruh p. korálové (Paeonia mascula subsp. russoi). Drobnějším vzrůstem a architekturou listů se podobá dalším „ostrovním“ pivoňkám – p. korsické (P. corsica) a p. Cambessedesově (P. cambessedesii). Rostliny z východní Sicílie, chráněné území Bosco di Malabotta. Foto P. Sekerka
-
Pivoňka Russoova je nyní považována za poddruh p. korálové (Paeonia mascula subsp. russoi). Drobnějším vzrůstem a architekturou listů se podobá dalším „ostrovním“ pivoňkám – p. korsické (P. corsica) a p. Cambessedesově (P. cambessedesii). Rostliny z východní Sicílie, chráněné území Bosco di Malabotta. Foto P. Sekerka
-
Nejmenší evropský zástupce rodu – pivoňka Cambessedesova (Paeonia cambessedesii) – roste na Mallorce na různých stanovištích, kde čelí menší konkurenci vyšších bylin. Patří k nim i místa mírně zkrápěná mořskou vodou. Foto P. Sekerka
-
Nejmenší evropský zástupce rodu – pivoňka Cambessedesova (Paeonia cambessedesii) – roste na Mallorce na různých stanovištích, kde čelí menší konkurenci vyšších bylin. Patří k nim i místa mírně zkrápěná mořskou vodou. Foto P. Sekerka
-
Ve střední a severní Sicílii se vyskytují nažloutle kvetoucí pivoňky, které český botanik Karel Bořivoj Presl popsal v r. 1822 jako Paeonia flavescens. Jejich taxonomická hodnota je nejistá, nejčastěji se spojují s poddruhem pivoňky korálové P. mascula subsp. hellenica, který má však areál vzdálený více než 700 km, a navíc přerušený jinými poddruhy pivoňky korálové. Foto P. Sekerka
-
Poddruh p. korálové Paeonia mascula subsp. hellenica v příznivých podmínkách hlavně na otevřených stanovištích vytváří mohutné trsy staré desítky let. Střední Sicílie