Rakouský badatel kanadského původu Murray G. Hall (*1947) studoval germanistiku střídavě v Kanadě a v Rakousku. Doktorská studia absolvoval na Univerzitě ve Vídni, zakončil je v roce 1975 prací o Robertu Musilovi. Tomuto autorovi se vědecky věnuje dlouhodobě, je rovněž členem představenstva společnosti Internationale Robert-Musil-Gesellschaft (Mezinárodní společnost Roberta Musila). V roce 1987 se na vídeňské univerzitě habilitoval a do roku 2012 působil jako mimořádný profesor pro novější německou literaturu.
Odbornému publiku je Hall znám především svým výzkumem v oblasti knižního a nakladatelského trhu v období nacionálního socialismu. Jeho dvousvazkové dějiny Österreichische Verlagsgeschichte 1918–1938 (Historie rakouských nakladatelství 1918–1938), které vyšly v roce 1985 v renomovaném vídeňském nakladatelství Böhlau, dnes už patří k základním dílům. Dobou nacionálního socialismu se blíže zabýval rovněž v publikaci Geraubte Bücher. Die Österreichische Nationalbibliothek stellt sich ihrer NS-Vergangenheit (Ukradené knihy. Rakouská národní knihovna zaujímá stanovisko ke své nacionálněsocialistické minulosti), která vyšla roku 2004 u příležitosti pořádání stejnojmenné výstavy v letech 2004–2005, na níž se Hall rovněž podílel. V publikacích Der Paul-Zsolnay-Verlag. Von der Gründung bis zur Rückkehr aus dem Exil (Nakladatelství Paul-Zsolnay. Od založení až po návrat z exilu [1994]) a Der Paul Zsolnay Verlag 1924–1999. Dokumente und Zeugnisse (Nakladatelství Paul Zsolnay 1924–1999. Dokumenty a svědectví [1999]) Hall podrobně zmapoval historii tohoto vídeňského nakladatelství, a to od jeho založení až téměř po současnost. Již zmiňovaná osobnost Roberta Musila není jediným pojítkem, které Murraye G. Halla spojuje s českými zeměmi. Valnou část svého vědeckého zájmu totiž zasvětil výzkumu německojazyčných nakladatelství v českých zemích. Výsledkem je nejen řada studií (např. „Němečtí nakladatelé v meziválečném Československu, příspěvek k dějinám“ [2020]; „Německojazyčná nakladatelství v protektorátu“ [2020]; „Der Buchhandel in den Böhmischen Ländern“ [Knižní trh v českých zemích (2020)]), ale i internetový portál http://www.boehmischeverlagsgeschichte.at, kde širokému publiku zpřístupnil výsledky svého mnohaletého bádání.
Právě výzkum německojazyčných nakladatelství v českých zemích a doby nacionálního socialismu tvoří základní pilíře posledního knižního počinu Murraye G. Halla, publikace Der Volk und Reich Verlag, Prag (Nakladatelství Volk und Reich, Praha), která vyšla v roce 2021 ve vídeňském nakladatelství Praesens. Hall v ní čtenáře nejen podrobně seznamuje s historií pražské pobočky tohoto německého nakladatelství od jejího založení 1. dubna 1940 až po poválečné snahy jeho majitele zbavit se své nacistické minulosti, ale, jak napovídá i podtitul Zur Geschichte des Buchhandels und Verlagswesens im Protektorat Böhmen und Mähren 1939–1945, v širším měřítku se dotýká i dějin knižního a nakladatelského trhu v Protektorátu Čechy a Morava v letech 1939–1945. Na více než 280 stranách se Hall detailně zabývá založením pražské pobočky nakladatelství Volk und Reich, popisuje její expanzivní strategie, při nichž Volk und Reich pohltil etablované pražské nakladatelské domy André, Neugebauer či Academia a snažil se ovládnout knižní trh i v dalších českých a moravských městech. Částečně úspěšný byl v Českých Budějovicích, kde převzal nakladatelství Moldavia, dále pak v Ostravě, zde se zmocnil nakladatelského domu Julius Kittls Nachf., naopak snahy o převzetí nakladatelství v Brně (Rudolf M. Rohrer) a v Plzni (Carl Maasch) zhatily buď odpor, či přemrštěné finanční požadavky stávajících majitelů. Opomenuta není ani oblast Slovenska — byť k protektorátu nenáleželo —, kde se prosperující baštou knižní produkce pro Volk und Reich stala bratislavská pobočka nakladatelství Jos. R. Vilímek. Rozpínavost Volk und Reich demonstrují i kapitoly věnované jeho pokusům o ovládnutí trhu vědeckých časopisů nejen v protektorátu, ale zejména pak v župě Sudety a jeho konkurenčnímu boji o zakázky s nadací Reinhard-Heydrich-Stiftung. Halla sice primárně zajímá osud pobočky v Praze, nastiňuje ale i fungování nakladatelství v zahraničí, jak dokládají drobnější kapitoly o pobočkách ve Vídni, v Budapešti a v Amsterdamu.
Značná část knihy je věnována zmapování časopisecké (Böhmen und Mähren, Prager Jahrbuch) a novinové (Der neue Tag, Prager Hochschulblätter) produkce nakladatelství. V případě prestižního časopisu Böhmen und Mähren, který se stal hlavním tiskovým orgánem státního tajemníka Úřadu říšského protektora K. H. Franka, Hall rozkrývá mechanismus získávání lukrativních zakázek a finančních prostředků od financování časopisu prostřednictvím vynucených příspěvků na inzerci od hlavních průmyslových podniků v protektorátu (Škoda, Tatra etc.) přes udílení literární ceny Adalbert-Stifter-Preis až po následné vydávání oceněných děl.
Hall ve své knize předestírá megalomanské plány, které vzešly ze spolupráce zakladatele nakladatelství Friedricha Heiße s K. H. Frankem, na získání kontroly nad veškerým „tiskem, knižním trhem a tiskárnami“ (s. 170). Ve vleklé bitvě o vymezení pole působnosti se Volk und Reich musel utkat především s brněnským nakladatelstvím Rohrer, které úzce spolupracovalo s německou univerzitou v Praze a vydávalo většinu jejích vědeckých časopisů, jakož i deník Volksdeutsche Zeitung. Heiß zde tvrdě narazil, nejenom že se mu nepodařilo nakladatelství Rohrer ovládnout, z jeho požadavků bylo schváleno naprosté minimum. Z rozhodnutí vedoucího IV. Oddělení na Úřadu říšského protektora Martina Wolfa mohla být většina vědeckých časopisů i nadále vydávána v Brně, Volk und Reich směl převzít pouze tiskoviny spadající do oblasti „Volksforschung“, tedy výzkumu národa. Naplnění nedošlo ani Heißem požadované sloučení deníků Der neue Tag (vydávaného u Volk und Reich) a brněnského Volksdeutsche Zeitung.
Dalším z prostředků ovládnutí knižního trhu se mělo stát zřízení knižního společenství „Bücherring“ (Knižní kruh), distribučního systému, který svým členům prodával knihy za zvýhodněné ceny. To představovalo jeden z propagandistických nástrojů, které měly „Čechy nadchnout pro německou okupaci“ (s. 161). Perfidnost plánu zosnovaného K. H. Frankem a Heißem spočívala v tom, že toto společenství mělo být financováno přímo Čechy, resp. českou protektorátní vládou, která musela za milionové částky odkupovat desítky tisíc exemplářů publikací tematizujících Čechy a Prahu jakou pradávnou součást Říše. Dalším krokem bylo ovládnutí řetězce nádražních knihkupectví, přičemž tento krok nebyl motivován ani tak vidinou vysokého zisku, jako spíše snahou o „omezení českého vlivu v této oblasti obchodu“ (s. 166).
Knihu uzavírají kapitoly zasazující fungování nakladatelství Volk und Reich do celkového obrazu kulturní politiky v protektorátu, jako bylo udělování literárních cen pro německojazyčné autory a pořádání různých knižních výstav a veletrhů v Praze, Brně, Jablonci a Liberci.
Značná pozornost je v knize věnována ústřední osobě zakladatele a majitele nakladatelství Friedrichu Heißovi (1897–1970). Hall načrtává jak předválečnou nakladatelskou a spisovatelskou činnost tohoto plzeňského rodáka, tak jeho působení za války v Praze. Z výsledků bádání vyplývá, že se Heiß podílel na všem, co bylo lukrativní. Kromě zmíněných periodik a publikování jeho vlastních děl totiž Volk und Reich vydával i sérii levných knih v edici polní pošty určené pro vojáky na frontě a dále vzdělávací literaturu pro Hitlerjugend. Ve spolupráci s K. H. Frankem Heiß vydal rovněž výpravné publikace Böhmen und Mähren (1944) a Das Schlesienbuch (1938), z nichž nakladatelství silně profitovalo. Posledních třicet stran demonstruje Heißovu poválečnou snahu distancovat se od své nacionálněsocialistické minulosti. Na pozadí předchozího vylíčení vzniku a fungování Volk und Reich jako jednoho z hlavních nástrojů německé nacionálněsocialistické kulturní politiky v protektorátu by se mohlo zdát absurdním, že by jeho vůdčí osobnost mohla fungovat bez aktivní spolupráce s orgány nacionálněsocialistického mocenského aparátu jako NSDAP, Říšská komora písemnictví a Úřad říšského protektora. Přesto Heiß po válce ve své žádosti o tzv. „zjištění míry provinění“ takto argumentoval: prý nebyl členem Hitlerjugend ani řádným členem NSDAP, zde měl pouze status čestného člena, který mu byl přidělen proti jeho vůli. Za války naopak údajně musel čelit mnoha příkořím a hamižnosti ze strany nacionálněsocialistických úřadů, které o Volk und Reich usilovaly. Je děsivé, že soud v Linzi, kde byla žádost podána, tuto bizarní obhajobu založenou hlavně na výpovědích Heißovi nakloněných svědků zcela bez výhrad přijal, v roce 1949 Heiße zprostil obvinění a zařadil jej tak mezi tzv. „minderbelastet“, tedy osoby s nízkým stupněm provinění (s. 274–276). Hall Heißovu argumentaci i liknavost rakouské justice ovšem demaskuje. Čtenáři se tak nabízí revidovaný obraz tehdejších událostí z pohledu současného historika.
Hallova kniha, v níž autor zúročil své mnohaleté bádání v archivech, poskytne zainteresovanému čtenáři obraz činnosti pražského nakladatelství Volk und Reich jakožto exemplárního příkladu pro mechanismy a strategie kulturní politiky nacionálního socialismu v protektorátu. Z knihy přímo čiší, že ji psal historik opírající se o archivně doložená fakta a lpící na každém detailu, což se místy negativně projevuje v čtivosti textu. Detailů je někdy až příliš, uchopení textu ztěžuje i určitá nelogičnost v uspořádání — třeba kapitola věnující se Heißovi jako autorovi a vydavateli je vsunuta mezi kapitoly pojednávající o časopise Böhmen und Mähren a ročence Prager Jahrbuch (s. 129–133), zatímco další kapitola o Heißovi a jeho životě se nachází až v závěru knihy (s. 246–280), podobně se kapitolky o vídeňské a amsterdamské pobočce (s. 143–146) oproti očekávání nalézají mezi kapitolou o edici polní pošty a kapitolou o udílení literární ceny Adalberta Stiftera. Poněkud rušivá je i určitá neuzavřenost některých kapitol, což ovšem autorovi nelze vytknout, protože se archivní materiály po válce v mnoha případech nedochovaly a stavební kameny příběhu tak chybí. Tyto drobnosti formálního rázu ale nikterak nesnižují hodnotu knihy, která je s ohledem na zkoumané téma první svého druhu a pro badatele, kteří se chtějí zabývat knižním trhem v protektorátu či přímo nakladatelstvím Volk und Reich, se dozajista stane nepostradatelnou. Kulturnímu dění v protektorátu se v posledních desetiletí věnovalo hned několik odborných publikací — např. monografie NS-Kulturpolitik im Protektorat Böhmen und Mähren. Konzepte, Praktiken, Reaktionen (2014) Volkera Mohna nebo sborníky Literatur unter dem Hakenkreuz. Böhmen und Mähren 1938–1945 (2005) a Všechny vody Čech tečou do Německa? Studie k literatuře a kultuře v protektorátu (2020). Hallova kniha Volk und Reich Verlag, Prag je další z nich a doufejme, že nikoli poslední.
Murray G. Hall: Der Volk und Reich Verlag, Prag. Zur Geschichte des Buchhandels und Verlagswesens im Protektorat Böhmen und Mähren 1939–1945. Wien, Praesens Verlag 2021. 366 stran.
Vychází v České literatuře 6/2022.
Tento článek podléhá licenci CC BY-NC-ND 4.0 Mezinárodní. Plný text licenčních podmínek
