English
V kontextu současné migrační vlny se zdůrazňuje posilování bezpečnostních složek státu, zaznívají apely na ozbrojování civilního obyvatelstva, do oblasti bezpečnosti se přesouvá čím dál víc peněz, zpravodajské složky získávají nové kompetence, slovo bezpečnost nabývá na svém významu. Čeští muži jsou dokonce pasováni do role ochránců „svých“ žen před barbarskými nájezdníky. Jaký pohled na role žen a mužů ve společnosti diskuse o bezpečnosti nabízí? Jakou roli sehrává skutečnost, že v nejvyšších pozicích bezpečnostních složek působí výhradně muži? Jaké typy maskulinity podporují výroky vrcholných politiků ČR? O těchto tématech se diskutovalo 30. září 2016 v pražské kavárně Potrvá v rámci celoevropské Noci vědkyň a vědců.
Fota: Archiv SOÚ AV ČR
Debata Chraňme naše ženy: migrace, bezpečnost a maskulinita, kterou uspořádalo Národní kontaktní centrum – ženy a věda Sociologického ústavu AV ČR, se na aktuální téma bezpečnosti a migrace snažila nahlédnout z pohledu ve veřejném prostoru tolik zdůrazňované potřeby ochrany žen a diskurzu převládající maskulinity. K debatnímu stolu přijali pozvání dr. Tomáš Pavlas a dr. Ľubica Kobová (Fakulta humanitních věd UK) a dr. Ondřej Ditrych (Fakulta sociálních věd UK). Moderátorka diskuse, reportérka týdeníku Respekt Silvie Lauder, v úvodu poznamenala, že migrační vlna potvrzuje tradiční vnímání rolí mužů a žen, totiž že aktéři debaty o migraci vysílají zřejmé signály, jak je potřeba naše ženy ochránit, a to zvláště před muslimskými migranty. Uvedený jev ilustrovala citátem předsedy Strany svobodných občanů (Svobodní) Petra Macha: „Ženy jsou naše květiny, o které máme povinnost pečovat. Takže, jestli vy z ANO nejste gentlemani, tak my Svobodní vám naše ženy nedáme. O obranu naší země se musíme postarat my, muži.“
Tomáš Pavlas k roli žen a mužů na pozadí diskurzu o migraci konstatoval, že se stále častěji ukazuje, jak je česká společnost homogenní. V debatě o migraci se s oblibou argumentuje evropskými hodnotami a tím, že je chce někdo nabourat. Homogenita společnosti jej nepřekvapuje tolik jako spíše její konzervativnost.
Ľubica Kobová vybídla k zamyšlení, co se ve společnosti děje, když je najednou představa tradiční silné rodiny opět populární. Skutečnost, že se rétorika debaty o bezpečnosti „točí“ kolem žen, považuje za „metonymickou záměnu“ – ženy zastupují metaforický posun od abstraktních témat typu svoboda ke konkrétním tématům jako ochrana žen. Obraz ženy se od 19. století změnil: nevnímá se již jen jako cudná rodička dětí, ale i jako zdroj sexuálního potěšení pro muže – proto si muži nárokují sexualizaci, a tudíž i odhalení jejího těla a tím i její ochranu. Ženy toužící po styku s cizinci jsou vnímány jako zrádkyně společnosti.
Diskutéři hovořili také o Rusku, které vnímá Evropu jako málo mužnou, impotentní, změkčilou, což se podle výkladů ruských médií projevuje i na neschopnosti řešit migrační krizi: a na vině jsou ženy, které syny vychovávají měkce. Ruská propaganda zdůrazňuje tradiční hodnoty, a proto se v médiích často objevuje prezident Vladimír Putin, jak loví tygra, navádí ptáky, kteří by jinak zabloudili aj. Ľubica Kobová poznamenala, že roli v ruské propagandě hraje rovněž úsilí různých církví, jež si na společných fórech vyměňují například myšlenky, co je správná rodina a jak se vymezit vůči genderu.
Identitární panika a prezident Miloš Zeman
Tomáš Pavlas vnímá radikalizaci společnosti jako jeden z posledních pokusů bílého středostavovského muže uhájit svůj prostor. Americký kandidát na prezidenta Donald Trump tuto představu skvěle reprezentuje. Krize mužství též rezonuje v debatě o uprchlících. Václav Bělohradský tento jev nazval identitární panikou; i v současnosti je populární fenomén domobrany výrazem tohoto jevu. Debata o migraci reflektuje podle T. Pavlase také důvěru Čechů a Češek, zda zvládnou situace, které před ně současnost staví; víra ve stát není vysoká a může prohlubovat pocit ohrožení zvnějšku.
V souvislosti s bezpečnostní politikou ČR zmínil O. Ditrych listopadové útoky v Paříži, které podle něj představují určitý milník. Na pražských ulicích se posléze objevily armádní hlídky, jež na pocitu bezpečí občanů spíše ubíraly, než přidávaly: symbolické opatření totiž posilňuje pocit ohrožení. Navíc symbolické akty jako například manželka prezidenta M. Zemana, Ivana Zemanová oblečena do vojenské uniformy a prezidentova výzva k ozbrojování podrývají důvěru ve státní instituce a prohlubují pocity nejistoty a hrozby.
Účastníci debaty se shodli, že prezident M. Zeman reprezentuje patriarchální mužství – tradiční a dominantní. Ilustrovat to lze podle T. Pavlase na jeho výrocích týkajících se dvou Češek, které byly před časem vysvobozeny z Afghánistánu („nejprve by je políbil, pak by jim dal na zadek“). Prezident M. Zeman v současnosti posiluje svou maskulinitu vymezováním se vůči uprchlíkům (posílá je zpět do rodných zemí bojovat). Sociálně slabší skupiny (migranti, bezdomovci, Romové) obecně často slouží jisté skupině mužů, aby se udrželi na mocenské špici pyramidy. Návštěva posilovny nebo srazy v maskáčích takto militarizovanou maskulinitu posilují.
Ľubica Kobová poznamenala, že prezident M. Zeman může na rozdíl od ruského prezidenta V. Putina svojí tělesností působit komicky, ale má s ním společné „nezlomitelné mužství“: „Jakkoli do nich bušíte, jejich těla přežijí. Tak jako slovenský prezident Robert Fico přežije dlouhé běhy se psem, prezident Miloš Zeman přežije panáky alkoholu a cigarety.“ Tomáš Pavlas přirovnal Zemanův návrat z Vysočiny k Terminátorovi.
Více ženských hlasů
Přítomnost žen v debatě o bezpečnosti ve společnosti by podle Ľ. Kobové nic negarantovala, což například dokazují kariéry amerických političek Condoleezy Rice nebo Sarah Palin. Obsah aktuální společenské debaty o bezpečnosti je ovlivněn zejména typem osob, které do ní přispívají. V současnosti se jí účastní buď armádní vysloužilci a/nebo lidé, kteří studovali politologii, jejichž chápání bezpečnosti je zúžené. Bezpečnost ostatních skupin tato debata nezohledňuje vůbec. Jde například o osoby se zkušeností domácího násilí, staré lidi, ale i muže, kteří jsou také zranitelní. Diskuse o bezpečnosti s větším množstvím aktérů by tudíž podle Ľ. Kobové byla jistě nejen pozoruhodná, ale i přínosná.
Debata na https://www.youtube.com/watch?v=MgBIgOA3B9M.
NAĎA STRAKOVÁ,
Sociologický ústav AV ČR, v. v. i.