Sociolog a politolog Ondřej Císař hovořil v pořadu Události, komentáře České televize o stávkách a protestech koncem minulého měsíce v Německu a ve Francii. Nachází se dnes Evropa v přelomové době?
„Žijeme v době, kterou sociologové často popisují jako dobu vícečetných krizí, nebo výzev, které se týkají rozdělujících se společností, kde se projevují sociální nerovnosti. Společně s tím se začínají projevovat sociální dopady klimatických změn, velmi intenzivně se začíná diskutovat o tom, co bude pro společnost znamenat rozšiřující se aplikace umělé inteligence, která bude měnit trh práce a pravděpodobně sociální stratifikaci. Žijeme v době, kdy v Evropě vypukla otevřená válka," otevírá téma Císař výčtem zásadního dění posledních let s tím, že podle něj evropské společnosti na tyto změny nejsou připravené.
Sociální nerovnosti jsou ve vyspělém, západním světě už dlouhou dobu a výrazně se projevují nejpozději od 80. let. Zároveň se však prohlubují a neřeší a do toho navíc vstupují další, od kterých se očekává, že rozdělování společnosti mohou jenom dále prohlubovat. Co se týká zmíněných protestů, u těch hraje podle Císaře zásadní roli národní specificita. „Protestní vzorce vypadají v různých zemích jinak. Je to dáno tím, jak jsou uspořádány a jak fungují politické instituce. Francie je učebnicový případ centralizované země, která při přijímání důležitých politických rozhodnutí tato rozhodnutí předem nekonzultuje se zástupci těch, kterých se týkají," vysvětluje sociolog a doplňuje, že protesty tolik nevypovídají o národní povaze. Budeme je podle něj nicméně v různé podobě potkávat stále častěji jako signál toho, že problémy tu s námi jsou a populace nemá pocit, že by byly řešeny.
Dnes nelze říct, zda evropské společnosti spějí ke změně svých politických systémů, ani zda by se v případě, že by k něčemu takovému došlo, jednalo o změnu k lepšímu. Podobně, jako se výše uvedené problémy ukazují jako univerzální, jen v určitých národních variacích, však i nedemokratické tendence nalezneme napříč vyspělým světem, Císaneř proto nepředpokládá, že by například mladší demokracie, jako jsou ty středo- a východoevropské, byly nějakým způsobem předurčené k tomu, že by demokraticky kolabovaly dříve než ty etablované. Zároveň nevylučuje, že by některé konfliktní linie, jako by mohla být kupříkladu chybějící mezigenerační solidarita, nemohly být aktivovány politickými lídry.
Facebook
Twitter
Tweets by SociologickyNewsletter