Fascinující rostliny, díl 50.

Durian je jméno pro jedlé plody durianu cibetkového (Durio zibethinus) i několika dalších tropických stromů ze stejného botanického rodu. Tyto dřeviny rostou v jihovýchodní Asii a dosahují výšky 25–50 metrů.

Plody durianů jsou až 30 centimetrů dlouhé tobolky pokryté kuželovitými ostny. Pod pichlavou slupkou najdete semena obalená dužninou. Duriany se vyznačují takzvanou kauliflorií – tobolky vyrůstají na kmenech nebo na silnějších větvích, podobně jako třeba u kakaovníku.

Dužnina kolem semen má krémovitou konzistenci a vynikající chuť. Jí se nejčastěji čerstvá. Přidává se také do cukrovinek a do pokrmů s rýží, vyrábějí se z ní džemy, používá se do omáček i salátů. Velmi populární je durianová zmrzlina. V zemích, kde se pěstuje, je durian považován za krále ovoce.

Nezralé plody lze vařit jako zeleninu. Jedlá jsou také pražená nebo pečená semena.

Zdálo by se, že durian je ideální pochoutka. Jenže bohužel ukrutně páchne. Lidé jeho aroma popisují různě, zpravidla však nelichotivě: připomíná prý shnilou cibuli, zvratky, terpentýn, zapáchající chemikálie přidávané do zemního plynu nebo směs shnilých vajec, česneku a fekálií.

Do některých asijských hotelů a jiných veřejných budov je proto přísně zakázáno nosit duriany. V Singapuru se s nimi nesmí ani jezdit hromadnou dopravou.

Kdo ovšem překoná počáteční odpor k „vůni“ durianu, ten je odměněn jeho exkluzivní chutí. Už cestovatelé v 19. století tvrdili, že kvůli plodům této fascinující rostliny se vyplatí cestovat do jihovýchodní Asie.

Na snímku plody durianu cibetkového (Durio zibethinus) převázané útržky palmových listů a prodávané na tržišti v Indonésii. Zdroj Wikimedia Commons, autor Wibowo Djatmiko, úpravy Jan Kolář, licence CC BY-SA 3.0.

Seriálem Fascinující rostliny chceme oslavit Den fascinace rostlinami a zároveň připomenout 50 let od založení Ústavu experimentální botaniky.