Návrhy na tematická čísla

Romové a jejich dějiny ve stínu železné opony – výzva autorkám a autorům

3. 2. 2023 – Jednou z oblastí historického výzkumu v zemích na východ od bývalé železné opony, které dosáhly pozoruhodného rozmachu, jsou dějiny zdejších romských obyvatel ve dvacátém století. Z nově probuzeného zájmu o jejich pohnuté a mnohdy tragické osudy vzešlo množství důležitých poznatků. Především se podařilo zachytit celkové kontury jejich historie v jednotlivých národních rámcích, vykreslit různé stránky jejich života a zaznamenat řadu individuálních příběhů. Současně však tento výzkum stále trpí roztříštěností, schází mu dostatečné vzájemné propojení a hlubší zakotvení v hlavním proudu historického bádání. Právě s vědomím tohoto deficitu jsme se rozhodli koncipovat tematické číslo Soudobých dějin / CJCH (č. 3/2023) k dějinám Romů v zemích střední a východní Evropy s primárním zaměřením na éru komunistického panství, ovšem s možnými a někdy i nezbytnými přesahy jednak do doby válečné a meziválečné, jednak do období postkomunistické transformace a současnosti. Velmi rádi však nabídneme prostor i pro komparativní záběry na situaci Romů a Romek v západní Evropě ve stejné době, postihující obecnější vývojové trendy, či naopak vzájemné rozdíly v zemích s konkurenčním socioekonomickým systémem. Uvítáme i texty akcentující specifické metodologické a etické výzvy spojené s výzkumem a formulací výsledků výzkumu zaměřeného na dějiny Romů.
Máme přitom na mysli historii romských populací jako neoddělitelnou součást obecnějších dějin. Chceme dát prostor samotným Romům a Romkám jako historickým subjektům a aktérům, které většinové populace spíše dlouhodobě vytěsňovaly a degradovaly do pozice pasivních objektů a příjemců vnějších intervencí a událostí. Současně nás ale zajímají cíle, prostředky, podoby a proměny státních politik vůči Romům a utváření vzájemných vztahů na různých úrovních fungování jednotlivých evropských států a regionálních společenství. Za důležité pokládáme ohledávání geneze mentálních stereotypů „druhého“ a projevů xenofobie, jakož i reprezentace „Cikánů“ a „Cikánek“ / Romů a Romek v diskurzivních rámcích vymezujících jejich postavení a vnímání jako hráčů ve veřejném prostoru, filtrujících způsoby jejich vnímání a ustavujících modely jednání vůči nim. Stejně tak nás zajímají romské perspektivy prožívání sdílené minulosti, utváření a vývoje vztahů s neromskou společností i státem a prozkoumávání způsobů, jakými se Romům a Romkám dařilo prosazovat vlastní vize budoucnosti, rovnoprávnosti a participace na místním vývoji či na řešení celostátních otázek spojovaných s postavením a situací Romů jako skupiny. Vycházíme z přesvědčení, že dějiny Romů jsou jedním ze zrcadel, která umožňují jinak nasvětlit národní či státní (české/československé, polské, maďarské, sovětské a další) dějiny a identifikovat jejich dosud opomíjené či přehlížené rysy. Zároveň vnímáme potřebu produkce akademických textů k historii Romů, které reagují na současné výzvy směřující k revizi etnocentrických premis, jež reprodukují historicky ustavené hierarchie významu a moci ve vztahu neromských „majorit“ k romským „menšinám“.
Mluvíme-li o dějinách Romů, máme na mysli Romy jako skupinu, ovšem při vědomí heterogenity romské společnosti napříč jednotlivými státy i historicky ustavenými regionálními skupinami, co se týká společenského postavení, socioekonomického statusu atd., ale i (sebe)identifikace – nejen ve vztahu k romství, ale i k obecnějším kategoriím rasy, třídy a genderu. Obecněji formulované označení užívající generické maskulinum by nemělo zastírat tuto heterogenitu postojů a zkušeností při zkoumání historie Romů jako součásti evropské společnosti a jejího historického vývoje.
Klademe si například tyto otázky:
1. Nakolik a v jakém ohledu byli Romové obětmi komunistických režimů a jejich sociálních experimentů jako specificky identifikovaná skupina „c/Cikánů“, ale i jako lidé postihovaní z ideologických důvodů, například jako živnostníci či svobodně uvažující občané? Nakolik na druhou stranu radikální přeuspořádání vztahů nabídlo určité části romské společnosti možnost úniku z historické pozice sociálně vyčleněných outsiderů, nakolik se mohli nově emancipovat při utváření vlastních osudů a jak nabídnutých šancí využili? A jak by podobná bilance dopadla pro následující roky demokratické kapitalistické transformace?
2. Jaké kontinuity přetrvávaly, či dokonce převažovaly v situaci romské společnosti navzdory všem systémovým přeměnám od třicátých či čtyřicátých let minulého století do let devadesátých? Jaké zásadní zlomy je možné při zkoumání romských dějin identifikovat a jak zapadají do ustanovených chronologií „národních“ dějin jednotlivých evropských států?
3. Jakou úlohu v nedávné historii Romů jako skupiny hrála sdílená kolektivní paměť, zvláště pak prožitky romského holokaustu, a jak se tato paměť (re)konstruovala a manifestovala? Jakým způsobem se konstruuje a manifestuje romská kolektivní paměť ve vztahu ke komunistické minulosti? A jak do těchto procesů zasahovaly či zasahují dominantní (národní) historické narativy a/nebo ideologicky motivované interpretace minulosti?
4. Jakých konkrétních obsahů ve vztahu k Romům a Romkám nabývaly pojmy diskriminace, zrovnoprávnění, stigmatizace, emancipace, rasismus, asimilace, integrace, solidarita, izolace, sociální mobilita či sociální vyloučení?
5. Jakým způsobem může naše chápání a současné interpretace historie Romů v období komunismu nově nastínit vhled do vývoje situace Romů v zemích na druhé straně železné opony? Jaké byly státní přístupy k romským společenstvím tvořícím součást poválečných západoevropských států? Jakým způsobem se i v těchto regionech Romové a Romky stávali aktéry dění určujícího vývoj státních přístupů k nim?
Budeme se těšit na anglicky psané příspěvky historiček a historiků, ale také kolegů a kolegyň z oborů sociologie, antropologie, kulturologie a dalších společenskovědních disciplín, v rozsahu 5 000 až 15 000 slov (20–50 NS). Rukopisy zasílejte prostřednictvím elektronického redakčního systému časopisu. Termín odevzdání textů je nejpozději 1. srpna 2023.

Součástí ÚSD AV ČR je i Pražské fórum pro romské dějiny http://www.romanihistories.usd.cas.cz/cs/, platforma podporující výzkum dějin Romů a jeho prezentaci.

Třicet let od konce Československa – výzva autorkám a autorům

11. 8. 2022 – Třicet let od zániku společného státu Čechů a Slováků se jeví jako nejdelší období stabilního kontinuálního vývoje v moderních dějinách obou národů od roku 1918, nepoznamenané zásadními historickými přeryvy a diskontinuitami, jak je symbolizují „osudové“ osmičky a devítky. Vstup Česka a Slovenska do Evropské unie a Severoatlantické aliance byl potvrzením cesty nastoupené v letech 1989 a 1993 a doba „neliberální demokracie“ Vladimíra Mečiara na Slovensku se stala jen epizodou. Rozdělení Československa bylo také posledním dramatickým dilematem, které intenzivně prožívala a sdílela většina jeho obyvatel. Tři desítky let zároveň tvoří dostatečný odstup od tehdejších událostí a procesů, aby je mohli detailně i v širších souvislostech zkoumat i historici a historičky soudobých dějin. Celkový obraz dění kolem vyhlášení dvou samostatných republik už nastínili a některé jeho důležité momenty více či méně přesvědčivě a průkazně interpretovali, jiné otázky jsou dosud předmětem sporů a čekají na své vyjasnění.
Nakolik bylo rozdělení Československa důsledkem dlouhodobě zakonzervovaných problémů unitárních státoprávních modelů a polovičatého federalismu, a v jaké míře je odstartovala či akcelerovala nová politická, sociální a ekonomická dynamika polistopadového vývoje? A nakolik byl tento vývoj rezonancí dravé vlny nacionalismu, která rozvrátila všechny postkomunistické federace?
Selhaly české a slovenské politické elity, které přes usilovné vyjednávání nedokázaly dospět k přijatelnému kompromisu, anebo bylo rozdělení státu triumfem vůle k moci a pragmatismu některých politiků? Jaké byly ekonomické náklady a výnosy radikální státoprávní operace a co se odehrávalo v zákulisí sporů o rozdělení federálního majetku? O jaké ideály a hodnoty se opíraly obě nástupnické republiky při budování nové státnosti, jaké tradice, vzory a symboly se přitom aktualizovaly, či naopak vytrácely, a k jakým perspektivám se jejich samostatné trajektorie upínaly?
Co československého zůstalo v české a slovenské identitě a jak oba státy zacházejí s dědictvím společné minulosti?
Jak zasáhl československý rozvod do každodenního života mnoha lidí, jaké komplikace či výhody jim přinesl? A oprostili jsme se za posledních třicet let od vzájemných předsudků, stereotypů a mýtů, zrozených ze vzájemného soužití a nepochopení, anebo na ně vršíme další, například právě ohledně okolností a příčin rozdělení Československa?
Pro analýzu a promýšlení těchto a podobných otázek nabízíme v roce 2023 prostor na stránkách Soudobých dějin/CJCH a Historického časopisu. Ve společném projektu nesměřujeme k publikaci jednoho tematického čísla, ale chceme texty spojené s kulatým výročím konce Československa tisknout průběžně v celém ročníku obou časopisů. Zvolili jsme přitom poněkud netradiční „zrcadlový“ formát, kdy příspěvky slovenských autorek a autorů zveřejníme v Soudobých dějinách/CJCH a články autorek a autorů českých najdou místo v Historickém časopise. Uvítáme eseje, studie, úvahy a také texty zaměřené diskusně či polemicky nejen od historiků a historiček, ale i odborníků z oblasti sociologie, politologie, ekonomie, práva apod. Rukopisy v češtině, slovenštině a angličtině je možné zasílat průběžně do září 2023, pro vydání v prvních číslech ročníku je termín odevzdání 31. 12. 2022.
Časopis Soudobé dějiny/CJCH je indexován v databázích Scopus a CEEOL. Historický časopis je indexován v databázích WoS, CCC, Scopus a CEEOL. Rukopisy zasílejte prostřednictvím elektronického redakčního systému.
Kontakty: sd@usd.cas.cz (Soudobé dějiny), histcaso@gmail.com (Historický časopis)

The Politics of History and Memory: Actors, Tools and Narratives - Call for Papers (thematic issue 3/2022)

15. 3. 2022 - The gradual collapse of authoritarian regimes in Europe and Latin America in the last third of the twentieth century was naturally followed by a revision of the relationship to the past, whether communist or fascist. This process became an organic part of social liberalization and was neither conflict-free nor painless. It created a dilemma between the demand for historical truth and for the restitution of historical justice on the one hand, and the need for social stability and a basic consensus on the other. In some countries, alongside systemic transformation, it is now possible to more openly discuss not too distant grievances, injustices and guilt. In others, however, society is being confronted by repressed historical traumas, with demands for at least a symbolic atonement for past wrongs and for the memory of the former losers and victims.
The transformation of historical self-reflection after the collapse of the old regimes could first be observed in the break with legitimizing historical narratives, the expansion of sources of information and the opening of taboo topics. Subsequently, the institutional base for research, school teaching and cultural institutions was transformed. Various foreign authorities, social science approaches and memorial actors came forward with their strategies and innovations. The pantheon of national heroes and commemorations have been transformed and different, at times even contradictory, versions of the past have started competing in the public space. Such plurality, however, began to hinder some political and intellectual elites who saw it as a potential threat to their own values, goals or social integrity and began to use conformist interpretations of the past as political capital in domestic and foreign policy. If the past is the natural battleground of contemporaries, it is no longer only scholarly arguments, value preferences or lived experiences that serve as ammunition, but also power claims and tools. The recent war in Ukraine, with its propagandistic justification, demonstrates how pernicious the potential of utilitarian historical constructs and manipulations can be.
In this thematic issue of Soudobé dějiny / Czech Journal of Contemporary History we would like to conceptualize this process of changing historical self-reflection, to capture its transnational context and national specificities and to scrutinize the metanarratives that accompany it. We do not limit ourselves solely to reflections on the post-communist world, and the editors also welcome texts on the experiences of Southern European and Latin American countries. The issues covered may include, for example, the following questions: Are the changes in the institutional basis of research and commemoration comparable across borders and time? How are state-established memory institutes and museums typical in relation to the representation of the authoritarian past and what is their impact on the memory of particular societies? What ideas about this past and its legacy are promoted by relevant political actors and what tools do they use? How are historical symbols and sites of memory invoked and transformed in the contestations over the past? What is the role of historians themselves in confronting the political instrumentalization of history?
Manuscripts in English should be submitted by 15 August 2022 via https://sd.usd.cas.cz (section “for authors – submit manuscript”). Authors are also welcome to send their abstracts and drafts of their intended texts.
Indexing: Scopus, CEEOL, ERIH+
Contact: sd@usd.cas.cz

Revizionismus a výzkum soudobých dějin - druhá výzva autorům

13. 12. 2021 – Mediální polemika o revizionismu v bádání o socialistickém Československu upozornila na důležitou skutečnost, že také historiografie a obecně humanitní a společenské vědy pravidelně přehodnocují východiska i závěry svých výzkumů. Tyto revize jsou základem odborných kontroverzí, které často odrážejí aktuální politické spory a mohou se proto přenášet do diskuzí probíhajících daleko za hranicemi akademické sféry. Témata ze soudobých dějin jsou dlouhodobě ústředním tématem takových polemik.

Diskuze o totalitarismu a revizionismu ve výzkumu státního socialismu, které se nejnověji věnuje článek Radka Bubna a Martina Štefka Konceptuální labyrinty. Kolik pojetí totalitarismu znáš, tolikrát jsi revizionistou? (Soudobé dějiny 2/2021 https://sd.usd.cas.cz/corproof.php?tartkey=sod-000000-0019), je slavnou a dnes již archetypální polemikou tohoto typu. Jednalo se však pouze o jeden z mnoha podobných sporů o metodologické inovace a výkladové revize ve studiu soudobých dějin.

Redakce časopisu Soudobé dějiny/CJCH v návaznosti na publikaci zmíněného článku vyhlašuje výzvu autorkám a autorům k zasílání článků pro tematické číslo věnované tomuto fenoménu. Cílem čísla je otevřít diskuzi o revizionismu, která by ukázala šíři této problematiky a poukázala například na komplikované dějiny pojmu revizionismu, interakci mezi historiografií a politikou v polemikách o výkladech nedávné minulosti či na další „revizionistické“ spory, které současná česká debata zatím přehlížela. Vedle již hotových rukopisů je možé posílat i abstrakty a intence.

Témata studií mohou zahrnovat například:

1) Revizionismus – dějiny pojmu

2) Metodologie výzkumu soudobých dějin a problém revizionismu

3) Historické revize a zkoumání vědeckých kontroverzí

4) Diskuze o revizionismu ve výzkumu studené války

5) Popírání holokaustu a další extrémní podoby historické revize

6) Genderově inspirované revize dominantních historických konceptů a aktérů

7) Revizionismus a mediální obraz výzkumu v soudobých dějinách

8) Historické revize a politika dějin

Rukopisy studií je možné zasílat do 15. 2. 2022 prostřednictvím elektronického redakčního systému časopisu na adrese https://sd.usd.cas.cz PRO AUTORY - ZASLAT RUKOPIS