Zajímavosti

   Kadmium je toxický kov široce rozšířený v životním prostředí, často kvůli činnosti člověka. Přírodní kadmium je složeno z osmi izotopů (atomů, lišících se počtem neutronů v jádře), přičemž jejich poměry se v různých složkách prostředí mohou nepatrně měnit. To je dáno jevem nazývaným izotopová frakcionace. Moderní analytické metody umožňují tyto jemné variace měřit, což může být užitečné při studiu chování kadmia v životním prostředí. Pracovníci Geologického ústavu AV ČR vyvinuli metodu měření izotopů Cd v biologických vzorcích pomocí hmotnostní spektroskopie s termální ionizací (TIMS).

   Izotopové složení Cd ve vzorku se obvykle vztahuje k izotopům ¹¹⁰Cd a ¹¹⁴Cd a je vyjadřováno jako odchylka (δ^110/114Cd) od hodnoty mezinárodně uznávaného standardu, který má z definice hodnotu δ^110/114Cd nulovou. Záporné hodnoty měření δ^110/114Cd indikují obohacení lehčím izotopem oproti tomuto standardu a naopak.

   Na analýze pestrého souboru vzorků certifikovaných biogenních přírodních materiálů jsme demonstrovali poměrně široké rozpětí izotopové variace Cd. Jak je vidět z uvedeného obrázku, hodnoty δ^110/114Cd ve studovaných materiálech byly značně rozdílné. Výrazně záporné hodnoty byly pozorovány v mořských organismech (ústřice a mušle), které byly obohacené lehčím izotopem. Naopak obohacení těžším izotopem bylo zjištěno u vzorků špenátového listí a vepřových ledvin.

   Získané výsledky publikované v prestižním analytickém časopise Talanta představují užitečnou pomůcku při kontrole kvality chemické analýzy pro všechny laboratoře, které se zabývají izotopickou analýzou kadmia v biogenních materiálech.

Dnes obecně přijímaná teorie říká, že vltavíny, vznikly v důsledku tlakové a tepelné přeměny povrchových třetihorních sedimentů při dopadu velkého meteoritu před 14,75 miliony do oblasti Riesu v Německu, kde také po tomto meteoritovém impaktu zůstal mohutný kráter. Studie publikovaná v časopise Geochimicia et Cosmochimica Acta se věnovala detailnímu porovnání chemického složení vltavínů a jejich předpokládaných zdrojových hornin, nalézajících se v místě dopadu. Analýzy potvrdily již známou skutečnost, že u řady prvků existují mezi zdrojovými materiály a vltavíny nápadné rozdíly v obsazích. Tyto nesrovnalosti byly vysvětleny inovovaným modelem vzniku vltavínů. Materiál, ze kterého vznikly vltavíny, zahrnoval kromě třetihorních sedimentů také dílčí množství organického materiálu a půdy. V materiály vyvrženém z místa impaktu rychlostí několika kilometrů za sekundu docházelo ke složitým interakcím mezi taveninou a podílem hmoty přeměněným na plazmu. Klíčovým prvkem nového modelu je dezintegrace taveniny na drobné mikrokapičky v důsledku úniku těkavých látek. Právě ve formě mikrokapiček docházelo ke ztrátě některých těkavých prvků nebo sloučenin a naopak k obohacení o některé prvky, které kondenzovaly na jejich povrchu nebo jako samostatné kapičky. Vltavíny, jak je nacházíme dnes, vznikaly potom spojováním drobných kapiček a formováním větších tělísek během letu hmoty nad úrovní zemské atmosféry. Vltavíny potom dopadly převážně na území dnešní ČR. V rámci projektu financovaného GA ČR byly studovány i další impaktové struktury a pro kráter Žamanšin v Kazachstánu byl prvkové určen typ meteoritu, který zde před zhruba jedním milionem let dopadl.

Reference:
Žák, K. – Skála, R. – Řanda, Z. – Mizera, J. – Heissing, K. – Ackerman, L. – Ďurišová, J. – Jonášová, Š. – Kameník, J. – Magna, T.: Chemistry of Tertiary sediments in the surroundings of the Ries impact structure and moldavite formation revisited. Geochimica et Cosmochimica Acta. 179 (2016), 287–311.

Jedna z dosud zachovalých štol někdejšího železnorudného revíru Zdice byla vytvořena v 50.-60. letech 20. století. Poloha sedimentární železné rudy ordovického stáří (asi 460 milionů let) zde byla nalezena jen v malé mocnosti a také procentuální obsah železa je nízký. Štola však stojí za detailní výzkum vzhledem k tomu, že na jejích stěnách a počvě dochází k rychlému vzniku druhotných vápnitých a železitých sraženin. Lze předpokládat, že část z nich vzniká vlivem metabolických pochodů mikrobů, především tzv. železitých bakterií. Fotogalerie.
 

Skupina geologů z Přírodovědecké Fakulty UK (J. Bruthans se svými studenty), Geologického ústavu (M. Filippi) a ze společnosti AQH, s.r.o. (J. Jäger) spolupracovala v létě s týmem archeologů vedeným Dr. Cynthií Finlayson z Brigham Young University v Utahu (USA). Úkolem české skupiny bylo vyčištění špatně přístupných výklenků monumentálního chrámu Ad Deir ve starověkém skalním městě Petra v Jordánsku. Konkrétně se jednalo o vyklizení asi 8 kubických metrů sedimentu, usazeného během 2 tisíc let.

Počet druhů velkých hub se ve střední Evropě odhaduje na několik tisíc. Evropa je mykologicky nejlépe prozkoumaným kontinentem, přesto však badatelé stále nacházejí a popisují druhy nové. Výskyt řady druhů hub je vázán na určitý typ geologického podloží. Houby zřejmě nejsou vázány na specifické typy hornin, ale preferují zásadité nebo kyselé substráty. Tato vazba je jedním z předmětů studia oboru, který se nazývá geomykologie.

Rytí do kůry živých stromů, k velké potěše lesníků a zahradníků, přestává být populární. Díla vzniklá pomocí spreje jsou, k malé radosti majitelů domů a dopravních podniků, lépe vidět a dají méně práce. Na otázku, kdy vlastně rytí značek do stromů začalo, či spíše, kdy už zaručeně existovalo, máme odnedávna překvapivou odpověď.