Katja Kobolt – Ženské autorství v podmínkách omezení identity: autofikce a odpor subjektivity

V květnu bude Dr. Katja Kobolt (Lublaň) v rámci cyklu Literárněvědné fórum přednášet o ženském autorství v podmínkách omezení identity.

Přednáška se uskuteční v angličtině a online na platformě Google Meet.

— odkaz pro připojení: meet.google.com/jth-ttyv-pxt

Experience is at one always already an interpretation and something that needs to be interpreted. What counts as experience is neither self-evident nor straightforward; it is always contested, and always therefore political. (J. W. Scott)

Anotace přednášky

Katja Kobolt – Ženské autorství v podmínkách omezení identity: autofikce a odpor subjektivity

Prezentace vychází z úvah o ženském autorství z hlediska diskurzivizace a reprezentace postmigrantské zkušenosti a zabývá se otázkami omezení identity a produktivní nadidentifikace v rámci konstrukce umělecké subjektivity, jak ji čteme v autofikčním psaní a vizuálních reprezentacích. Přiblíží dva příklady – autofikční román Dijany Matković (Lublaň) s názvem Zakaj ne pišem? a soubor vybraných uměleckých děl Anny Ehrensteinové (Tirana/Berlín). Na jedné straně bude věnována pozornost omezení identity, která obě umělkyně ve svých dílech popisují – od genderizace, migrace a také rasizace až po třídnost – a na druhé straně se zamyslím nad „technologiemi subjektivity v textové [a vizuální] struktuře“ jako rezistencí. Zatímco autobiografie jako žánr se opírá o předpoklad identity mezi mimotextovým „já“ (autorem), narativním „já“ (vypravěčem) a vyprávěným „já“ (vyprávěnou postavou), autofikce naproti tomu uznává mezery mezi těmito třemi narativními instancemi, čímž otevírá prostor pro kritické zkoumání konstituce subjektivit a rezistence vůči mnohočetným omezením politiky identit.

Literárněvědné fórum letní semestr 2022/23 — Ženy v (e)migraci

Do žánrově pestrého pole vyprávění (o) 20. století vstupují v posledních letech se svou zkušeností emigrantky, odcházející po r. 1968. Nacházejí svůj hlas a doplňují/nabourávají příběh československé emigrace, tvořící součást ustavujícího příběhu porevoluční společnosti. Ten zahrnuje i kolektivní trauma, které autorky svým vyprávěním zpracovávají. Zatímco tradiční pohled na českou literaturu v emigraci míří spíše k mužským autorům píšícím česky a jejich výpovědi o světě, v posledních letech se pozornost obrací k hlasům dosud marginalizovaným, k dílům existujícím v okrajových polích národní literatury. Těmi mohou být jak cizojazyčné texty, tak texty na žánrovém pomezí (memoáry, deníky, beletrizované rozhovory), texty vycházející ze zkušenosti menšin v různém smyslu, případně texty akcentující odlišnost vyprávěcí perspektivy vůči masternarativu exilové produkce. Spojnicí zájmu o tuto pestrou paletu uměleckých výpovědí je snaha rozšířit chápání české literární emigrace a aktualizovat její odkaz.

Aktuální řada Literárněvědného fóra si klade za cíl podpořit odbornou debatu v oblasti posttraumatického vyprávění emigrace z pozice žen, zpřístupnit českému publiku nejnovější poznatky výzkumu literatury tvořené ženami v (e)migraci a vytvořit bázi pro navazující výzkum, stejně jako i širokou celospolečenskou diskusi.

Cyklus se uskuteční v rámci výzkumného programu Strategie AV21 „Anatomie evropské společnosti“.