Přírodní rezervace Karlické údolí je třetím nejrozsáhlejším maloplošným chráněným územím v Českém krasu a je souvisle pokryto lesy, v nichž se na nejextrémnějších místech nachází několik ostrůvků xerotermního bezlesí. Cílem článku je na základě opakovaného fytocenologického snímkování zhodnotit vývoj území v uplynulých 65 letech a vysvětlit příčiny změn. Stav území zachytila v letech 1956–57 Deniseé Blažková. V období 2008–10 jsme zopakovali záznamy ze 68 ploch zmíněné autorky. V sezonách 2020–22 jsme na těchto plochách zaznamenali fytocenologické snímky ještě jednou. Porovnáním prvního a druhého snímkování zjišťujeme, že území zůstalo mimořádně druhově pestré a cenné, byly však zřetelně patrné změny v počtu výskytů jednotlivých druhů a jejich pokryvnosti ve fytocenologických snímcích. Hlavní příčinou změn bylo zvýšené zastínění jakožto důsledek výrazného útlumu lesního hospodaření. Konkrétně došlo oproti 50. letům k výraznému nárůstu mezofilních hájových druhů a úbytek zaznamenaly xerofilní ohrožené druhy. Vývoj za poslední desetiletí ukazuje porovnání druhého a třetího snímkování. K dalšímu zapojování a celkovému tmavnutí lesů už nedošlo, a to především v důsledku suchých let. Z důvodu enormně vysokých stavů zvěře došlo k výraznému poklesu pokryvnosti bylinného patra, k velmi silné erozi půdy a je znemožněna obnova dřevin. Došlo k průkaznému poklesu druhové bohatosti bylinného patra. Na nejpoškozenějších, prakticky holých místech přežívá posledních několik druhů s mizivou pokryvností. Z hlediska druhové skladby výrazně ubyly všechny typické druhy teplomilných doubrav. Výrazně ubyla také většina lesních trav a ostřic, zejména pro zvěř chutných a výživných druhů. Na druhovém soupisu řady ploch se nyní významně podílí spousta plevelných rostlin, které jsou zavlékány z širšího okolí zvěří. Těmto druhům navíc prospívá obohacení půdy živinami, mimo jiné z hojných výkalů zvěře. Výrazně přibyly také jedovaté rostliny, které nejsou spásány. Velký nárůst počtu výskytů i pokryvnosti zaznamenala invazní netýkavka malokvětá (Impatiens parviflora).
Z uvedeného vyplývá, že během posledního desetiletí došlo k devastaci předmětů ochrany, např. prioritního stanoviště šipákových doubrav s dubem pýřitým (Quercus pubescens). Dramaticky ubyla většina ohrožených a chráněných druhů rostlin. Invazní a ruderální rostliny se naopak masivně šíří. Silně poškozeny jsou lesy na desítkách hektarů. Jednoznačnou hlavní příčinou tohoto stavu je přemnožená zvěř, v první řadě hlavně nepůvodní muflon. Je tedy nezbytné přikročit k zásadní redukci jejích početních stavů. Toho však nelze dosáhnout bez aktivního přístupu nájemce honebních pozemků. Do té doby je nutné ve spolupráci s vlastníkem lesa alespoň pokračovat v dílčích řešeních, např. ve stavbě oplocenek. Ta je však z důvodu náročného terénu obtížná a drahá.
K dalšímu čtení v Živě
Tradiční lesní hospodaření ve střední Evropě II. Lesy jako ekosystém (2011, 3)
Vřeckovýtrusná zkáza jasanů (2014, 1)
Role člověka a pařezin v měnícím se klimatu. Důvody pro ochranu a výzkum pařezin v ČR (2016, 1)
Proč je zvonovec liliolistý chráněný soustavou Natura 2000? (2017, 4)
Domácí savci a jejich původ 2. Domestikace zvířat na úsvitu zemědělství (2019, 2)
Historická ekologie: dlouhodobé interakce přírody a člověka IV. Člověk jako součást lesa (2020, 1)
Odešla Deniseé Blažková (2020, 1)
Ovce v lese? Úvaha nad pastvou hospodářských a divokých zvířat v lesních porostech (2023, 2)
Citovaná a použitá literatura:
BLAŽKOVÁ, Denisa. Fytocenologická studie Roblínských hájů. Praha, 1958 [Diplom. pr.; depon. in: Knih. Katedry botaniky PřF UK].
BLAŽKOVÁ, Denisa. Phytozönologische Studie aus den Roblínské lesy (Roblin-Wäldern). Acta Universitatis Carolinae – Biologica, 1962, 3: 219–288.
HÉDL, Radim; KOPECKÝ, Martin; KOMÁREK, Josef. Half a century of succession in a temperate oakwood: from species-rich community to mesic forest. Diversity and Distributions. 2010, 16.2: 267–276.
HÉDL, Radim; ŠTOCHOVÁ, Petra. Czech Republic. In: URNAU, Alicia; BECKER Gero; SPINELLI Raffaele; LAZDINA Dagnija; MAGAGNOTTI Natascia; NICOLESCU Valeriu-Norocel; BUCKLEY Peter; BARLETT Debbie; KOFMAN D. Pieter. Coppice forests in Europe. Freiburg: Albert Ludwig University Freiburg, 2018, 219–225.
HOFMEISTER, Jeňýk; HOŠEK, Jan; MODRÝ, Martin. The influence of light and nutrient availability on herb layer species richness in oak-dominated forests in central Bohemia. Plant ecol, 2009, 205: 57–75.
HOFMEISTER, Jeňýk; MIHALJEVIČ, Martin; HOŠEK, Jan; SÁDLO, Jiří. Eutrophication of deciduous forests in the Bohemian Karst (Czech Republic): the role of nitrogen and phosphorus. Forest management and ecology, 2002, 169: 213–230.
HOFMEISTER, Jeňýk. Jak si stojí dubohabrové lesy v CHKO Český kras. Živa. 2001, 48.2: 111–112.
MLÁDEK, Jan; PAVLŮ, Vilém; HEJCMAN, Michal; GAISLER, Jiří. Pastva jako prostředek údržby trvalých travních porostů v chráněných územích. VÚRV, Praha, 2006, 104.
MÜLLEROVÁ, Jana; HÉDL, Radim; SZABÓ, Péter. Coppice abandonment and its implications for species diversity in forest vegetation. Forest ecology and management, 2015, 343: 88–100.
NOVÁK, Antonín; TLAPÁK, Josef. Historie lesů v chráněné krajinné oblasti Český kras. Praha: Bohemia centralis, 1974. 32 stran
VILD, Ondřej, et al. The paradox of long-term ungulate impact: increase of plant species richness in a temperate forest. Applied vegetation science, 2017, 20.2: 282–292.
The Karlické údolí nature reserve is the third largest protected area in the Bohemian Karst and is continuously covered by forests, in which there are several islands of xerothermous treeless vegetation in the most extreme places. The aim of the paper is to evaluate the development of the area in the past 65 years and to explain the causes of the changes based on repeated phytosociological sampling. The vegetation of Karlické Valley was documented in 1956–57 by Deniseé Blažková. In the 2008–10 period, we repeated the records from 68 plots dealt with by this author. In the 2020–22 seasons, we again recorded phytosociological samples on these plots. By comparing the first and second sampling, we find that the locality remained extremely diverse and valuable in terms of species, but there were clearly visible changes in the number of occurrences of individual species and their coverage in the phytosociological samples. The main cause of the changes was increased shading as a result of a significant decline in forest management. Specifically, compared to the 1950s, there was a significant increase in mesophilic forest species, and a decrease in xerophilic endangered species.
A comparison of the second and third sampling shows the development over the last decade. There was no further darkening of the forests, mainly as a result of dry years. Due to the enormously high numbers of wild animals (ungulates), there has been a significant decrease in the coverage of the herbaceous layer, very strong soil erosion, and the renewal of trees is impossible. There was a significant decrease in the species richness of the herb layer. In the most damaged, practically bare places, the last few species survive with minimal coverage. In terms of species composition, all typical species of thermophilous oak forests have significantly decreased. Most of the forest grasses and sedges have also decreased significantly, especially tasty and nutritious species for game. A lot of weedy plants, which are introduced from the wider area by animals, now play a significant role in the species inventory of many plots. These species also benefit from the enrichment of the soil with nutrients, including abundant animal excrement. There has also been a significant increase in poisonous plants that are not grazed. A large increase in the number of occurrences and coverage was recorded by the invasive Impatiens parviflora.
Summarizing, during the last decade there has been devastation of protective objects, such as the habitat of oak forests with Quercus pubescens. Most endangered plant species have decreased dramatically. Invasive and ruderal plants, on the other hand, are spreading massively. Tens of hectares of forests are heavily damaged. The obvious main cause of this situation is the overpopulation of game, primarily the non-native mouflon. It is therefore necessary to proceed with a fundamental reduction of its numbers. However, this cannot be achieved without the active intervention of the lessee of the hunting land. Until then, it is necessary to at least continue with partial solutions, e.g., building fences in cooperation with the forest owner. However, this is difficult and expensive due to the rugged terrain.
