Letní sociologické komentáře

Sociolog náboženství Zdeněk R. Nešpor odpovídal pro Reportér magazín (placený přístup) nejen na otázky ohledně Pravoslavné církve v Československu v kontextu jejího napojení na Rusko. Církev se sice v roce 1951 osamostatnila od té ruské v roce 1951, jednalo se však spíše o formalitu. Ruská pravoslavná církev fungovala totiž z podstatné části pod dohledem sovětské tajné služby KGB a byla tedy součástí tamního komunistického režimu, odbobně potom ta československá. „Pravoslavná církev v Československu byla jednou z nejvíc ‚profízlovaných‘ náboženských organizací, a to prakticky nic nevíme o přítomnosti KGB, která byla v jejích strukturách jistě taky,“  podotýká Nešpor. Spolupracovníci komunistické StB byli však také v jiných církvích. Podle Nešpora byla přitom po roce 1986 jejich sebereflexe nulová. „V jiných církvích to nebylo moc slavné, ale přece jen významně lepší než u pravoslavných,“ dodává. Podle něj je vedení české pravoslavné církve víceméně proruské, musí to však skrývat kvůli složení a současným postojům věřících, jelikož většinu obce tvoří protirusky naladění imigranti z Ukrajiny a Balkánu. Zároveň se proti těsnému spojení mezi Putinem a patriarchou Kirillem staví také velká část pravoslavných původem z Ruska.

Česko se v letošním roce umístilo v žebříčku rovných příležitostí na 101. místě, což je druhý nejhorší výsledek z Evropské unie. Podle socioložky Aleny Křížkové je za tím několik problémů: „Mezi nimi jsou rozdíly ve mzdách žen a mužů, a to i na stejné pozici při vykonávání stejné práce. A potom i rozdíly v míře zaměstnanosti žen a mužů,“ vysvětluje a doplňuje výtku k tuzemskému nastavení rodinné politiky: „Ženy, pokud mají děti, zůstávají dlouhou dobu v domácnosti a jsou do toho svým způsobem donuceny státem.“ Zároveň, pokud by ženy chtěly zvolit kratší rodičovskou, mohou často narazit na nedostatek míst ve školkách, jeslích a dětských skupinách. Podle Křížkové je potom paradoxní, že ženy  individuálně v Česku dosahují vyššího vzdělání než muži, ale nemohou se tak snadno uplatnit na trhu práce. „Stát investuje do vzdělání žen a potom tyto investice nevyužívá na trhu práce, ale nechá je doma pečovat o děti,“ dodává socioložka. Článek k tomuto tématu byl publikován 30. června v Hospodářských novinách.

Mrhání potenciálem ukrajinských uprchlíků a jejich tlačení do šedé ekonomiky, to jsou témata, kterých se chopil magazín Alarm. Ve článku a podcastu nalezneme příspěvky socioložky Olgy Gheorghiev, která dělá v současné době výzkum mezi ukrajinskými uprchlicemi ohledně pracovních podmínek a zároveň je srovnává s podmínkami žen z Ukrajiny, které v Česku pracovaly už před válkou. Například upozorňuje na to, že možnost dělat dobrou práci úzce souvisí také s ubytováním, konkrétně v kontextu umisťování uprchlic do pohraničí, kde není mnoho pracovních nabídek. „Případ izolovaných zón je zajímavý z hlediska práce. Žijí tam sice vysoce kvalifikované ženy různých profesí a ženy, které na Ukrajině pracovaly jako podnikatelky, manažerky, ale možnosti v těch místech, kde teď žijí, jsou velmi omezené. Zároveň na ně tlačí politika českého státu, aby se staly co nejvíce finančně nezávislé,“ popisuje situaci socioložka. Poskytovatelé bydlení zároveň motivovalo ubytovat ve svých zařízeních co nejvíce lidí, protože tak měli vyšší příspěvek od státu. „V pohraničí jsem se v jednom místě setkala s něčím, co nelze asi nazvat jinak než obchodem s chudobou, kdy se majitel ubytovny snažil vměstnat co nejvíce lidí do jedné místnosti, takže tam bydlí třeba dvě rodiny v jednom pokoji a žijí takto už víc než rok,“ upozorňuje Gheorghiev.

Sociální geograf Tomáš Kostelecký v rozhovoru pro Hospodářské noviny mluví o tom, jak by se slabší regiony – zejména takzvané uhelné regiony, tedy Moravskoslezský, Karlovarský a Ústecký kraj – mohly vymanit z ekonomického okraje země. Cestou je podle něj investice do vzdělání. Zmíněné tři regiony se však podle Kosteleckého zároveň výrazně liší, proto nelze vždy používat stejné recepty. „Ano, ve všech třech se těžilo uhlí a historicky to byla podstatná část jejich ekonomiky. To ale neznamená, že dopady těžby měly všude stejnou váhu. Rozdílná je struktura obyvatel a průmysl navázaný na těžbu v jednotlivých oblastech, co je ale nejdůležitější, dráha rozvoje po utlumování těžby uhlí se vyvíjela jinak. Vyzvedl bych Moravskoslezský kraj, u něhož se dá říct, že se jeho postavení v rámci České republiky zlepšuje. Dohání průměr jiných českých regionů. Ústecký kraj je nedohání, ale ani se nijak zásadně nepropadá, kdežto Karlovarský kraj na první pohled zaostává, takže ostatní kraje mu spíše utíkají," uvádí Kostelecký. Podle něj je důležité nalákat do regionů kvalitní učitele pomocí příplatků, pomoci lidem dostat se z dluhových pastí a obecně je motivovat, aby se jim vyplatilo pracovat. Důležité jsou rovněž investice do infrastruktury. Podle Kosteleckého však v takzvaných chudších regionech není všechno špatně: „Život tam má i své výhody – například je tam levnější bydlení, a to i relativně v poměru ke mzdám. Řada obyvatel regionů, které jsou daleko od center ekonomického rozvoje, se má docela dobře, ti lidé žijí spokojeným životem,“ dodává sociální geograf.

Socioložka Paulína Tabery byla hostkou dalšího dílu pořadu Jak to vidí... Českého rozhlasu Dvojka, pro který vysvětlovala výsledky projektu Společnost nedůvěry, zaměřeného na vztah české veřejnosti ke konspiracím a dezinformacím (psali jsme například také zde). „Ve výzkumu jsme se zaměřili nejen na to, jakým způsobem přijímáme dezinformace, ale také na to, jaké je zastoupení hlubších konspiračních teorií, za nimiž stojí někdo, kdo lidmi manipuluje a kdo je řídí,“ přibližuje Tabery a vysvětluje výzkumný postup: „Na základě toho, o čem dezinformační nebo konspirační weby píší, jsme tak vybrali dvacet výroků, které jsme předložili respondentům. Kromě covidu-19, očkování a proruských narativů tam byly i výroky týkající se americké politiky nebo třeba smrti lady Diany.“ Přestože postoj lidí ovlivňuje více rozličných faktorů (vzdělání, informační gramotnost, ekonomická situace, důvěra v instituce nebo třeba míra úzkosti), jako nejvlivnější se ukázal vztah konkrétního člověka ke společenskému systému.  „Zjistili jsme, že nedůvěra ve stát a v média a takzvaná anomie, tedy odpojení od společnosti, tvoří nejsilnější propojení s tím, proč se někdo uchýlí k dezinformačním narativům a konspiracím,“ říká socioložka. Celý rozhovor je dostupný online.