Mt. Washington (1 917 m n. m.) je nejvyšším z 11 vrcholů Prezidentského masivu Bílých hor (White Mountains, New Hampshire, USA). Horský masiv se táhne v severojižním směru a podél hřebene se rozprostírá plochou nepříliš rozlehlá arktoalpínská tundra připomínající svým charakterem obdobné polohy ve středoevropských pohořích. Severní a zejména východní svahy jsou rozbrázděné několika rozlehlými kary a dalšími morfologickými projevy periglaciálního zvětrávání včetně přítomnosti mrazem tříděných polygonálních půd na vyfoukávaných deflačních plošinách. Arktoalpínská flóra zahrnuje řadu společných nebo příbuzných druhů a společenstev obdobných středoevropské, resp. skandinávské vegetaci.
Použitá a citovaná literatura
BLISS, Lawrence C. Alpine plant communities of the presidential range, New Hampshire. Ecology, 1963, 44.4: 678-697.
BLISS, Lawrence C. Alpine zone of the Presidential Range. 1963.BURT, Christopher C. Extreme weather: a guide & record book. WW Norton & Company, 2004.
CROW, Garrett E. New England's rare, threatened, and endangered plants. The Service, 1982.CROW, Garrett E.; STORKS, Irene M. Rare and endangered plants of New Hampshire: a phytogeographic viewpoint. Rhodora, 1980, 82.829: 173-189.GREY-WILSON, Christopher; BLAMEY, Marjorie; REISIGL, Herbert. Pareys Bergblumenbuch: wildblühende Pflanzen der Alpen, Pyrenäen, Apenninen, der skandinavischen und britischen Gebirge. Parey, 1980.
HARRIS, Stuart Kimball; LANGENHEIM, Jean H.; STEELE, Frederick L. AMC field guide to mountain flowers of New England. Appalachian Mountain Club Books, 1977.
HESSION John., MICHAUD Valerie. Wildflowers of the White Mountains. A Field Guide to New Hampshire’s Wildflowers, from Valley to Summit. Burlington: Huntington Graphics, 2003
JENÍK, Jan. Alpinská vegetace Krkonoš, Králického Sněžníku a Hrubého Jeseníku: teorie anemo-orografických systémů. Praha: ČSAV, 1961.
JENÍK, Jan. Evoluční jeviště sudetských karů. Biologické listy, 1983, 48.4: 241-248.
JENÍK, Jan. (1986): Dvojník Krkonoš. Krkonoše xx: 20-21.
LÖVE, Áskell; LÖVE, Doris. Cytotaxonomy of the alpine vascular plants of Mount Washington. Stud. Biol. Ser. 1966, 24: 1-74.SARDINERO, Santiago. Classification and ordination of plant communities along an altitudinal gradient on the Presidential Range, New Hampshire, USA. Plant Ecology, 2000, 148.1: 81-103.SLACK, Nancy G.; BELL, Allison Williams. Field Guide to the New England Alpine Summits. Boston: Appalachian Mountain Club Books, 2006.
STEELE, Frederic L. At timberline: a Nature Guide to the Mountains of the Northeast. Boston: Appalachian Mountain Club, 1982.
THOREAU Henry D. Mainské lesy. Praha a Litomyšl: Paseka, 2012.
ZLATNÍK, Alois a Anna KAVINOVÁ. Květiny a hory. Praha: Státní pedagogické nakladatelství, 1966. Obrazové pomocné knihy.
Nomenklatura severoamerických druhů podle:
FERNALD M.L. (ed.): Gray’s Manual of Botany. Portland, Oregon: Dioscorides Press, 1991.
The highest summit of the Presidential Massif in the White Mountains (New Hampshire, USA) is Mt. Washington with its altitude of 1 917 m above sea level. A relatively small area of arctoalpine tundra surrounding 11 peaks and the presence of frost-sorted polygonal soils on deflation platforms are similar to mountain habitats in the Czech Republic. The glacial cirques called ravines or gulfs together with other morphological and periglacial forms are located along the massif. The prevailing Arctic-Alpine flora and vegetation include a number of closely related species and similar communities common to Central and Nothern Europe.
-
Vrcholové partie Prezidentského masivu Bílých hor reprezentují největší plochu arktoalpínské tundry v severovýchodní části USA. Vyfoukávané plošiny s minimální sněhovou pokrývkou v zimě a mělkými obnažovanými půdami hostí arktickou květenu polštářových keříčků s dominantami pěnišníkem laponským (Rhododendron lapponicum), smutečkou laponskou (Diapensia lapponica) a skalenkou poléhavou (Loiseleuria procumbens). Foto T. Kučera
-
V chráněných a stinných úžlabinách karů vystupují nad hranici lesa druhy podrostu křivolesa, jako jsou dříneček kanadský (Cornus canadensis). Foto T. Kučera
-
Horní hranici lesa tvoří křivoles, tedy zakrslé porosty jehličnatých a listnatých dřevin, např. poléhavá bříza Betula minor s olší zkadeřenou (Alnus crispa), kterou známe z horní hranice lesa i z Alp nebo Karpat. Foto T. Kučera
-
Mezi skalními výchozy rostou atraktivní porosty polštářovitých rostlin, jako jsou skalenka poléhavá, smutečka laponská, vlochyně náholní (Vaccinium gaultherioides), s lišejníkem šídlovcem kůstkovitým (Thamnolia vermicularis). Foto T. Kučera
-
Křivoles na horní hranici lesa formují zakrslé formy dřevin vystupujících z nižších poloh, jako jsou jedle balzámová (Abies balsamea) se smrky červeným (Picea rubens, tento obrázek) a černým (P. mariana, dále), doplněné poléhavou břízou B. minor (následující obrázek). Výšku těchto porostů zpravidla určuje hloubka sněhu v zimních měsících, kmeny vyčnívající nad sněhovou pokrývku poznáme podle typických vlajkových forem. Foto T. Kučera
-
Křivoles na horní hranici lesa formují zakrslé formy dřevin vystupujících z nižších poloh, jako jsou jedle balzámová (Abies balsamea) se smrky červeným (Picea rubens, předchozí obrázek) a černým (P. mariana, následující obrázek), doplněné poléhavou břízou B. minor (tento obrázek). Výšku těchto porostů zpravidla určuje hloubka sněhu v zimních měsících, kmeny vyčnívající nad sněhovou pokrývku poznáme podle typických vlajkových forem. Foto T. Kučera
-
Křivoles na horní hranici lesa formují zakrslé formy dřevin vystupujících z nižších poloh, jako jsou jedle balzámová (Abies balsamea) se smrky červeným (Picea rubens) a černým (P. mariana, tento obrázek), doplněné poléhavou břízou B. minor. Výšku těchto porostů zpravidla určuje hloubka sněhu v zimních měsících, kmeny vyčnívající nad sněhovou pokrývku poznáme podle typických vlajkových forem. Smrk černý dosahuje značného stáří, o čemž svědčí silné kmeny zakrslých dřevin. Foto T. Kučera
-
Nízké porosty s rojovníkem grónským (Rhododendron groenlandicum) a šichou oboupohlavnou (Empetrum hermaphroditum) ve vlhčích depresích a na okrajích sněhových výležisek či vrchovišť. Foto T. Kučera
-
Houstonia caerulea z čeledi mořenovitých (Rubiaceae) v nižších polohách kvete modře, endemická alpínská varieta faxonorum kvete bíle a roste v obvodu sněhových výležisek. Foto T. Kučera
-
Z lesů nižších poloh vystupuje v chráněných polohách a vlhkých úžlabinách po východním úbočí téměř až k vrcholu klintonka Clintonia borealis. Foto T. Kučera
-
Prameniště a tající sněhová pole pokrývá vegetace s ploníkem tuhým (Polytrichum strictum, zde) a nizoučkou vrbou bylinnou (Salix herbacea, následující obrázek). Foto T. Kučera
-
Prameniště a tající sněhová pole pokrývá vegetace s ploníkem tuhým (Polytrichum strictum, předchozí obrázek) a nizoučkou vrbou bylinnou (Salix herbacea, zde). Foto T. Kučera
-
Vrba medvědí (S. uva-ursi) roste v polární oblasti a v horách na podmáčených místech krytých v zimě sněhem. Rozšířena je v Severní Americe a Grónsku. Foto T. Kučera
-
Lomikámen Saxifraga rivularis – arktoalpínský obtočnový druh, v Evropě ho najdeme i ve Skandinávii, kde má výškové maximum ve sněžných polích pod vrcholem nejvyšší hory Galdhøpiggen. Foto T. Kučera
-
Kuřička Minuartia groenlandica je poměrně hojná na mělkých půdách otevřených stanovišť, kromě Severní Ameriky se vyskytuje i v Grónsku. Foto T. Kučera
-
Americká vrba Salix planifolia, blízce příbuzná evropské vrbě bobkolisté (S. phylicifolia agg.), v obtočnovém areálu se spolu doplňují (vikarizují). Foto T. Kučera
-
Smutečka laponská (Diapensia lapponica) roste na vyfoukávaných plošinách s minimální sněhovou pokrývkou v zimě a mělkými obnažovanými půdami. Mount Washington (1 917 m n. m.), New Hampshire (USA). Jde o její nejjižnější výskyt v Severní Americe, dále obkružuje Arktidu, v Evropě roste v horách Skandinávie, na Islandu a ojediněle v severozápadním Skotsku. Foto T. Kučera
-
Jan Jeník (vlevo), autor článku a Garrett E. Crow z Univerzity v New Hampshire na hraně Huntington Ravine, červen 2005. G. E. Crow navštívil na podzim 2004 Českou republiku a pod Sněžkou utrousil „tady to vypadá jako u nás, na Mt. Washingtonu“. V Praze se setkal s J. Jeníkem a rok na to jsme absolvovali exkurzi po mokřadech státu New Hampshire včetně návštěvy „Sněžky“ Severní Ameriky. Podle Jana Štursy Jan Jeník do poslední chvíle spolupracoval s lidmi z Prezidentského pohoří, byl se stanicí na Mt. Washingtonu denně ve spojení přes Google Earth a připravoval pojednání o příbuznosti evropských a severoamerických pohoří. Ještě 28. ledna 2019 měl na semináři referát s názvem Synergie reliéfu, větru a vegetace v Prezidentském pohoří, USA. Foto z archivu G. E. Crowa
-
Mezi skalními výchozy tzv. Cow pasture rostou pohledově atraktivní porosty polštářovitých rostlin, jako jsou skalenka poléhavá (Loiseleuria procumbens), smutečka laponská (Diapensia lapponica), pěnišník laponský (Rhododendron lapponicum), vlochyně náholní (Vaccinium gaultherioides), s lišejníkem šídlovcem kůstkovitým (Thamnolia vermicularis). Foto T. Kučera
-
V chráněných a stinných úžlabinách karů vystupují druhy lesního podrostu nad hranici lesa, jako jsou dříneček kanadský (Cornus canadensis), vřesovcovitá libavka (Gaultheria hispidula) nebo pryskyřníkovitá Coptis groenlandica (na obr.). Foto T. Kučera
-
V chráněných a stinných úžlabinách karů vystupují druhy lesního podrostu nad hranici lesa, jako je dříneček kanadský (Cornus canadensis). Foto T. Kučera
-
V chráněných a stinných úžlabinách karů vystupují druhy lesního podrostu nad hranici lesa, jako je vřesovcovitá libavka (Gaultheria hispidula). Foto T. Kučera
-
Hrana karu Tuckerman Ravine se sněhovými poli na severovýchodních svazích. Foto T. Kučera
-
Alpínské trávníky na vyfoukávaných polohách tvoří sítina trojklaná (Juncus trifidus), ostřice Bigelowova (Carex bigelowii, na obr.), metlička křivolaká (Avenella flexuosa) a některé další druhy, které známe i ze střední Evropy. Foto T. Kučera
-
Naopak cirkumpolární tomkovice (Hierochloë alpina) rovněž z alpínských trávníků na vyfoukávaných polohách do střední Evropy nezasahuje (v pozadí listy endemického kuklíku Geum peckii). Foto T. Kučera
-
Prameniště hostí suchopýrek trsnatý (Trichophorum caespitosum, na obr.), hadí kořen živorodý (Bistorta vivipara), endemický kuklík Geum peckii (blízký našemu k. horskému – G. montanum) a kýchavici zelenou (Veratrum viride). Foto T. Kučera
-
Prameniště hostí např. endemický kuklík Geum peckii, blízký našemu k. horskému (G. montanum). Foto T. Kučera
-
Prameniště hostí též kýchavici zelenou (Veratrum viride). Foto T. Kučera
-
Křivoles na hranici lesa tvoří zakrslé porosty jehličnatých i listnatých dřevin, kromě břízy Betula minor např. olše zkadeřená (Alnus crispa, na obr.), příbuzná naší olši zelené (A. alnobetula), kterou známe z horní hranice lesa z Alp či Karpat. Foto T. Kučera
-
V chráněnějších polohách vystupuje z nižších nadmořských výšek např. javor klasnatý (Acer spicatum). Foto T. Kučera
-
V chráněnějších polohách vystupuje z nižších nadmořských výšek např. meruzalka žláznatá (Ribes glandulosum). Foto T. Kučera
-
V chráněnějších polohách vystupuje z nižších nadmořských výšek např. tavolník Spiraea latifolia var. septentrionalis. Foto J. Jeník
-
Smrk černý (Picea mariana) má menší šišky dlouhé do 3 cm a tvoří horní hranici lesa, nicméně roste i v nižších polohách, kde štíhlá koruna dosahuje výšky několika metrů, v celé boreální části Severní Ameriky. Foto T. Kučera
-
Z nižších poloh vystupuje např. javor červený (Acer rubrum), na fotografii s jeřábem americkým (Sorbus americana). Foto T. Kučera
-
Z nižších poloh vystupuje např. střemcha pozdní (Prunus serotina). Foto T. Kučera
-
Z nižších poloh vystupují také např. slivoň pensylvánská (Prunus pensylvanica, na obr.) nebo bříza papírovitá (Betula papyrifera var. cordifolia). Foto T. Kučera
-
Z nižších poloh vystupuje také jedle balzámová (Abies balsamea). Foto T. Kučera
-
Z druhů vystupujících z nižších poloh se v podrostu objevují šťavel kyselý (Oxalis acetosella), pstroček Maianthemum canadense (na obr.) nebo trojčetka Trilium undulatum. Foto T. Kučera
-
Z druhů vystupujících z nižších poloh dále se v podrostu objevuje i sedmikvítek Trientalis borealis. Foto T. Kučera
-
Exkurzi napříč výškovým gradientem lze absolvovat zubačkou s několika zastávkami na dolití vody. Foto T. Kučera
-
Exkurzi napříč výškovým gradientem lze absolvovat zubačkou, dřeviny postupně snižují výšku až do podoby křivolesa. Foto T. Kučera