Náboženství v 19. století je prvním pokusem o zmapování sociálního a kulturního působení českých církví (v zemském smyslu) v celém „dlouhém 19. století. Domácí i zahraniční výzkumy dnes již jednoznačně ukazují, že nevystačíme s apriorní představou sekularizace jako nezbytného průvodního jevu či důsledku modernizace. K ústupu náboženství z veřejného prostoru vedla spíše jeho kritika a záměrné odstraňování. Důsledkem ovšem nebyl zánik křesťanských církví, ale leckdy naopak jejich větší sevřenost a modernizace, která jim umožnila efektivnější pastorační práci. Specifická náboženská situace českých zemí ve 20. století i dnes proto není vysvětlitelná bez přihlédnutí k tomu, co jí předcházelo a namnoze určovalo.
Kniha obsahuje nejen potřebné informace, ale autoři, poučeni novější zahraniční literaturou, sledovali opravdu klíčové momenty v životě vybraných náboženských skupin. Kombinace přístupů je nejen odpovídajícím výsledkem této snahy, ale současně vede čtenáře k mnoha dalším otázkám – což je dobře.
Jiří Hanuš
Kniha představuje kvalitní příspěvek k problematice náboženských dějin 19. století. Možná se nám jednou podaří pochopit, proč se současní Češi pyšní označením „nejateističtějšího“ národa Evropy.
Jiří Rak
Facebook
Twitter
Tweets by SociologickyNewsletter