Literární kritika v českých zemích v době formování národních kánonů (1806–1858)
Literární kritika přispěla v 19. století k tomu, že se široce chápané a regionálně vymezené písemnictví proměnilo v (zdánlivě) uzavřené národní literatury, v nichž zaujala prestižní místo beletrie ve vernakulárním jazyce. Jak se ovšem – studuje projekt – taková kanonizační praxe, s prvky exkluzivity, romantické filozofie dějin apod., v 19. století ustalovala, jak se v ní prosazovala autonomie díla a jaké alternativy nabízela?