328
Ve spolupráci s odborníkem na ústavněprávní otázky Z. Jičínským pracovala od rána nově ustavená »komise pro alternativní vládu« KC OF (V. Havel, P. Pithart a J. Kotrč) [310]. Předložila koncept tzv. vládního kabinetu (složeného z předsedy vlády a všech místopředsedů), který by odrážel nový poměr politických sil adekvátněji než vláda jako celek [338]. P. Pithart týž den na odpoledním jednání rozšířeného krizového štábu [340] uvedl: »My jsme tímto kabinetem nabídli vládě velmi schůdné řešení, jak překonat ve vládě neřešitelnou situaci poměru straníků a nestraníků. Tam je tolik odvětvových ministerstev, která nechce nikdo řídit a žádné kandidáty bychom nevymysleli. Tam by prostě ten poměr straníků a nestraníků byl vždycky pro veřejnost nepřijatelný a my jsme se právě domnívali, že ten kabinet, ta užší vláda, složená z předsedy a jeho náměstků, že by skutečně byla paritní a že by byla přijatelná a že my bychom takto tu vládu představili a řekli bychom veřejnosti, že toto je ta vláda, a tohleto nepočítejte.«

329
Před 10. hodinou byla na schůzce ekonomů sdružených kolem Prognostického ústavu ČSAV (V. Komárek, V. Klaus, V. Dlouhý, V. Valeš ad.) s představiteli krizového štábu KC OF dohodnuta vzájemná spolupráce a koordinace všech dalších aktivit. Ekonomové byli pověřeni úkolem zajistit do 14 hodin několik odborníků, které by mohly Občanské fórum a Verejnosť proti násiliu okamžitě navrhnout do hospodářských resortů federální i české vlády jako »předsunuté hlídky«, připravující půdu pro vstup dalších představitelů opozice do vlád.

330
Po ukončení schůzky s ekonomy se V. Havel a další členové krizového štábu účastnili dalších rokování akční skupiny KC OF (řízené R. Paloušem), kterou Havel informoval o nových skutečnostech, především o vztahu k nové české vládě, kterou OF s největší pravděpodobností, byť s určitými výhradami, podpoří: »Budeme moci o ní říct, že je krokem vpřed od Adamcovy vlády, protože za prvé tam je stejný počet komunistů jako nekomunistů, za druhé tam je několik osob, které se těší podpoře Občanského fóra, a i když stále nejsme plně spokojeni, tak pro tuto chvíli můžeme říct, že se nám to zdá být krokem kupředu.« Havel hovořil o ranní schůzce s ekonomy Prognostického ústavu a o rozhodnutí obsadit některé vládní hospodářské resorty. Rovněž sdělil, že obdržel pozvání od předsedy vlády Adamce k odpolednímu jednání mezi čtyřma očima. Pozvání přijal, avšak pouze za podmínky, že se jej zúčastní širší delegace KC OF a KV VPN.

331
Krátce před 12. hodinou navštívil krizový štáb KC OF ústřední tajemník ČSL R. Sacher, aby informoval vedení OF o aktuálním postoji ČSL ke složení české vlády, jejíž vyhlášení bylo právě na návrh zástupců ČSL pozastaveno [332, 334]. Diskutující: V. Havel, R. Sacher, P. Pithart, A. Vondra, V. Hanzel, M. Kocáb [...]

R. Sacher a představitelé krizového štábu se dohodli na společném postupu. V. Havel ocenil zásadovost lidovců a bez výhrad přistoupil na jejich návrh, aby 50 % členů české vlády tvořili zástupci všech politických stran a 50 % nestraníci podporovaní Občanským fórem. Proto se KC OF a ČSL rozhodly akceptovat aktuální složení české vlády pouze za předpokladu, že ministrem financí, cen a mezd nebude J. Nikodým (KSČ) a ministrem vnitra a životního prostředí nebude A. Hrazdíra (KSČ). ČSL potvrdila svůj souhlas se složením vlády s výhradou, že půjde o vládu otevřenou; KC OF rozhodlo, že do zítřejšího rána navrhne předsedovi české vlády F. Pitrovi své kandidáty na místa ministra financí a ministra vnitra. Kandidáta na ministra vnitra se pokusí KC OF najít v řadách občanských právníků nebo architektů kandidáta na ministra financí navrhnou odpoledne ekonomové z Prognostického ústavu ČSAV.

332
Ve 12 hodin zahájilo předsednictvo ČNR za řízení předsedy J. Kempného své zasedání, na němž předseda české vlády F. Pitra představil novou vládu. Ze čtrnácti ministrů přešli do nové vlády pouze tři, všichni členové KSČ: první místopředseda vlády Miroslav Toman, ministr financí, cen a mezd Jiří Nikodým a ministr průmyslu Petr Hojer. Počet místopředsedů byl rozšířen na tři; každý zastupoval jednu ze stran NF - KSČ, ČSL a ČSS. Celkem bylo v navrhované vládě 9 nestraníků a členů ČSL a ČSS a 8 členů KSČ.

Předsednictvo ČNR přijalo demisi ministra výstavby a stavebnictví Jaroslava Vávry, ministryně školství, mládeže a tělovýchovy Jany Synkové, ministra kultury Milana Kymličky, ministra zdravotnictví a sociálních věcí Jaroslava Prokopce, ministra spravedlnosti Antonína Kašpara, ministra vnitra a životního prostředí Václava Jirečka, ministra zemědělství a výživy Ondřeje Vaňka, ministra obchodu a cestovního ruchu Karla Erbese, ministra-předsedy Výboru lidové kontroly ČSR Jana Motla, ministra Karla Löbla a ministra Ericha Sýkory. Předsednictvo ČNR odvolalo místopředsedu vlády Jaroslava Tlapáka.

Místopředseda ČNR Josef Kaňa informoval o postoji ČSL, která se rozhodla pozastavit své souhlasné stanovisko a požádat o třicet minut na rozhodnutí, zda členové ČSL vstoupí do vlády, či nikoli. Vedení ČSL vyjádřilo již minulý den názor [312], že by polovina členů vlády měla být bez politické příslušnosti a zbývající polovina z různých politických stran. Jednání bylo přerušeno. Po telefonických rozhovorech s vedením strany informoval později Kaňa Pitru, že členové vlády navržení za ČSL místo ve vládě přijímají.

Předsednictvo ČNR jmenovalo ve 14 hodin nové členy vlády ČSR: Petr Mišoň, místopředseda vlády (ČSS); Antonín Baudyš, místopředseda vlády (ČSL); Ludvík Motyčka, ministr výstavby a stavebnictví (ČSL); Milan Adam, ministr školství, mládeže a tělovýchovy (ČSS); Milan Lukeš, ministr kultury (KSČ); Pavel Klener, ministr zdravotnictví a sociálních věcí (bezpartijní); Dagmar Burešová, ministryně spravedlnosti (bezpartijní); Antonín Hrazdíra, ministr vnitra a životního prostředí (KSČ); Jan Vodehnal, ministr zemědělství a výživy (KSČ); Vlasta Štěpová, ministryně obchodu a cestovního ruchu (bezpartijní); Stanislav Kukrál, ministr-předseda Výboru lidové kontroly ČSR (bezpartijní) a Bedřich Moldan, ministr vlády (bezpartijní). V 17 hodin se vláda ČSR v novém složení sešla ke svému prvnímu zasedání.

333
Výbor ČNR pro obchod, služby a dopravu vyslovil nedůvěru předsedovi ČNR J. Kempnému, jakož i celému předsednictvu ČNR.

334
V 15.25 vydalo předsednictvo ÚV ČSL prohlášení ke složení nové vlády ČSR: »Ve snaze pomoci řešit krizovou situaci ve společnosti přijala ČSL účast ve vládě ČSR ve složení: doc. ing. Antonín Baudyš, CSc., a ing. Ludvík Motyčka. Tuto vládu považujeme nadále za vládu v rekonstrukci. S politováním konstatujeme, že nebyl dosud akceptován náš návrh na 50% zastoupení bezpartijních a 50% zastoupení politických stran. Očekáváme, že se tak stane v nejbližších hodinách s tím, že obsazení ministerstev v tomto poměru, zvláště ministerstva vnitra, bude projednáno se zástupci OF v Praze.« [331, 332]

335
Po 12. hodině se v sídle KC OF setkal V. Havel a mluvčí KC OF pro ČST J. Kantůrek s ústředním ředitelem ČST M. Pavlem. Diskutující: M. Pavel, V. Havel, J. Kantůrek, E. Kriseová, V. Hanzel, S. Milota [...]

Krátké jednání se uskutečnilo z iniciativy M. Pavla a týkalo se zřízení Politické programové rady ČST [326], na níž by OF participovalo vedle ostatních politických subjektů. V. Havel zdůraznil, že OF má mnohem větší význam než všechny ostatní politické síly a požadoval přidělení většího prostoru pro samostatné vysílání OF, v jehož čele by stál J. Kantůrek. Obě strany se dohodly, že další jednání povedou až po 11. prosinci 1989, kdy začne pracovat Politická programová rada.

336
Ústřední ředitel ČST M. Pavel se sešel s předsedou ČSS B. Kučerou a rokoval s ním o charakteru Politické programové rady ČST [326].

337
Ústřední programová rada ČST zveřejnila prohlášení, v němž konstatovala, že televize »v současné době není objektivní platformou národní vůle. Neinformuje v plném rozsahu o skutečném dění. Proto se s okamžitou platností Ústřední programová rada slučuje se stávkovým výborem, a to ve stávkový výbor Občanského fóra Čs. televize«, který požaduje:

338
Po ukončení schůzky s ústředním ředitelem ČST M. Pavlem [335] se členové akční skupiny a krizového štábu KC OF soustředili na přípravu odpoledního jednání delegace KC OF s předsedou vlády L. Adamcem. Diskutující: V. Havel, P. Pithart, M. Kocáb, J. Kotrč, Z. Jičínský, V. Dlouhý, A. Vondra, J. Křižan, V. Klaus, J. Dienstbier, P. Rychetský, E. Kriseová [...]

J. Kotrč a V. Havel vystoupili s návrhem na vytvoření »politického kabinetu předsedy vlády« [328], skládajícího se z předsedy a sedmi místopředsedů vlády. Složení kabinetu by odráželo reálné rozložení politických sil ve společnosti; OF a VPN by v kabinetu měly po jednom zástupci. Tito dva místopředsedové by tvořili »předsunutou hlídku«, jež by vytvářela podmínky pro postupné obsazování vlády opozicí. Jeden z těchto místopředsedů by byl orientován na ekonomickou sféru, druhý na sféru mocenských nástrojů státu (zejména StB). Kabinet v pojetí OF by se skládal z těchto osob: předseda vlády (L. Adamec), první místopředseda (B. Urban), místopředseda orientovaný na mocenské nástroje státu (J. Čarnogurský či P. Rychetský),
místopředseda orientovaný na ekonomickou oblast (V. Dlouhý), místopředseda za ČSL, místopředseda za ČSS a dva místopředsedové - předsedové národních vlád.

Ve 14 hodin oznámil náměstek ředitele Prognostického ústavu ČSAV V. Dlouhý jména šesti odborníků, kteří by s podporou OF a VPN mohli obsadit ministerská křesla v národohospodářských resortech. Do funkce ministra financí, cen a mezd v české vládě byl navržen Václav Zahálka. Kandidáty do federální vlády se stali zaměstnanci Prognostického ústavu V. Dlouhý a V. Klaus; dalšími kandidáty byli pracovníci Státní plánovací komise L. Chrudina a M. Jurčeka a pracovník ministerstva financí I. Kočárník. Konkrétní zařazení národohospodářských odborníků nebylo zatím, vyjma V. Zahálky, V. Klause a V. Dlouhého, specifikováno. OF se rozhodlo, že předsedovi federální vlády dále navrhne J. Dienstbiera jako ministra zahraničních věcí, P. Millera jako ministra práce a sociálních věcí a V. Klause jako ministra financí.

339
V 15.05 bylo zahájeno na Úřadu předsednictva vlády v Praze jednání delegace KC OF s předsedou vlády L. Adamcem, kterého doprovázeli poradce O. Krejčí a ústřední ředitel ČST M. Pavel. Delegaci KC OF tvořili V. Havel, P. Pithart, J. Křižan, M. Kocáb, A. Vondra a V. Hanzel.

Na vyzvání předsedy vlády předložil V. Havel návrh schválený na zasedání akční skupiny KC OF [338], který předpokládal vytvoření osmičlenného »vládního kabinetu« se dvěma zástupci z řad OF a VPN (Havel jmenoval prozatím pouze V. Dlouhého) a obsazení tří ministerstev J. Dienstbierem, V. Klausem a P. Millerem. Adamec však jednoznačně odmítl stát v čele takové vlády a jako hlavní důvod uvedl, že navrhovaní kandidáti nejsou kvalitní odborníci, zejména v oblasti řízení národního hospodářství. Sdělil, že druhého dne dopoledne požádá prezidenta G. Husáka, aby sestavením vlády pověřil dosavadního prvního místopředsedu B. Urbana. Havel reagoval slovy, že podá-li L. Adamec demisi, OF a VPN navrhnou vlastního kandidáta na funkci předsedy vlády ČSSR. Na návrh Krejčího došlo poté ke krátkému jednání L. Adamce a V. Havla mezi čtyřma očima. Během jejich nepřítomnosti vystoupil Pavel s návrhem společné podpory kandidatury L. Adamce do funkce prezidenta republiky.

Obě strany se na závěr dohodly, že ponechají všechny zásadní otázky do zítřejšího dne otevřené. KC OF přislíbilo, že v 8 hodin, dvě hodiny před zahájením dalšího oficiálního jednání, předloží předsedovi vlády alternativní návrhy na obsazení federální vlády. L. Adamec znovu zdůraznil, že nemá v úmyslu dále vládu vést a nabídl, že prezidentovi republiky doporučí, aby sestavením federální vlády pověřil prvního místopředsedu M. Čalfu.

Jednání skončilo v 16.15; komuniké, na jehož znění se obě strany rámcově dohodly, formuloval ústřední ředitel ČST M. Pavel: »Předseda vlády ČSSR L. Adamec... vedl intenzivní politická jednání s následujícími představiteli: předsedou ČSS B. Kučerou, předsedou ČSL J. Bartončíkem, prof. V. Menclem a Č. Císařem z Obrody a s delegací OF, vedenou V. Havlem. Obě strany si v dlouhém rozhovoru vyměnily názory na to, jak by měla vypadat vláda ČSSR. Zástupci OF upozornili na nespokojenost řady občanů s poslední rekonstrukcí vlády. L. Adamec poukázal na to, že hned při prvním jednání vlády v novém složení ujistil veřejnost o svých úmyslech dále pokračovat ve změnách vlády. Předseda vlády se poté dohodl s delegaci OF, že jednání budou pokračovat dnes (tj. 6. prosince) v dopoledních hodinách.«

340
Od 16.50 do 4.30 se konalo v sídle KC OF za účasti ústředních tajemníků ČSL a ČSS R. Sachra a J. Škody zasedání rozšířeného krizového štábu KC OF, které se zabývalo složením nové české vlády [332], posouzením výsledků jednání s předsedou federální vlády [339], možnými alternativami vývoje v souvislosti s politickou strategií Občanského fóra a Verejnosti proti násiliu a problematikou volby nového prezidenta republiky.

Diskutující: V. Havel, P. Pithart, R. Palouš, M. Palouš, P. Rychetský, J. Škoda, R. Sacher, M. Pajerová, I. Gabal, J. Vavroušek, J. Kantůrek, D. Burešová, P. Klener, B. Moldan, V. Štěpová, E. Kriseová, Z. Jičínský, J. Dienstbier, A. Vondra, V. Benda, J. Urban, V. Hanzel, L. Lis, V. Klaus, P. Oslzlý, P. Kučera, J. Křižan, M. Hájek, V. Malý, P. Miller, M. Kocáb, R. Battěk, M. Horáček, J. Hájek [...]

Od 18 hodin se jednání účastnili ministři české vlády podporovaní Občanským fórem - D. Burešová, B. Moldan, P. Klener a V. Štěpová, kteří poté v 19.30 vystoupili na tiskové konferenci KC OF [355].

O jednání delegace OF s předsedou federální vlády Adamcem referovali Havel a Pithart. Havel uvedl, že Občanské fórum se po včerejších zkušenostech s českou vládou - kdy akceptovalo naléhavou výzvu premiéra Pitry, aby se podílelo na jejím sestavování - analogicky rozhodlo připravit taktéž své personální návrhy do federální vlády. Vystupování premiéra Adamce a jeho dvou poradců charakterizovalo OF za »předem domluvenou hru«, jež má Adamce vynést na místo prezidenta republiky. OF se bez výhrad shodlo na tom, že Adamcovu kandidaturu v žádném případě nepodpoří. Havel odsoudil jednání Č. Císaře a V. Mencla, kteří jménem Klubu za socialistickou přestavbu Obroda s Adamcem rokují bez pověření Občanského fóra a požadují místa ve federální vládě.

V. Malý, V. Benda, J. Vavroušek, Z. Jičínský ad. se postavili proti tomu, aby zástupci OF a VPN vstupovali v této fázi do vlád, neboť obě hnutí nejsou ještě připravena převzít větší díl odpovědnosti za řízení státu. V. Havel však prosazoval názor, že původní strategii je nyní nevyhnutelně nutné aktualizovat, přizpůsobit ji změně celkového poměru sil: »Jenomže situace je taková, že veřejnost nás předbíhá. Ta veřejnost chce, abysme tam dali své ministry, ministerské předsedy, abychom vstoupili do vlád, abychom už jenom nekritizovali, ale abychom cosi dělali. (...) My jsme se včera dopoledne... domluvili na strategii, že nějakou lepší vládu si necháme na později, nevystřílíme všechny trumfy na začátku, ale že v těchto prozatímních vládách, vedených různými Adamci a Pitry a podobně, budeme mít jakási kukaččí vajíčka, jakési předsunuté hlídky na těch resortech, kde se nemohou nějak zkompromitovat.«

V další diskusi se Havlovi soustavně opakovanou argumentací podařilo přesvědčit většinu členů rozšířeného krizového štábu, aby změnu politické strategie akceptovali. Především upozornil na ranní dohodu OF s ekonomy sdruženými kolem Prognostického ústavu ČSAV [329], kteří již pracovali na komplexní reformě národního hospodářství. Jejich působení ve vládě chápal Havel jako klíčové: »A tohle celé, že ti ekonomové nastoupí a začnou vůbec tu ekonomiku reformovat, já osobně jsem si včera myslel, že to bude za dva měsíce, a ono to může být zítra, právě v tom nás ty dějiny předbíhají. (...) Ono běží o dost, protože od 1. ledna má existovat ten nový mechanismus, o kterém oni všichni říkají, že to zachrání, ale který to může všechno zničit. (...) Do 1. ledna to určitě musí vzít do ruky pořádní ekonomové, všechna ta ministerstva. A my jsme si mysleli, že je čas dva měsíce [277], udělali jsme komisi, která to bude připravovat a promýšlet, a ono to opravdu může být aktuální zítra a může se to prošvihnout.«

341
V. Havel vyzval v telefonickém rozhovoru představitele KV VPN, aby okamžitě vyslali do Prahy delegaci, jež s sebou přiveze seznam Slováků ochotných působit ve federální vládě.

342
V 18 hodin informoval generální tajemník ÚV KSČ K. Urbánek v televizním projevu o svém nedávném rozhovoru s předsedou Nejvyššího sovětu SSSR M. Gorbačovem. Uvedl, že spolu s předsedou vlády L. Adamcem seznámili Gorbačova se situací v Československu, zejména s tím, »jakou širokou podporu má hnutí pracujících a mládeže za demokratické přeměny a obnovu socialismu«. Zdůraznil, že nové vedení KSČ se hlásí »k inspiračním zdrojům pražského jara 1968« a vyslovuje se »pro plnou politickou rehabilitaci, všech, kteří pro nesouhlas se vstupem vojsk byli přinuceni odejít ze strany«. Závěrem svého projevu K. Urbánek uvedl, že »nynější krize se musí řešit politickými prostředky, cestou dialogu, při respektování zásad politické kultury a nutné tolerance. Soudíme, že tím nejdůležitějším je vyvést zemi z krize na cestu pokojného života v duchu demokracie a socialismu, tak jak je to vyjádřeno v návrhu akčního programu, který v minulých dnech zveřejnilo nové vedení strany.«

343
Předseda SNR R. Schuster se v Bratislavě setkal s představiteli KV VPN a stávkujícími studenty. Seznámil je se skupinou poslanců SNR, kteří budou dozírat na vyšetřování policejního zásahu proti manifestaci věřících občanů v březnu 1988 v Bratislavě. Představitelé občanských iniciativ se vyslovili pro vytvoření poslaneckého dozoru nad činností Veřejné bezpečnosti a pro zabránění likvidaci bezpečnostních a stranických archivů.

344
Předsednictvo ÚV ČSS zveřejnilo prohlášení požadující přehodnocení vývoje Československa od roku 1945 a obsahující základní požadavky ČSS: urychlené přijetí zákonů volebního, spolčovacího, shromažďovacího, petičního, tiskového a vydavatelského, zákona o politických stranách, zákona o uplatnění mezinárodních závazků v oblasti lidských práv ve vnitrostátním právu. Přitom by měly být využity již připravované zákonodárné návrhy Československé strany socialistické. ČSS navrhla přetvořit dosavadní přípravnou komisi pro vypracování nové ústavy ČSSR a následně projednat »návrhy ČSS, týkající se zásadních změn v činnosti nejvyšších zastupitelských sborů, včetně zřízení ústavního soudu.«

345
Na základě usnesení federální vlády rozhodl ministr vnitra F. Pinc o odstranění ženijně-technických zátarasů na vybraných úsecích statních hranic s Rakouskou republikou, a to v období od 11. do 31. prosince 1989 [483].

346
Komise FS a ČNR pro dohled nad vyšetřováním událostí 17. listopadu 1989 navrhla ministru vnitra ČSSR, aby bylo dočasně zproštěno výkonu služby šest vysokých důstojníků Veřejné bezpečnosti. Oběma sněmovnám FS doporučila, aby poslance M. Jakeše a M. Štěpána, kteří nesou přímou politickou odpovědnost za události 17. listopadu, zbavily poslaneckých mandátů.

347
Předsednictvo ÚRO vyjádřilo nesouhlas se složením federální vlády, která nezískala podporu odborářů. Požadovalo vytvoření vlády z »kompetentních, odborně připravených a morálně vyspělých představitelů všech politických stran a občanů bez stranické příslušnosti«. V případě nesplnění tohoto požadavku vyzve předsednictvo ÚRO všechny své členy, aby v pondělí 11. prosince 1989 vstoupili do manifestační generální stávky.

348
Tiskový mluvčí vlády ČSSR M. Jansen odpověděl na dotazy týkající se uplatnění pravidel »nového hospodářského mechanismu«. Uvedl: »Vládní výbor pro otázky plánovitého řízení národního hospodářství na svém zasedání 5. prosince 1989 projednal stav příprav a dalšího postupu přestavby hospodářského mechanismu a přijal tyto závěry:

349
V Praze na Vinohradech se konal aktiv předsedů občanských výborů ONV Prahy 2, který dopisem doporučil předsednictvu ÚV NF odvolání některých poslanců zastupujících druhý pražský obvod - Miroslava Štěpána, poslance Sněmovny lidu FS; Lubomíra Štrougala, poslance SL FS, a Tomáše Trávníčka, poslance Sněmovny národů FS. Druhý dopis stejného znění určený ÚV NF ČSR obsahoval návrh na odvolání Vladimíra Balaše, poslance ČNR.

350
Na mimořádném zasedání v Praze podalo demisi předsednictvo Československé akademie zemědělské, kterou přijal ministr zemědělství a výživy ČSSR J. Algayer.

351
V Domě spisovatelů v Dobříši byl záhajen mimořádný sjezd Svazu českých spisovatelů za účasti 200 členů a hostů. Předsednictvo včetně předsedy Michala Černíka podalo demisi a přípravou sjezdu pověřilo sedmičlennou skupinu. Na sjezdu vystoupil zástupce nově ustavené Obce spisovatelů, člen Penklubu Ivan Klíma.

352
Na zasedání ÚV ČSTV v Praze bylo odvoláno předsednictvo v čele s předsedou J. Poledníkem. Novým předsedou byl zvolen Pavel Klapuš.

353
Z podnětu Výboru na obranu nespravedlivě stíhaných předložilo KC OF prezidentu republiky G. Husákovi požadavek, aby okamžitě, nejdéle do 10. prosince 1989 rozhodl o amnestii u všech osob, jejichž údajná trestná činnost je kvalifikována výlučně podle ustanovení trestního zákona, která slouží výhradně k politické represi (např. tresní stíhání pro trestné činy podvracení republiky, poškozování státu světové socialistické soustavy, hanobení republiky a jejího představitele, opuštění republiky, vniknutí na území republiky atd. Návrh vypracovali a do sekretariátu prezidenta republiky osobně doručili představitelé KC OF L. Lis a P. Pospíchal [421].

354
Delegace KC OF ve složení P. Rychetský, R. Battěk a P. Oslzlý předala předsednictvu FS návrh nové ústavy, který vypracoval P. Rychetský na podkladě diskusí v rámci nezávislého politického sdružení Hnutí za občanskou svobodu [390].

355
V 19.30 začala v Laterně magice tisková konference KC OF. Mluvčí J. Dienstbier na ní přivítal čtyři z osmi nových ministrů české vlády podporovaných Občanským fórem, kteří se krátce předtím zúčastnili jednání rozšířeného krizového štábu KC OF (ministryni spravedlnosti D. Burešovou, ministryni obchodu a cestovního ruchu V. Štěpovou, ministra zdravotnictví a sociálních věcí P. Klenera a ministra B. Moldana, pověřeného řízením ochrany životního prostředí). Sdělil, že obsazení české vlády (8 KSČ, 2 ČSL, 2 ČSS, 5 nestraníků) je krokem kupředu, ale stále neodpovídá současnému rozložení sil. Oznámil, že OF podporuje prohlášení předsednictva ÚV ČSL, které považuje vládu ČSR za vládu v rekonstrukci [331]. V prvním čtvrtletí 1990 by měly Lidové noviny - vydávané dosud samizdatově - vycházet jako deník Občanského fóra. V souvislosti s návrhem nové ústavy, který OF předložilo Federálnímu shromáždění [354], Dienstbier uvedl, že nový název země by zněl Československá republika.

356
Václav Havel přijal pozvání generálního tajemníka ÚV KSČ K. Urbánka k zítřejšímu společnému jednání v 9 hodin, pozvání tlumočil člen iniciativy Most M. Horáček.

357
[Navazuje na záznam č. 340.] Ve 22 hodin dokončil rozšířený krizový štáb koncept dopisu předsedovi vlády Adamcovi, v němž OF vyjádřilo modifikované návrhy na podobu a konkrétní obsazení federální vlády. Do »politického kabinetu předsedy vlády« navrhlo po jednom představiteli ČSS a ČSL do funkcí místopředsedů vlády, V. Dlouhého jako místopředsedu vlády s dohledem na ekonomickou sféru, J. Dienstbiera jako ministra zahraničních věcí, V. Klause jako ministra financí a P. Millera jako ministra práce a sociálních věcí. Křeslo ministra paliv a energetiky bylo vyhrazeno pro Slováka, podporovaného VPN. Na závěr dopisu vyjádřilo OF svůj nesouhlas s kandidaturou L. Adamce na úřad prezidenta republiky.

Z. Jičínský vystoupil s návrhem, aby OF vyhlásilo kandidaturu A. Dubčeka do funkce prezidenta republiky [149]. Tento návrh se setkal s malou odezvou, přesto ho soustavně v průběhu diskuse rozváděl a obhajoval: »Přece jen je tu většina lidí z určitých kruhů, které ale nejsou celospolečensky reprezentativní. Važte ty přístupy k osobě prezidenta nejen z těchto osobních hledisek nebo z toho, co se ve vašich kruzích nelíbí, ale berte na vědomí, že z hlediska širší populace by ten Dubček neměl tak malý ohlas.«

J. Kantůrek navrhl do prezidentského úřadu cestovatele J. Hanzelku. Později vystoupil M. Kocáb s návrhem, aby OF podpořilo kandidaturu V. Havla. »Je to pro mě záruka demokracie a nepokračování té linie, které se bojím, reformního komunismu, který by se mohl upevnit právě v té pozici Dubček-Adamec nebo Dubček-Čalfa.« Po 23. hodině bylo dosaženo předběžného konsensu, že kandidátem OF se stane V. Havel. [Pokračování jednání rozšířeného krizového štábu po 24. hodině - viz záznam č. 358.]