Stöckelová: „Mimolidskou přírodu bychom měli brát vážně s její komplexitou a ambivalencí. Příroda nám určitě nenabízí jednoduchý klíč, jak být lidmi“

Rozhovor přináší pohled na současnou společnost, která je provázána s pojmem „síťovosti“. Ten získává na významu zejména s rozvojem internetu, napomáhajícím k naturalizaci síťové logiky. Stöckelová diskutuje o tom, jak se internet a síťová logika staly nedílnou součástí našeho každodenního života a jak ovlivňují naše vnímání světa. Rozvádí také metaforu mycelií, tedy podhoubí. „Imaginace internetové sítě zdůrazňuje virtuální propojení a často upozaďuje materiální povahu našeho světa. Přitom i internet má svůj hmotný aspekt, především spotřebu energií a produkci elektronického odpadu, na což rádi zapomínáme. A právě podhoubí jsou velmi materiální, biologická, silně se v nich manifestuje metabolismus coby látková výměna makroživin i informační sondáž procesuálně pojatého, proměňujícího se prostředí. Co pojmy sítě a podhoubí naopak spojuje a v čem jsou nejsilnější, je, že destabilizují jednoznačné subjekty, individuální aktéry, a přenášejí důraz na ‚více než lidská‘ propojení, ze kterých teprve aktérství vzniká,“ uvažuje socioložka.

Biologický výzkum, ale i zkoumání historie nemoderních kultur či například renesančního práva nás podle Stöckelové vede k tomu, abychom brali vážně mimolidskou přírodu, a to s její komplexitou a ambivalencí. „Modernistické řešení je říct, že co není lidské, je mimo etiku. Pokud jsou subjekty výlučně lidé, potom také výlučně lidé mohou a musí nést za ‚své‘ jednání odpovědnost. Jakmile ale vezmeme zvířata či rostliny vážně jako součást sítí aktérství a součinitele dění, pak je nemůžeme jednoduše vyvázat ani z odpovědnosti a normativních soudů,“ podotýká Stöckelová. Zároveň upozorňuje, že totéž platí pro umělou inteligenci. „Bude zajímavé sledovat vývoj debaty o ‚dobré‘ či ‚zlé‘ umělé inteligenci, která bude čím dál autonomnější a lidmi pravděpodobně stále méně kontrolovatelná,“ dodává.

Tématem rozhovoru jsou například také úvahy nad pojmem sympoietický růst, který socioložka spolu s kolegy označuje za možnou alternativu ke konceptům růstu i nerůstu. Ty jsou podle ní velmi antropocentrické. „Teoretici nerůstu se ptají, co my lidé můžeme udělat, abychom nerostli. Je to celé orientované na člověka, v centru je lidské jednání a rozhodování. My naopak navrhujeme hledat pojem, který se nezříká růstu, a zároveň zahrnuje procesy ‚více než lidské‘. Jde nám o sympoietický růst, česky sourůst, prorůstání,“ popisuje Stöckelová koncept, který přiznává, že ne vše je v lidských rukách. Podle ní v souvislosti s postupem technologizace společnosti zjišťujeme, že ač žijeme s představou, že budeme mít stále víc věcí pod kontrolou, je tomu spíše naopak. „Technologie sice kontrolu umožňují, ale zároveň vytvářejí další jevy a procesy, které nám zpod kontroly unikají. Což vede k pocitům hluboké nejistoty a frustrace. Všichni v naší části světa jsme vychovaní v modernistickém étosu, že je žádoucí ‚mít věci pod kontrolou‘“ – a zároveň cítíme, že to vlastně nejde,“ upozorňuje.

Celý rozhovor je dostupný online. Terezu Stöckelovou v nedávné době také citoval deník The Times of Higher Education ve článku věnovaném situaci kolem českých veřejných výzkumných institucí (volný přístup po registraci).