Zemřel bývalý ředitel ÚTAM prof. Miroš Pirner

Text, který prof. Pirnerovi věnovali kolegové u příležitosti jeho 80. narozenin v roce 2008. Kolegové, se kterými se nyní setkal na věčnosti:

Prof. Pirner se narodil v rodině stavebního inženýra 11. září 1928 na pražském Žižkově a tam též absolvoval reálku. Po studiu na Stavební fakultě ČVUT nastoupil do Státního ústavu dopravního projektování. Zde projektoval stavební konstrukce, hlavně mosty, ale po roce přešel jako asistent na Vysokou školu železniční v Praze. Ta byla později přemístěna do Žiliny. Tam obhájil hodnost kandidáta věd a habilitoval se na docenta. V roce 1970 přešel do Akademie věd v Praze, odkud však musel po 5 letech z politických důvodů odejít. Nastoupil proto do Technického a zkušebního ústavu stavebního, kde se stal hlavním statikem a dynamikem.
Tam vybudoval laboratoř dynamiky a diagnostiky konstrukcí. V roce 1982 obhájil na ČVUT doktorskou dizertaci. V roce 1990 se mohl vrátit zpět do Akademie věd – Ústavu teoretické a aplikované mechaniky, kde byl po dvě funkční období (1990-98) ředitelem. Zde dosud aktivně pracuje jako vedoucí vědecký pracovník.

Od počátku své odborné činnosti se M. Pirner zaměřoval na teoretickou stránku problémů, jako inženýr však měl současně i pochopení pro její praktické uplatnění a proveditelnost na stavbě. Zaměřil se na dynamiku konstrukcí a její projevy při větru na mostech a lávkách, při dopravě a průmyslové činnosti (technická seizmicita) a v poslední době sleduje možnosti uplatnění dynamiky jako diagnostické metody pro zjištění případného poškození či stupně opotřebení staveb (zbytková životnost).
Při vší této činnosti uplatňoval hlavně experiment na modelu (vč. aerodynamického tunelu) i na reálných konstrukcích.

Podat výčet provedených či projektovaných staveb, na nichž se jako spoluautor, znalec či poradce uplatnil, není prakticky možné. U svého oboru zůstal, přestože vystřídal větší počet působišť. Na každém z nich se mu totiž podařilo shromáždit dělný kolektiv spolupracovníků, dokázal je nadchnout a získat s nimi hodnotné a vědecky přínosné výsledky, které se daly publikovat. Jmenujme dřevěnou kopuli sportovní haly v Žilině nebo ocelovou halu Sazky v Praze, most u Žďákova nebo visutý most SNP s kavárnou v Bratislavě, předpjatou pásovou lávku u Vranovské přehrady nebo obdobnou konstrukci přes řeku Sacramento v USA, budovu bývalého Výzkumného ústavu matematických strojů v Praze-Vokovicích, výšková dvojčata v Tbilisi, chladicí věže v Temelíně, třistametrové stožáry na Slovensku atd., atd.

Co problém, to nejen zpráva pro konkrétní projekt či budovanou stavbu, ale často i jedna z těch více než 350 analýz a článků v odborných časopisech, příspěvků na vědeckých konferencích či samostatných publikací. Takovéto práce ovšem vyžadovaly velkou píli, důslednost a vytrvalost, potřebnou pro dořešení problému a pro prostou utilitární odpověď inženýra, že ta stavba vyhovuje či nevyhovuje. Přes mnohé překážky, které nepochopení či zlá vůle prof. Pirnerovi v životě připravily, se mu dostalo i ocenění a uznání. Jmenujme jen: Státní cena (1983), čestný doktorát Univerzity Žilina (2002), zlatá medaile E. Macha Akademie ČR (1998), medaile Univerzity Pardubice (1999 a 2002) a Univerzity Ostrava (2003), členství v Inženýrské akademii ČR, čestné členství v ČKAIT, mimořádné uznání ministra dopravy (2003) atd.

Milý příteli, děkujeme Ti za odbornou práci, kterou jsi na poli stavební dynamiky vykonal. Oceňujeme přitom Tvou píli, odvahu v diskuzích a v neposlední řadě i Tvůj mnohdy drsný, ale laskavý humor.

O. Fischer a L. Frýba

K tomuto poděkování se připojujeme i my, kolektiv ÚTAM AV ČR.