Přijetím konceptu deskové tektoniky v 60. letech 20. století se od základu změnil náhled na původ latinskoamerické flóry. Zjistilo se, že dnešní kontinent Jižní Ameriky byl před 100 miliony lety součástí pradávného kontinentu Gondwany a její jednotné flóry. Tento poznatek vedl k interpretaci vzniku disjunktních areálů taxonů rozšířených v Jižní Americe a na ostatních částech bývalé Gondwany v důsledku rozpadu dřívějšího kontinuálního areálu výskytu. Po následném oddělení kontinentu Jižní Ameriky od Gondwany přibližně před 100 miliony lety se předpokládalo, že se zde vegetace vyvíjela izolovaně až do vytvoření Panamské šíje před 3 miliony lety. Novější výzkumy a použití tzv. molekulárních hodin však ukazují, že výměna bioty mezi Jižní Amerikou a sousedícími kontinenty v určitých obdobích ještě před uzavřením Panamské šíje přeci jen probíhala.
V článku použitá a citovaná literatura:
Crayn, D. M., Rossetto, M., & Maynard, D. J. (2006). Molecular phylogeny and dating reveals an Oligo-Miocene radiation of dry-adapted shrubs (former Tremandraceae) from rainforest tree progenitors (Elaeocarpaceae) in Australia. American journal of botany, 93(9), 1328-42.
Farkaš, J., Buhl, D., Blenkinsop, J., & Veizer, J. (2006). Evolution of the oceanic calcium cycle during the late Mesozoic : Evidence from δ 44 / 40 Ca of marine skeletal carbonates . Earth and Planetary Science Letters, 253(2007), 96-111.
Marquínez, X., Lohmann, L. G., Salatino, M. L. F., Salatino, A., & González, F. (2009). Generic relationships and dating of lineages in Winteraceae based on nuclear (ITS) and plastid (rpS16 and psbA-trnH) sequence data. Molecular phylogenetics and evolution, 53(2), 435-49.
Prance, G. T. (1994). A Comparison of the efficacy of higher taxa and species numbers in the assessment of the biodiversity in the neotropics. Philosophical Transactions: Biological Sciences, 345(1311), 89-99.
Swenson, U., Hill, R. S., & Mcloughlin, S. (2001). Biogeography of Nothofagus Supports the Sequence of Gondwana Break-up. Taxon, 50(4), 1025-1041.
Wanntorp, L., Wanntorp, H. E., & Källersjö, M. (2002). Phylogenetic relationships of Gunnera based on nuclear ribosomal DNA ITS region , rbcL and rps16 intron sequences. Systematic Botany, 27(3), 512-521.
Wanntorp, L., & Wanntorp, H. E. (2003). The biogeography of Gunnera L.: vicariance and dispersal. Journal of Biogeography, 30(7), 979–987.
The concept of plate tectonics accepted during the 20th century fundamentally altered general opinion on the origin of Latin American flora. South America formed a part of the ancient continent Gondwana, which had a unique flora. The separation of South America finished about 100 million years ago led to the isolation of its flora until the formation of the Isthmus of Panama about three million years ago. The current disjunctions of widely distributed tropical taxa originated after this disruption. However, recent studies based on molecular clock approaches show that the migration of biota between South America and the rest of the world occurred repeatedly even before the closure of the Isthmus.
-
Druh Drimys winteri z čeledi Winteraceae představuje jeden z přibližně 11 druhů rozšířených v Latinské Americe (pět druhů), jihovýchodní Asii a na ostrovech v Tichém oceánu (ca 6 druhů). Mezikontinentální disjunktní areál tohoto rodu vznikl v závěrečných fázích rozpadu a izolace jednotlivých částí Gondwany. Jeho diverzifikace v Jižní Americe je však mladšího data a souvisí s postupným formováním And. Foto D. Stančík
-
Rod Zygogynum je dalším zástupcem čeledi Winteraceae s přibližně 50 druhy v deštném a horském mlžném lese Australasie a na Nové Kaledonii. Představuje mladší a odvozenější vývojovou linii této čeledi. Na snímku detail květu s apokarpním gyneceem – typ gynecea tvořený většinou velkým počtem plodolistů, z nichž každý dává vzniknout samostatnému jednoplodolistovému semeníku. Aromatické listy se na Papui-Nové Guineji lokálně využívají k vyvolání halucinací při kouření ve směsi s tabákem. Foto D. Stančík
-
Nejvýraznějším zástupcem čeledi Elaeocarpaceae, rozšířeným v temperátním lese Chile, je endemický rod Crinodendron. Jeho starobylost ve vztahu k dalším zástupcům čeledi naznačuje vznik rodu na Gondwaně. Mezi pěti známými druhy vyniká nápadný stálezelený keř C. hookerianum, vyskytující se v podrostu vlhkého temperátního lesa. Foto D. Stančík
-
Protea cynaroides je zástupce nejznámějšího a nejcharakterističtějšího rodu čeledi proteovitých (Proteaceae). Bohatý rod s asi 100 druhy má centrum diverzity v kapské oblasti, kde je typickou součástí tamější mediteránní křovištní vegetace fynbos. Foto A. Potůčková
-
V rámci proteovitých odráží rozpad Gondwany a vznik disjunktního areálu (Jižní Amerika, Austrálie a další oblasti) především podčeleď Embothriinae. Jedním z jejích rodů je Lomatia s 12 druhy v Austrálii a Jižní Americe. Na snímku stálezelený strom L. ferruginea z temperátního lesa Chile. Foto D. Stančík
-
Rovněž rod Embothrium (podčeleď Embothriinae) je typickým zástupcem proteovitých v Jižní Americe (Chile a západní Argentina). Jeho 2–8 druhů (taxonomie rodu doposud nebyla vyjasněna) roste v temperátním lese, a také bývá častou dominantou různých stadií sekundární sukcese na pastvinách apod. Na snímku jedna z barevných varianty běžného chilského druhu E. coccineum. Foto D. Stančík
-
Jiná barevná varianta Embothrium coccineum. Foto D. Stančík
-
Komplexní vývoj disjunktního areálu pozorujeme také u rodu Gunnera, zastoupeného v Jižní Americe, Africe, Australasii, na Havaji a Novém Zélandu. O rozpadu Gondwany svědčí nejstarší vývojové linie rodu reprezentující štěpení mezi Afrikou (podrod Gunnera) a Jižní Amerikou (podrod Ostenigunnera). Gondwanského původu jsou dále přímí potomci podrodu Misandra. Větší část areálu a druhové diverzity vznikla následkem migrace a disperze na dlouhou vzdálenost. Chilský druh G. chilensis (z podrodu Panke) – pohled na rostlinu v přirozených podmínkách břehu jezera v zóně temperátního lesa. Foto D. Stančík
-
Detail plodenství Gunnera chilensis (z podrodu Panke). Foto D. Stančík
-
Detail samčích květenství pabuku Nothofagus betuloides – Chile, podrod Nothofagus. Novozélandské druhy podrodů Nothofagus a Fuscospora ukázaly, že se na vzniku disjunktního areálu a diverzifikaci rodu podílely také výrazně mladší události než rozpad Gondwany. V případě Nového Zélandu šlo o disperzi na dlouhou vzdálenost mezi ním a Austrálií. Foto D. Stančík
-
Detail samčích květenství pabuku Nothofagus solandri – Nový Zéland, podrod Fuscospora. Foto D. Stančík
-
Klasickým objektem zájmu při studiu disjunktního areálu rozšíření rostlin jižní polokoule je rod pabuk se 34 druhy na Papui-Nové Guineji, Nové Kaledonii, Novém Zélandu, v Austrálii a Jižní Americe. Na snímku tři nejrozšířenější jihoamerické druhy z temperátního lesa až alpínského pásu Chile: zleva N. antarctica, N. betuloides (podrod Nothofagus) a N. obliqua (podrod Lophozonia), jejichž vznik a přítomnost v Jižní Americe jsou spjaty s rozpadem Gondwany. Foto D. Stančík
-
Na starobylost některých vývojových linií rodu pabuk a disjunktní původ části jeho areálu poukazuje také evoluční historie rodu Cyttaria. Tato houba parazitující výhradně na pabucích vykazuje podobný disjunktní areál – 12 druhů v Jižní Americe, Austrálii, na Novém Zélandu a Papui-Nové Guineji. Na snímku C. gunnii z Nového Zélandu. Foto D. Stančík
-
Druh Metrosideros robusta (myrtovité – Myrtaceae, podčeleď Leptospermoideae) je typickým prvkem mezofilního lesa Nového Zélandu. Rod zahrnuje asi 50 druhů rozšířených především na Nové Kaledonii (21 druhů), na Novém Zélandu (10 druhů) a v jihovýchodní Asii. M. polymorpha je dominantním prvkem mezofilního lesa Havajských ostrovů (vedle dalších čtyř druhů) a spolu s jediným africkým druhem M. angustifolia dokládá schopnost řady zástupců myrtovitých překonávat velkou vzdálenost pomocí semen šířených větrem. Foto D. Stančík