Kohátka kalíškatá (Tofieldia calyculata) je charismatickým a vlajkovým druhem slatinných biotopů a v současné době kriticky ohroženým druhem české přírody. Článek shrnuje smutný příběh tohoto druhu a současný stav poznání z pohledu populační biologie a genetické diverzity druhu napříč celým areálem. Důraz je kladen na současný stav zbývajících českých populací.
Seznam použité literatury je v PDF formátu ke stažení níže pod obrazovou galerií.
Tofieldia calyculata is a charismatic flagship species of calcareous ferns, currently a critically endangered species in the Czech Republic. This article summarises the sad story of the species and the current knowledge from the perspective of the population biology and genetic diversity of the species across its distribution range. Emphasis is placed on the current status of the remaining Czech populations.
-
Poslední velká česká populace kohátky kalíškaté (Tofieldia calyculata) v národní přírodní památce Jestřebské slatiny. Foto T. Vlasta
-
Rozšíření kohátky kalíškaté v Evropě. Upraveno podle: Agentura ochrany přírody a krajiny ČR (2011). Orig. R. Bošková
-
Kvetoucí jedinec kohátky kalíškaté. Foto T. Vlasta
-
Ve vápencových částech Alp je druh poměrně častý v různých typech biotopů. Pásmo kleče v rakouském Dachsteinu. Foto T. Vlasta
-
Dalším typickým horským biotopem kohátky jsou vlhké svahy. Monkova dolina v Belianských Tatrách na Slovensku. Foto T. Šimáková
-
Problémem kohátky v českých populacích je mimo jiné příliš mnoho poškozených květenství (suchem, okusem zvěří nebo dalšími příčinami). Každý graf zobrazuje podíl květenství plodících, poškozených a těch, která na konci vegetační sezony ještě kvetla (u nich není možné určit, zda rostliny odplodily, či nikoli). V populaci v NPP Jestřebské slatě je poškozena většina květenství. Naopak v NPP Cikánský dolík se sice vytvořilo méně květenství, ale podíl poškozených je nižší a přibližně polovina ze všech každý rok také odplodí. Orig. T. Vlasta
-
Ztráta genetické diverzity v populacích kohátky kalíškaté ve čtyřech hlavních oblastech výskytu druhu v ČR. Každý sloupec představuje soubor mikrosatelitových alel nalezených v těchto oblastech. Zelená část – alely přítomné v současných populacích, temně šedá – alely, které z těchto populací vymizely, světle šedá – alely, které byly ztraceny v důsledku zániku celých populací. Dohromady bylo použito 17 mikrosatelitových lokusů (krátkých repetitivních sekvencí v genomu). Orig. T. Vlasta
-
Slatinná lokalita v národní přírodní rezervaci Belianské lúky na úpatí Belianských Tater. Foto T. Vlasta
-
I velké a zdatné populace mohou přežívat s nízkými hodnotami genetické diverzity – příkladem je velká svahová populace v Ojcowském národním parku v jižním Polsku. Všechny rostliny mají stejný genotyp. Foto T. Vlasta
-
Počet semenáčků uchycených na výsevních plochách s různým typem zásahu založených v r. 2017 na Jestřebských slatích a přežívání těchto semenáčků po dobu tří let od vysetí. Testovány byly čtyři typy zásahů: 1 – zrytí rýčem, 2 – obnažení (odstranění veškeré nadzemní biomasy až na holou půdu), 3 – klíčení v mechu, 4 – klíčení v kosených plochách (současný management na lokalitě). Jako nejoptimálnější režim se ukázalo obnažení půdního povrchu. Pokud byly plochy zryty, semena sice hojně klíčila, ale semenáčky méně přežívaly. Část jich klíčí též v polštářích nízkých mechů. Na kosených plochách se nevyskytly vůbec, patrně z důvodu velkého množství stařiny a absence holé půdy či mechového patra. Orig. T. Vlasta
-
Semenáčky kohátky se nejčastěji uchycují na obnažených místech – zde přibližně rok staré semenáčky populace v oblasti Ojcowského národního parku. Rostliny jsou označeny tak, aby je bylo možné v následujícím roce dohledat. Foto T. Vlasta
-
Kvetoucí kohátky v NPP Jestřebské slatiny. V r. 2018 vlivem nedostatku vláhy květenství usychala – v popředí, vzadu normálně se vyvíjející květenství. Foto T. Vlasta
-
Plodící kohátka. Foto T. Šimáková