Literární kritika přispěla v 19. století k tomu, že se široce chápané a regionálně vymezené písemnictví proměnilo v (zdánlivě) uzavřené národní literatury, v nichž zaujala prestižní místo beletrie ve vernakulárním jazyce. Jak se ovšem – studuje projekt – taková kanonizační praxe, s prvky exkluzivity, romantické filozofie dějin apod., v 19. století ustalovala, jak se v ní prosazovala autonomie díla a jaké alternativy nabízela?
Projekt spojuje relační model literární kritiky (Dobiáš – Smyčka et al. 2021) s bádáním o konstrukčních principech literárních kánonů (Rippl – Winko 2013) a konfrontuje je s konfliktní snahou novodobých autorů učinit z literárního díla „privilegovaný kontext sebe sama“ (Martus 2008). Výsledná monografie a studie se zaměřují na literární komunikaci v českých zemích od Jungmannova jazykového vymezení národa po vystoupení májovců s požadavky na autonomii literatury. Kladou si za cíl analýzou dobové nadnárodní praxe výkladu děl jak oživit domácí diskusi o literárním kánonu, tak i představit principy utváření a překračování kánonu národních literatur ve střední Evropě zahraniční odborné veřejnosti.
Poskytovatel financí: | Grantová agentura ČR |
Kód: | GA23-05437S |
Doba řešení: | 1. 1. 2023 – 31. 12. 2025 |
Řešitel: | Dalibor Dobiáš |
Řešitelský tým: | Iva Krejčová, Václav Petrbok, Václav Smyčka |
Hlavní výstup: | Kolektivní monografie |
Oddělení: | Oddělení literatury 19. století |