Listopad ´89, podobně jako Srpen ´68, bývá právem představován také jako výtrysk spontánní slovesné tvořivosti. Z širokého proudu projevů, většinou od anonymních tvůrců, se později vybírají, vydávají a citují jen ty nejzdařilejší. Odtud je blízko k zavádějícím charakteristikám o vysoké občanské a politické vyspělosti národa apod. Chceme ukázat i méně známou, více skrývanou tvář probuzené veřejnosti. Vybrané amatérské básně se většinou pohybují za hranicí laciné sentimentality a kýče, avšak odrážejí kolektivně prožívanou euforii a emotivní vytržení ze všedního dne možná bezprostředněji, než pronikavý vhled do dění okořeněný zdravou nadsázkou a smyslem pro humor. Chceme představit demokratickou revoluci také v její více emotivní a patetické podobě.