Seznam použité literatury najdete v PDF formátu ke stažení níže, pod obrazovou galerií.
Until the 1960s, Miller’s Water Shrew was considered a rare species in the Czech Republic. Now the database includes more than 1 200 sites in 454 squares (i.e. 67 % of the grid). The species finds optimal conditions in the diverse landscape of hills, highlands and foothills. On the other hand, the lack of data from lowlands in the Labe (Elbe) and Ohře (Eger) floodplains and in central and southern Moravia persists. The character of occurrence described conforms well to the altitudinal distribution of the localities, almost 84 % of records fall within the range of 200–700 m above sea level. Surprisingly, the structure of habitats used is similar to that of the Eurasian Water Shrew (Neomys fodiens). The somewhat unusual title of the article is related to the original unsuitable Czech name of the species („black“), which often led to confusion with dark-coloured specimens of N. fodiens; the use of the alternative name „smaller“ is suggested.
-
Rejsec menší (Neomys milleri) stále patří k méně známým druhům našich drobných savců. Pomocným znakem pro jeho určování je drobná bílá skvrna nad očima. U rejsce vodního (N. fodiens) tato skvrna obvykle chybí. Foto M. Anděra
-
Rejsec vodní (Neomys fodiens). Na přední tlapce jsou patrné kratší brvy. Foto M. Anděra
-
Zadní tlapka rejsce vodního (Neomys fodiens) s brvami a četnými mozoly. Foto M. Anděra
-
Zřetelný brvitý kýl na spodní straně ocasu rejsce vodního (Neomys fodiens). Foto M. Anděra
-
Pro rejsce vodního jsou optimálním biotopem menší a střední vodní toky s členitými břehy, vyvinutou pobřežní vegetací a nehlubokým korytem o šířce 2–4 m. Říčka Losenice, chráněná krajinná oblast Šumava. Foto M. Anděra
-
Mladý rejsec vodní (Neomys fodiens) s nevýrazně vyvinutými brvami na zadním chodidle a spodní straně ocasu. Foto M. Anděra
-
Celkově tmavě zbarvený dospělý jedinec rejsce vodního (Neomys fodiens). Foto M. Anděra
-
Regulovaný Němčický potok s relativně častým výskytem rejsce menšího (N. milleri). Podhůří Šumavy, Klatovsko. Foto M. Anděra
-
Rejsec menší (Neomys milleri) má k poměru k délce těla kratší ocas. Drobná bílá skvrna nad očima je pomocným znakem pro určování tohoto druhu, u rejsce vodního většinou chybí. Foto M. Anděra
-
Zadní tlapky rejsce menšího (Neomys milleri) jsou vždy světlé. Foto M. Anděra
-
Spodní strana těla rejsce menšího (Neomys milleri) je jednobarevně světlá. Foto M. Anděra
-
Na síťové mapě nynějšího rozšíření rejsce menšího (Neomys milleri) v České republice je patrná jeho absence zejména v nížinách středních a východních Čech a jižní Moravy. Agentura ochrany přírody a krajiny ČR.
-
Rozsah a četnost lokalit téhož druhu podle nadmořské výšky v České republice (sloupcový graf – výskyt druhu, plošný graf – výšková členitost reliéfu našeho území). Orig. M. Anděra
-
Srovnání stanovištních nároků rejsce vodního a r. menšího překvapivě ukázalo, že místa výskytu jsou u obou druhů podobná. Orig. M. Anděra
-
Ukázka optimálního biotopu rejsce menšího v otevřené členité krajině. Niva Martinického potoka, Pelhřimovsko. Foto M. Anděra
-
Mokřady jsou až druhou nejvýznamnější skupinou stanovišť rejsce menšího. Přírodní rezervace Dráchovské tůně, Táborsko. Foto M. Anděra