Výzkum současné informační společnosti aneb soudobé dějiny 2.0 – výzva autorkám a autorům
15. 8. 2023 – Výzkum zaměřený na období po roce 2000 postaví historiky a historičky soudobých dějin před nutnost studovat prameny, které stále častěji vznikly již pouze v digitální podobě. Jaké schopnosti bude muset mít historik studující digitální prameny? Jak si poradí s nepřeberným množstvím dat, mezi nimiž budou stále více dominovat výstupy z různých informačních systémů? Zvládne práci s algoritmy, využívání metod zpracování přirozeného jazyka (NLP), bude umět nejen prohledávat databáze, ale bude také, v rámci kritiky pramene, znát metodologii vytváření velkých „datasetů“? Nebo bude nutné rozšířit výzkumné týmy o specialisty v těchto oblastech?
Nemizí již dnes řada pramenů v podobě dat o demografickém, finančním, sociálním, zdravotním a dalším vývoji naší společnosti, neboť se svou efemérností vymykají tradiční představě historického pramene? Jak se zpřístupňování digitálních pramenů propíše do mezioborových vztahů (archiváři-historici) a do vzájemných očekávání, když tato spolupráce bude čím dál více závislá na technologických postupech a nutném přizpůsobování zpřístupňovaného obsahu vzhledem k osobním nebo citlivým údajům? Jak umělá inteligence (AI), schopna zpracovat enormní množství dat, promění zpřístupňování archiválií? A jak si historická obec poradí s interpretací fakenews a dezinformací, které jsou součástí současné informační společností?
Vedle klasických pramenů se zásadním způsobem promění také možnost práce s egodokumenty. Podaří se uchovat a zpřístupnit moderní formy komunikace (blogy, vlogy, emaily, SMS/chaty) a další materiály osobní povahy? Je zřejmé, že bez aktivní spolupráce a edukace původců digitálních dokumentů tyto nenávratně zmizí. Důležitým prvkem badatelské práce se proto v následujících dekádách nepochybně stane schopnost efektivně vyhledávat digitální prameny a důsledně ověřovat jejich kontext, přičemž zavedené postupy vnitřní a vnější historické kritiky dostanou v důsledku rozmachu informačních technologií zcela nový rozměr. Skončí tedy éra historiků a historiček a archivářů a archivářek s „klasickým“ vzděláním, jak funguje dnes, nebo se naopak penzum jejich znalostí bude muset zásadně rozšířit o IT problematiku, včetně programování a hackingu? Jak se připravit na tuto změnu?
A jak digitalizace a umělá digitální inteligence promění a ovlivní práci historika (nebo jiného sociálního vědce) jako autora textů? AI bude nepochybně čím dál tím více využívána při „generování“ odborných studií a knih – jak toto promění pojetí autorství a vědecké etiky?
Pro analýzu a promýšlení těchto a podobných otázek nabízíme v roce 2024 prostor na stránkách našeho časopisu.
Témata:
• metodologická výbava historika soudobých dějin 2.0
• (re)definice pramene v éře 2.0
• digitální prameny a jejich specifika vč. problematiky osobních údajů v digitálních pramenech
• sociální sítě nebo webové archivy jako zdroj historického poznání
• informace a dezinformace ve virtuálním prostoru
• historiografie a umělá inteligence
• autorství a etika vědy v éře 2.0
Budeme se těšit na příspěvky historiček a historiků, archivářek a archivářů a dalších kolegů z příbuzných společenskovědních disciplín. Rukopisy v rozsahu 20–50 normostran zasílejte prostřednictvím elektronického redakčního systému časopisu. Termín odevzdání textů je 15. leden 2024.
Romové a jejich dějiny ve stínu železné opony – výzva autorkám a autorům
3. 2. 2023 – Jednou z oblastí historického výzkumu v zemích na východ od bývalé železné opony, které dosáhly pozoruhodného rozmachu, jsou dějiny zdejších romských obyvatel ve dvacátém století. Z nově probuzeného zájmu o jejich pohnuté a mnohdy tragické osudy vzešlo množství důležitých poznatků. Především se podařilo zachytit celkové kontury jejich historie v jednotlivých národních rámcích, vykreslit různé stránky jejich života a zaznamenat řadu individuálních příběhů. Současně však tento výzkum stále trpí roztříštěností, schází mu dostatečné vzájemné propojení a hlubší zakotvení v hlavním proudu historického bádání. Právě s vědomím tohoto deficitu jsme se rozhodli koncipovat tematické číslo Soudobých dějin/CJCH (č. 3/2023) k dějinám Romů v zemích střední a východní Evropy s primárním zaměřením na éru komunistického panství, ovšem s možnými a někdy i nezbytnými přesahy jednak do doby válečné a meziválečné, jednak do období postkomunistické transformace a současnosti. Velmi rádi však nabídneme prostor i pro komparativní záběry na situaci Romů a Romek v západní Evropě ve stejné době, postihující obecnější vývojové trendy, či naopak vzájemné rozdíly v zemích s konkurenčním socioekonomickým systémem. Uvítáme i texty akcentující specifické metodologické a etické výzvy spojené s výzkumem a formulací výsledků výzkumu zaměřeného na dějiny Romů.
Máme přitom na mysli historii romských populací jako neoddělitelnou součást obecnějších dějin. Chceme dát prostor samotným Romům a Romkám jako historickým subjektům a aktérům, které většinové populace spíše dlouhodobě vytěsňovaly a degradovaly do pozice pasivních objektů a příjemců vnějších intervencí a událostí. Současně nás ale zajímají cíle, prostředky, podoby a proměny státních politik vůči Romům a utváření vzájemných vztahů na různých úrovních fungování jednotlivých evropských států a regionálních společenství. Za důležité pokládáme ohledávání geneze mentálních stereotypů „druhého“ a projevů xenofobie, jakož i reprezentace „Cikánů“ a „Cikánek“ / Romů a Romek v diskurzivních rámcích vymezujících jejich postavení a vnímání jako hráčů ve veřejném prostoru, filtrujících způsoby jejich vnímání a ustavujících modely jednání vůči nim. Stejně tak nás zajímají romské perspektivy prožívání sdílené minulosti, utváření a vývoje vztahů s neromskou společností i státem a prozkoumávání způsobů, jakými se Romům a Romkám dařilo prosazovat vlastní vize budoucnosti, rovnoprávnosti a participace na místním vývoji či na řešení celostátních otázek spojovaných s postavením a situací Romů jako skupiny. Vycházíme z přesvědčení, že dějiny Romů jsou jedním ze zrcadel, která umožňují jinak nasvětlit národní či státní (české/československé, polské, maďarské, sovětské a další) dějiny a identifikovat jejich dosud opomíjené či přehlížené rysy. Zároveň vnímáme potřebu produkce akademických textů k historii Romů, které reagují na současné výzvy směřující k revizi etnocentrických premis, jež reprodukují historicky ustavené hierarchie významu a moci ve vztahu neromských „majorit“ k romským „menšinám“.
Mluvíme-li o dějinách Romů, máme na mysli Romy jako skupinu, ovšem při vědomí heterogenity romské společnosti napříč jednotlivými státy i historicky ustavenými regionálními skupinami, co se týká společenského postavení, socioekonomického statusu atd., ale i (sebe)identifikace – nejen ve vztahu k romství, ale i k obecnějším kategoriím rasy, třídy a genderu. Obecněji formulované označení užívající generické maskulinum by nemělo zastírat tuto heterogenitu postojů a zkušeností při zkoumání historie Romů jako součásti evropské společnosti a jejího historického vývoje.
Klademe si například tyto otázky:
1. Nakolik a v jakém ohledu byli Romové obětmi komunistických režimů a jejich sociálních experimentů jako specificky identifikovaná skupina „c/Cikánů“, ale i jako lidé postihovaní z ideologických důvodů, například jako živnostníci či svobodně uvažující občané? Nakolik na druhou stranu radikální přeuspořádání vztahů nabídlo určité části romské společnosti možnost úniku z historické pozice sociálně vyčleněných outsiderů, nakolik se mohli nově emancipovat při utváření vlastních osudů a jak nabídnutých šancí využili? A jak by podobná bilance dopadla pro následující roky demokratické kapitalistické transformace?
2. Jaké kontinuity přetrvávaly, či dokonce převažovaly v situaci romské společnosti navzdory všem systémovým přeměnám od třicátých či čtyřicátých let minulého století do let devadesátých? Jaké zásadní zlomy je možné při zkoumání romských dějin identifikovat a jak zapadají do ustanovených chronologií „národních“ dějin jednotlivých evropských států?
3. Jakou úlohu v nedávné historii Romů jako skupiny hrála sdílená kolektivní paměť, zvláště pak prožitky romského holokaustu, a jak se tato paměť (re)konstruovala a manifestovala? Jakým způsobem se konstruuje a manifestuje romská kolektivní paměť ve vztahu ke komunistické minulosti? A jak do těchto procesů zasahovaly či zasahují dominantní (národní) historické narativy a/nebo ideologicky motivované interpretace minulosti?
4. Jakých konkrétních obsahů ve vztahu k Romům a Romkám nabývaly pojmy diskriminace, zrovnoprávnění, stigmatizace, emancipace, rasismus, asimilace, integrace, solidarita, izolace, sociální mobilita či sociální vyloučení?
5. Jakým způsobem může naše chápání a současné interpretace historie Romů v období komunismu nově nastínit vhled do vývoje situace Romů v zemích na druhé straně železné opony? Jaké byly státní přístupy k romským společenstvím tvořícím součást poválečných západoevropských států? Jakým způsobem se i v těchto regionech Romové a Romky stávali aktéry dění určujícího vývoj státních přístupů k nim?
Budeme se těšit na anglicky psané příspěvky historiček a historiků, ale také kolegů a kolegyň z oborů sociologie, antropologie, kulturologie a dalších společenskovědních disciplín, v rozsahu 5 000 až 15 000 slov (20–50 NS). Rukopisy zasílejte prostřednictvím elektronického redakčního systému časopisu. Termín odevzdání textů je nejpozději 1. srpna 2023.
Součástí ÚSD AV ČR je i Pražské fórum pro romské dějiny http://www.romanihistories.usd.cas.cz/cs/, platforma podporující výzkum dějin Romů a jeho prezentaci.
Třicet let od konce Československa – výzva autorkám a autorům
11. 8. 2022 – Třicet let od zániku společného státu Čechů a Slováků se jeví jako nejdelší období stabilního kontinuálního vývoje v moderních dějinách obou národů od roku 1918, nepoznamenané zásadními historickými přeryvy a diskontinuitami, jak je symbolizují „osudové“ osmičky a devítky. Vstup Česka a Slovenska do Evropské unie a Severoatlantické aliance byl potvrzením cesty nastoupené v letech 1989 a 1993 a doba „neliberální demokracie“ Vladimíra Mečiara na Slovensku se stala jen epizodou. Rozdělení Československa bylo také posledním dramatickým dilematem, které intenzivně prožívala a sdílela většina jeho obyvatel. Tři desítky let zároveň tvoří dostatečný odstup od tehdejších událostí a procesů, aby je mohli detailně i v širších souvislostech zkoumat i historici a historičky soudobých dějin. Celkový obraz dění kolem vyhlášení dvou samostatných republik už nastínili a některé jeho důležité momenty více či méně přesvědčivě a průkazně interpretovali, jiné otázky jsou dosud předmětem sporů a čekají na své vyjasnění.
Nakolik bylo rozdělení Československa důsledkem dlouhodobě zakonzervovaných problémů unitárních státoprávních modelů a polovičatého federalismu, a v jaké míře je odstartovala či akcelerovala nová politická, sociální a ekonomická dynamika polistopadového vývoje? A nakolik byl tento vývoj rezonancí dravé vlny nacionalismu, která rozvrátila všechny postkomunistické federace?
Selhaly české a slovenské politické elity, které přes usilovné vyjednávání nedokázaly dospět k přijatelnému kompromisu, anebo bylo rozdělení státu triumfem vůle k moci a pragmatismu některých politiků? Jaké byly ekonomické náklady a výnosy radikální státoprávní operace a co se odehrávalo v zákulisí sporů o rozdělení federálního majetku? O jaké ideály a hodnoty se opíraly obě nástupnické republiky při budování nové státnosti, jaké tradice, vzory a symboly se přitom aktualizovaly, či naopak vytrácely, a k jakým perspektivám se jejich samostatné trajektorie upínaly?
Co československého zůstalo v české a slovenské identitě a jak oba státy zacházejí s dědictvím společné minulosti?
Jak zasáhl československý rozvod do každodenního života mnoha lidí, jaké komplikace či výhody jim přinesl? A oprostili jsme se za posledních třicet let od vzájemných předsudků, stereotypů a mýtů, zrozených ze vzájemného soužití a nepochopení, anebo na ně vršíme další, například právě ohledně okolností a příčin rozdělení Československa?
Pro analýzu a promýšlení těchto a podobných otázek nabízíme v roce 2023 prostor na stránkách Soudobých dějin/CJCH a Historického časopisu. Ve společném projektu nesměřujeme k publikaci jednoho tematického čísla, ale chceme texty spojené s kulatým výročím konce Československa tisknout průběžně v celém ročníku obou časopisů. Zvolili jsme přitom poněkud netradiční „zrcadlový“ formát, kdy příspěvky slovenských autorek a autorů zveřejníme v Soudobých dějinách/CJCH a články autorek a autorů českých najdou místo v Historickém časopise. Uvítáme eseje, studie, úvahy a také texty zaměřené diskusně či polemicky nejen od historiků a historiček, ale i odborníků z oblasti sociologie, politologie, ekonomie, práva apod. Rukopisy v češtině, slovenštině a angličtině je možné zasílat průběžně do září 2023, pro vydání v prvních číslech ročníku je termín odevzdání 31. 12. 2022.
Časopis Soudobé dějiny/CJCH je indexován v databázích Scopus, CEEOL, Historický časopis je indexován v databázích WoS, CCC, Scopus, CEEOL. Rukopisy zasílejte prostřednictvím elektronického redakčního systému. Kontakty: sd@usd.cas.cz (Soudobé dějiny), histcaso@gmail.com (Historický časopis)
Výzva autorům k zasílání textů do tematického (anglického) čísla 3/2022 - Politika dějin a paměti: aktéři, nástroje, narativy
15. 3. 2022 - Pád autoritativních režimů v euroamerickém prostoru, který se postupně odehrával v poslední třetině dvacátého století, byl přirozeně následován revizí vztahu k vlastní minulosti, ať už komunistické, nebo fašistické. Tento proces se stal organickou součástí přechodu k demokracii či společenské liberalizace a nebyl nekonfliktní ani bezbolestný. Více či méně se vyhraňoval do dilematu mezi požadavkem poznání historické pravdy a restituce historické spravedlnosti na jedné straně a potřebou společenské stability a elementárního konsenzu na straně druhé. Zatímco v některých zemích se ruku v ruce se systémovou transformací dařilo otevřeněji pojmenovat a částečně zahladit nepříliš dávné tíživé události, křivdy a viny, v jiných zemích vytěsňovaná historická traumata o to naléhavěji stavějí společnost před nemilosrdné zrcadlo a spolu s tím se o slovo hlásí paměť někdejších poražených a obětí, aby se domohla alespoň symbolického odčinění minulých příkoří.
Proměnu historické sebereflexe po pádu starých režimů bylo možné zaznamenat nejprve v prolomení s nimi spjatých legitimizačních historických narativů, v rozšíření zdrojů informací a otevírání tabuizovaných témat. Následně se transformovala institucionální základna výzkumu, školní výuky i kulturních institucí. Se svými strategiemi a inovacemi se přihlásily různé zahraniční autority, společenskovědní přístupy i pamětničtí aktéři. Proměnil se také panteon národních hrdinů a rituály komemorace, ve veřejném prostoru spolu přirozeně soupeřily odlišné, ba protikladné verze minulosti. Taková pluralita ovšem začala překážet některým politickým a intelektuálním elitám, které v ní spatřovaly potenciální ohrožení vlastních hodnot, cílů nebo společenské integrity a konformní výklady minulosti začaly užívat jako politický kapitál v domácí a zahraniční politice. Jestliže je minulost přirozeným bitevním polem současníků, jako munice tu už neslouží jen odborné argumenty, hodnotové preference nebo žité zkušenosti, ale také mocenské nároky a nástroje. Čerstvý válečný konflikt na Ukrajině se svým propagandistickým zdůvodněním pak demonstruje, jak zhoubný může být potenciál účelových historických konstruktů a manipulací.
V tematickém čísle časopisu Soudobé dějiny/CJCH se chceme pokusit tento proces měnící se historické sebereflexe konceptualizovat, postihnout jeho nadnárodní souvislosti i národní specifika a zachytit metanarativy, které ho provázejí. Nechtěli bychom se přitom omezovat na reflexe postkomunistického světa, uvítáme i texty zprostředkující zkušenost zemí jižní Evropy a Latinské Ameriky. Lze si klást například otázky: Jsou proměny institucionální základny výzkumu a komemorace srovnatelné napříč hranicemi a časem? Čím jsou typické státem zřizované ústavy paměti a různá muzea ve vztahu k reprezentaci autoritářské minulosti i současným aspiracím a jaký mají vliv na paměť jednotlivých společností? Jaké představy o této minulosti a jejím dědictví prosazují relevantní političtí aktéři a jaké nástroje k tomu používají? Jak se ve sporech o tuto minulost uplatňuje a proměňuje historická symbolika a místa paměti? A jaká je role samotných historiků a historiček v konfrontaci s politickou instrumentalizací historie?
Rukopisy studií v angličtině je možné zasílat do 15. 8. 2022 prostřednictvím elektronického redakčního systému časopisu. Vedle rukopisů je možné zasílat i abstrakty a návrhy zamýšlených textů na: sd@usd.cas.cz
Revizionismus a výzkum soudobých dějin - druhá výzva
13. 12. 2021 – Mediální polemika o revizionismu v bádání o socialistickém Československu upozornila na důležitou skutečnost, že také historiografie a obecně humanitní a společenské vědy pravidelně přehodnocují východiska i závěry svých výzkumů. Tyto revize jsou základem odborných kontroverzí, které často odrážejí aktuální politické spory a mohou se proto přenášet do diskuzí probíhajících daleko za hranicemi akademické sféry. Témata ze soudobých dějin jsou dlouhodobě ústředním tématem takových polemik.
Diskuze o totalitarismu a revizionismu ve výzkumu státního socialismu, které se nejnověji věnuje článek Radka Bubna a Martina Štefka Konceptuální labyrinty. Kolik pojetí totalitarismu znáš, tolikrát jsi revizionistou? (Soudobé dějiny 2/2021 https://sd.usd.cas.cz/corproof.php?tartkey=sod-000000-0019), je slavnou a dnes již archetypální polemikou tohoto typu. Jednalo se však pouze o jeden z mnoha podobných sporů o metodologické inovace a výkladové revize ve studiu soudobých dějin.
Redakce časopisu Soudobé dějiny/CJCH v návaznosti na publikaci zmíněného článku vyhlašuje výzvu autorkám a autorům k zasílání článků pro tematické číslo věnované tomuto fenoménu. Cílem čísla je otevřít diskuzi o revizionismu, která by ukázala šíři této problematiky a poukázala například na komplikované dějiny pojmu revizionismu, interakci mezi historiografií a politikou v polemikách o výkladech nedávné minulosti či na další „revizionistické“ spory, které současná česká debata zatím přehlížela. Vedle rukopisů je možné zasílat i abstrakty a intence.
Témata studií mohou zahrnovat například:
1) Revizionismus – dějiny pojmu
2) Metodologie výzkumu soudobých dějin a problém revizionismu
3) Historické revize a zkoumání vědeckých kontroverzí
4) Diskuze o revizionismu ve výzkumu studené války
5) Popírání holokaustu a další extrémní podoby historické revize
6) Genderově inspirované revize dominantních historických konceptů a aktérů
7) Revizionismus a mediální obraz výzkumu v soudobých dějinách
8) Historické revize a politika dějin
Rukopisy studií je možné zasílat do 15. 2. 2022 prostřednictvím elektronického redakčního systému časopisu na adrese https://sd.usd.cas.cz PRO AUTORY - ZASLAT RUKOPIS
Výzva pro reflexi nebo diskusi na stránkách SD/CJCH
3. 3. 2021 – Aktuální číslo Slovo a smysl (odkaz zde: https://wordandsense.ff.cuni.cz/magazin/2020-17-35/) systematicky mapuje normalizaci sociálněvědních oborů v Československu. Vstupuje tak na široké pole debat o povaze a podobách československé normalizace a komunistického režimu a může být také impulsem pro reflexi nebo diskusi na stránkách SD/CJCH!
Call for papers in English
15. 2. 2021 – We are pleased to announce that as of 2021, the peer-reviewed journal Soudobé dějiny - Czech Journal of Contemporary History is published in two Czech and one English issue per year.
The editorial team is now accepting original article submissions in English exploring the history of the 20th and 21st century, with a primary focus on Czechoslovak and Czech themes in the broader international context, as well as the history of the wider Central and Eastern European region. Comparative and transnational perspectives are also welcome and the journal aims to cover a wide range of topics across political, social, intellectual and cultural history. The journal is open to contributions not only from historians, but also all scholars from related fields of the humanities and social sciences employing a historical perspective in their work.
The editors further invite English submissions of book reviews of recent monographs and edited volumes published in Czech, English or other languages related to contemporary Czech, Czechoslovak, as well as broader Central and East European history.
Soudobé dějiny - Czech Journal of Contemporary History is the leading scholarly journal in the field of Czech contemporary history and has been published by the Institute of Contemporary History of the Czech Academy of Sciences since 1993. The journal’s aim is to contribute to a deeper understanding of the recent past and to act as a platform for the exchange of the newest findings in the field, including conceptual and methodological innovations in contemporary history. Its new English edition aims to familiarize the broader scholarly community with the newest research on recent Czech and Czechoslovak history and serve as a medium of communication between Czech and international scholars.
The English issue is published in print in December of each year. The online version of the journal is fully Open Access (on a CC BY-NC license) and pre-print articles will be available on the journal’s website prior to print publication.