Orsej (Ficaria) je na první pohled zdánlivě zanedbatelný polyploidní komplex orseje jarního (F. verna) z čeledi pryskyřníkovitých (Ranunculaceae), který zahrnuje 7–8 blízce příbuzných taxonů. Kvůli výskytu morfologické variability / fenotypové plasticity, hybridizace a polyploidizace je rozlišování orsejů pomocí morfologických a geografických přístupů komplikované. V článku je detailně rozebrán přehled působení těchto procesů v rodě orsej.
K dalšímu čtení v Živě
Jak se dělá seznam (2013, 2)
Běžný polní plevel oknem do evoluce polyploidů: příběh heřmánkovce nevonného (2021, 3)
Seznam použité literatury najdete v PDF formátu ke stažení níže, pod obrazovou galerií.
Ficaria is a seemingly negligible polyploid complex of F. verna from the buttercup family (Ranunculaceae) that only has 7 or 8 known closely related taxa. Delimitation of Ficaria taxa based on the morphological and geographical approaches is complicated due to the occurrence of morphological variability or phenotypic plasticity, hybridization and polyploidization. An overview of those processes in the genus Ficaria is discussed in detail.
-
Orseje (Ficaria) klíčí jednou dělohou. Foto M. Duchoslav
-
Kořenové hlízy orseje jarního F. verna subsp. ficariiformis. Kromě ukládání zásobních látek (hlavně škrobu) plní hlízy po oddělení od mateřské rostliny i funkci vegetativní reprodukce. Azoia de Cima, Portugalsko. Foto M. Duchoslav
-
Orsej jarní blatoucholistý (F. verna subsp. calthifolia). U nás rostoucí taxon tohoto rodu má vzpřímený habitus, přízemní listovou růžici a neprodukuje úžlabní pacibulky. Bulhary, jižní Morava. Foto M. Duchoslav
-
Orsej jarní pravý (F. verna subsp. verna) je u nás rostoucími taxon tohoto rodu. Má poléhavý vzrůst a tvoří pacibulky v úžlabí listů po odkvětu. Přerov, národní přírodní rezervace Žebračka, střední Morava. Foto M. Duchoslav
-
Pro orsej F. verna subsp. fertilis jsou typické do stran směřující bazální laloky listů, které tak mají mírně trojúhelníkovitý tvar, a výrazný obsah antokyanu na rubu korunních lístků. S rostoucím stářím květu sytost antokyanu bledne. Lamothe, Francie. Foto M. Konečná
-
Pro orsej F. verna subsp. fertilis jsou typické do stran směřující bazální laloky listů, které tak mají mírně trojúhelníkovitý tvar, a výrazný obsah antokyanu na rubu korunních lístků. S rostoucím stářím květu sytost antokyanu bledne. Lamothe, Francie. Foto M. Konečná
-
Ficaria verna subsp. chrysocephala patří mezi orseje mohutnějšího vzrůstu. Tvarem listů se podobá orseji jarnímu blatoucholistému. Kréta, Řecko. Foto M. Konečná
-
Ficaria verna subsp. ficariiformis patří mezi orseje mohutnějšího vzrůstu. . Tento poddruh spojuje morfologická podobnost s o. jarním pravým ze západní Evropy. Pagliaroli, Itálie. Foto M. Duchoslav
-
Horský poddruh F. verna subsp. ko - chii má ze všech orsejů nejnižší vzrůst. Aragac, Arménie. Foto V. Semaško
-
Detail pacibulek v úžlabí listů u orseje jarního pravého, kromě něj se pacibulky tvoří i u poddruhu ficariiformis. Wageningen, Nizozemsko. Foto J. Uhlířová
-
Dubohabřiny a suťové lesy na severním svahu vrchu Milá (České středohoří), kde hojně roste orsej jarní blatoucholistý. Foto M. Duchoslav
-
Horský poddruh orseje jarního Ficaria verna subsp. ficarioides z čeledi pryskyřníkovitých (Ranunculaceae) na Kato Lousi v Řecku. Tento poddruh, mimo Řecko přirozeně rozšířený také na ostrovech v jihovýchodní části Egejského moře a v jižním Turecku, se svým květem tváří jako ostatní zástupci rodu. Unikátním ho však činí jeho výrazně vroubkovaný až téměř mělce laločnatý okraj listů. Foto O. Popelka
-
Lužní les – příklad stanoviště orseje jarního pravého (Ficaria verna subsp. verna). Střední Morava. Foto L. Kobrlová