hlavní stránka   Středisko vědeckých informací Fyziologického ústavu AV ČR 
 
Hlavní stránka
Publikování  na principu otevřeného přístupu k informacím
Elektronické informační zdroje
Tištěné časopisy
Knihy
Nabídka informací v jiných knihovnách
Publikační činnost
Užitečné odkazy
Ústavy areálu Krč, AV ČR

Na této stránce je k dispozici POUZE velmi stručné shrnutí, které má zájemcům ( zejména z řad vědeckých pracovníků ústavů AV ČR v Krči) o problematiku otevřeného přístupu posloužit jako východisko k podrobnějším (a fundovanějším nebo aktuálnějším) informacím.

Uvítám jakékoliv připomínky k uvedeným informacím nebo upřesnění, protože otázka otevřeného přístupu je neustále ve "vývoji" a podmínky se mění. Tuto stránku lze tedy opravit, doplnit (např. i o konkrétní zkušenosti autorů) .... Zuzana Lisková
nahoru   Úvod:
  • Otevřený přístup (Open Access - OA) představuje stále častěji diskutovanou alternativu tradičního modelu publikování a šíření vědeckých a odborných informací. 
  • Jako společné prvky OA lze uvést trvalý, bezplatný a okamžitý přístup k plným textům pro všechny uživatele. 
  • Jedním ze základních východisek OA je názor, že náklady na vlastní vědeckou práci i na její zveřejňování pocházejí v největší míře ze stejných zdrojů – veřejných prostředků, a tudíž mají být výsledky veřejně dostupné všem.
  • Podpora OA byla v posledních dvou desetiletích řešena na národních i mezinárodní úrovni - řada deklarací, iniciativ, programů, zákonů atd. (USA - např. OA k výsledkům financovaných NIH) nebo na úrovni Evropské unie:
    • v souvislosti se 7.RP - Open access pilot (který se zatím ale týká jen části projektů 7.RP)
    • nebo DRIVER (Digital Repository Infrastructure Vision for European Research) - otevřený přístup k výsledkům VaV podporovaného z fondů Evropské komise
    • stanoviska European Research Council - "Vzhledem k tomu že je jejich výzkum financován z peněz daňo-vých poplatníků, skutečně nositele grantů ERC žádáme, aby udělali všechno možné pro zpřístupnění svých publikací v systémech s otevřeným přístupem"
  • K tématice OA byla a dále je samozřejmě publikována řada článků, názorů, blogů atd., které obsahují (často rozdílné) názory jak autorů, tak dalších zúčastněných - např. vydavatelů, institucí, knihoven, právníků atd. atd. - stačí se rozhlédnout na webu.
  • Jedním z problémů je i rezervovaný postoj akademických pracovníků (vyčkávací taktika nebo obavy z porušování smlouvy s vydavatelem nebo naopak "neobava" a následné porušování pravidel či přímo zákonů, zejména autorských), řešena je i otázka (zpravidla) vyšší citovanosti článků publikovaných na principu OA.
  • Přes některé rozdílné názory postupně vznikal a dále vzniká celosvětově ucelenější přístup k problematice OA a s ním řada reálných projektů - obecně zdrojů splňujícím podmínku OA, repozitářů volně dostupných informačních zdrojů, registrů a portálů volných zdrojů atd.. Je zřejmé, že pro další rozvoj otevřeného přístupu k vědeckým informacím je třeba spolupráce a maximální shoda všech zúčastněných.
    • jedním z "modelů" OA je ve své podstatě také volný  přístup do plných textů pro rozvojové země, který povoluje řada vydavatelů.
  • S problematikou OA částečně souvisí i Licence Creative Commons, což je soubor veřejných licencí pro díla zveřejňovaná prostřednictvím sítě Internet.
    • od dubna 2009 i verze licencí pro české zájemce
nahoruOtevřený přístup - dva základní způsoby realizace:
  1. green open access
  2. gold open access

nahoru  1. green open access
"zelená cesta"- zveřejnění publikace (článku, kvalifikační práce atd.) v oborových nebo institucionálních repozitářích, autoarchivace - příspívání samotných autorů do repozitářů nebo zveřejnění na webu autora či instituce, povinná archivace např. u publikací financovaných velkými nadacemi, EU, na některých (zahraničních) univerzitách
  • Elektronické kopie vědeckých článků z recenzovaných časopisů nebo i další odborné texty zveřejňuje řada autorů na svých personálních webových stránkách nebo na webu instituce, v různých repozitářích či jinde). Pro koncové uživatele jsou tyto materiály vyhledatelné pomocí univerzálních nebo speciálních webových vyhledavačů (např. Google, Google Scholar, Scirus).
  • Možnost auto-archivace preprintů má každý autor, protože má stále autorské právo a neporušuje tím zákon. Co se týče postprintů, na jejich archivaci je již potřeba souhlas nakladatele (autor předává svá autorská práva vydavateli), přičemž většina vydavatelů povoluje autorům uložit preprint nebo postprint článku na webových stránkách autora nebo v institucionálních a oborových repozitářích za předpokladu, že autor na oficiálně vydaný článek odkáže řádnou citací a hypertextovým odkazem na server vydavatele. 
  • Podmínky pro autoarchivaci mají být uvedeny ve smlouvách, které autoři při zveřejnění článku uzavírají s vydavatelem a také na webu vydavatele v pokynech pro autory (práva autorů). Vydavatelé (zpravidla) nepovolují zveřejnit konečnou (vydavatelem např. zformátovanou) pdf verzi, která má být  dostupná pouze na webu vydavatele a ani pdf verzi získanou z tištěné verze!
  • Někteří poskytovatelé financí na výzkum - např. Howard Hughes Medical Institute, MRC, NIH (via PubMed Central), Wellcome Trust, ale i např. EU  - vyžadují, aby byly výsledky jimi financovaného výzkumu veřejně dostupné - vydavatelé to řeší více způsoby (např. i volným zpřístupněním časopisu s časovým embargem), pak je (zpravidla) v repozitáři či jinde možné uložit (vystavit) i konečnou verzi vydavatele.
    • otázku možné autoarchivace si obecně musí autor vyřešit s vydavatelem sám (zejména v případě, kdy vydavatel v zásadě autoarchivaci nepovoluje - pak je třeba problém řešit smluvně nebo článek publikovat jinde apod.)
Jako základní vodítko pro informaci o podmínkách (auto) archivace může posloužit projekt SHERPA nebo portál Instructions to Authors in the Health Sciences.

SHERPA - obsahuje několik hlavních částí, ale také odkazy na zdroje související s otevřeným přístupem:
  • SHERPA RoMEO - přehled podmínek vydavatelů souvisejících s autoarchivací (bez oborového omezení) :
    • různé stupně přístupu nakladatelů jsou označeny obecně pomocí barev ("zelení, modří, žlutí, bílí") a zároveň jsou u každého vydavatele uvedeny bližší informace a odkazy na aktuální či přesné podmínky vydavatele - kategorie vydavatelů
    • pro sjednocení ne zcela jednotných definic jsou termíny "pre-print" a "post-print" v SHERPA RoMeo definovány (pro potřeby Sherpa/RoMeo) a dohromady jsou pak nazývány "e-prints" (termín zahrnuje publikace v nejrůznější fázi tedy vč. všech "meziverzí"),
    • v SHERPA/RoMeo lze hledat dle vydavatel nebo dle jednotlivých časopisů
    • odkaz do SHERPA/RoMeo je rovněž uveden u časopisů v katalogu e-časopisů EZB - na úrovni záznamu s podrobnými informacemi o časopise (tedy po odkliknutí inony "info")
    • přehled vydavatelů nabízejících auto-archivaci publikovaných článků za úplatu (tzv. hybridní model) - Publishers with Paid Options for Open Access.
  • OpenDOAR  - The Directory of Open Access Repositories - adresář OA repozitářů ve světě
Upozornění: ve všeobecných podmínkách vydavatelů mohou být výjimky pro některé časopisy - jako příklad lze uvést The Lancet (Elsevier), kdy nabízený článek nesmí být dříve zveřejněn jinde (na rozdíl od podmínek pro ostatní časopisy Elsevier).
Instructions to Authors in the Health Sciences
  • portál s přímými odkazy na publikační pokyny pro autory v jednotlivých časopisech z oblasti medicíny a přírodních věd.
  • obsahuje kolem 5 000 titulů, je možné použít abecední seznam nebo vyhledávání
nahoru   2. gold open access
"zlatá cesta" - publikování článků v (recenzovaných) časopisech s otevřeným přístupem, v tzv. "hybridních" časopisech, v časopisech s volným přístupem po nějaké době
a) vydavatelé, kteří nabízejí OA publikování
 b) vydavatelé, kteří nabízejí  tzv. hybridní model
 c) vydavatelé, kteří umožňují volné zpřístupňování článků (časopisů) po uplynutí určité doby
  • Publikování článků v časopisech s otevřeným přístupem nebo v tzv. "hybridních" časopisech nejsou nijak levné záležitosti, existují ale samozřejmě dražší i levnější časopisy.
Seznamy volně dostupných časopisů:
Hlavní možnosti OA publikování:

 a) vydavatelé, kteří nabízejí OA publikování:
  • financování je na vydavateli - např. vědecké instituci (hradí náklady na publikování, recenzní řízení atd.)
nebo
  • financování je na autorech (nebo sponzorech), kteří sami platí za vydání článku v časopise (poplatek může být formulován různě  - "author fees", "author payments", "open access charges", "article processing fees",  "submission fees" )
  • je možný i model (ročního či jinak) základního poplatku za instituci, pak platí autor z této instituce za článek nižší poplatek
  • příklady vydavatelů časopisů s OA:
    • PLoS (Public Library of Science) (ceník 2009 - 2010)
    • BioMed Central (360 až 1715 euro za článek - stav rok 2009) + slevy v případě, že instituce (autora) platí roční "členský poplatek" (výše dle velikosti instituce cca 60 000 - 250 000 Kč) - ty se ovšem nevyplatí, pokud se z určité (menší) instituce publikují cca 2 články ročně
    • Bentham (450 - 900 USD dle typu publikace - stav rok 2009) + slevy 5 - 25 % v případě, že instituce (autora) platí roční poplatek
  b)vydavatelé, kteří nabízejí  tzv. hybridní model
  • možnost pro autory volně zpřístupnit článek v (recenzovaném) časopise - který jinak podléhá předplatnému - za platbu  (zpravidla dodatečnou - tedy po přijetí článku)
  • přehled viz  Publishers with Paid Options for Open Access  s odkazy na podmínky vydavatele
  • autoři pak nemají povinnost převést svá autorská práva na vydavatele (na Springer) a také není časové embargo na článek v PubMed Central nebo v jiném úložišti. V praxi tedy mohou být v konkrétním časopise jak članky s "otevřeným přístupem", tak članky podléhající platbě (jako celkové předplatné časopisu nebo jako platba za konkrétní článek).
  • jedním z důsledků "hybridního modelu" však je, že pokud časopis předplácí nějaká knihovna (instituce) a zároveň tento časopis obsahuje více článků "zaplacených autorem", pak je vydavateli zaplacena za časopis vyšší suma, než pokud by časopis "volné" članky neobsahoval. Proto např. Springer údajně každoročně upravuje ceny časopisů dle toho, jaký mají podíl extra zaplacených článků... 
    • zatím se takové snížení předplatného však projevilo (u časopisů předplácených SVI FgÚ) pouze u časopisu EMBO 
    • ačkoliv i u řady jiných časopisů činí procento článků "autorem zaplacených" údajně až 10 - 20 % - tato čísla se špatně zjišťují - vydavatelé je zpravidla neuvádějí, jde o údaje z různých studií o tomto problému
        příklady "hybridního" modelu:
  • Springer - služba  "open choice"
    • za poplatek 3 000 USD za článek mohou autoři své (recenzované) články vystavovat v repozitářích či na svých osobních webových stránkách, zároveň je pak článek volně dostupný přes SpringerLink komukoliv.
  • Cambridge University Press  - 1500 / 2700 GBP
  • Elsevier  - u části časopisů
  • další vydavatelé nabízejí "hybridní model" jen u vybraných časopisů nebo u důležitých časopisů:
    • např. Nature Publ. u Nature  - vydavatel časopisu EMBO - u kterého se již projevuje snížení ceny předplatného, protože narůstá počet článků zaplacených autory (cena na rok 2010 se tedy snížila i pro SVI FgÚ, které EMBO a EMBO Reports předplácí)
      • v případě, že autor je z instituce, která předplácí PNAS, pak platí za publikování článku na principu "open access" snížený poplatek - 850 USD (oproti běžné platbě 1 200 USD) - SVI FgÚ předplácí PNAS (tedy snížení se týká - pravděpodobně -  pouze FgÚ coby předplatitele licence - nutno doložit - tedy např. fakturou - k dispozici v SVI FgÚ)
      • zároveň vydavatel volně zpřístupňuje všechny články po 6-ti měsích
    • American Physiological Society (2,000 USD for research articles; 3,000 USD for review articles)
      • zároveň vydavatel volně zpřístupňuje všechny články po 6-ti měsících (ale ročníky pod 1997 opět platba)
    • American Chemical Society -  1 000 - 3 000 USD (slevy pro členy, pro předplatitelskou instituci)
    • Wiley
 c) vydavatelé, kteří umožňují volné zpřístupňování článků (časopisů) po uplynutí určité doby (zpravidla 6 - 12 měsíců), přičemž aktuální rok /nebo určité období/ podléhá předplatnému anebo tzv. "hybridnímu modelu publikování"
  • např. časopisy PNAS, JBCH, prakticky celá časopisecká produkce vydavatelství Cell Press, ASM, OUP a řada dalších, část Wiley
  • existují i jiné "modely" - např. aktuální rok= předplatné, pak několik let volně dostupné, zbývající (starší) ročníky za extra platbu - viz např. časopisy American Physiological Society nebo Royal Society of Chemistry
  • souvisí to i se skutečností, že někteří poskytovatelé financí na výzkum - např. Howard Hughes Medical Institute, MRC, NIH, Wellcome Trust, ale i např. EK  - vyžadují, aby byly výsledky jimi financovaného výzkumu veřejně dostupné alespoň po nějaké době.
nahoru   Repozitáře
  1. institucionální
  2. oborové
  3. specializované

nahoru 1. institucionální repozitáře - obsahují zejména vědecké výstupy instituce a kvalifikační práce
  • Největší zastoupení institucionálních repozitářů v Evropě má Velká Británie a Německo, k největším institucionálním repozitářům v Evropě patří CERN Document Server, který je archivem Evropského sdružení pro jaderný výzkum.
  • Většinou jsou v repozitářích dostupné plné texty dokumentů, mohou být ale dostupné pouze záznamy o existenci dokumentu nebo může být přístup k plnému textu omezen např. pouze pro danou instituci (knihovnu apod.).
  • Existují také repozitáře, které se soustředí pouze na uchovávání (a případně plnotextové zveřejňování) kvalifikačních prací - např. v ČR Theses.cz (přičemž např. Masarykova univerzita zveřejňuje plné texty prací).
  • V repozitářích je zmíněno, že si autor při ukládání ponechává copyright k dokumentům. Autoři jsou též ujišťováni, že při prvním zveřejnění v repozitáři mohou dílo později publikovat jinde (zpravidla). Zvláště jsou řešeny případy, kdy články již byly vydány někde jinde. Autoři by si v případě, kdy hodlají umístit svou publikaci v repozitáři či na webu, měli při jednání s nakladateli zjistit (nebo smluvně zajistit) možnost auto-archivace svých článků - viz podmínky vydavatelů - SHERPA/RoMeo, kam repozitáře často také autory odkazují.
  • Problémů řešených v souvislosti s tvorbou institucionálních repozitářů je řada, např. další archivace dat , software, formáty, standardy, popis dat, "důveryhodnost" repozitářů, možnosti propojení atd., ale i neochota autorů do repozitářů práce dávat - většinou založeno na principu "dobrovolnosti, ale existují i výjimky - povinnost.
      Repozitáře v České republice:
nahoru 2. příklady významných oborových repozitářů:
  • arXiv- komunikační cesta pro oblast fyziky, matematiky a počítačových věd  - digitální úložiště téměř všech preprintů článků, později vydaných v tradičních vědeckých časopisech.
  • PubMedCentral (PMC) - zdarma digitální archiv biomedicíny a věd o živé přírodě National Institutes of Health (NIH) - seznam časopisů v PMC
    • PMC je vyvinutý a řízený Národním centrem pro biotechnologické informace (NCBI) v Národní lékařské knihovně (NLM) a je propojen s Pubmed a dalšími databázemi.
    • obsahuje:
    • účast vydavatelů v PMC je dobrovolná, vydavatelé musí mít však uzavřenou s PMC smlouvu, po zveřejnění článku v PMC zůstává copyright  u vydavatele časopisu nebo u autora (v případě publikování v OA časopisech)
    • je-li časopis (vydavatel) zúčastněný na službě LinkOut (zpravidla ano), pak je u (vydavatelem již zveřejněném) článku také přímý odkaz na plný text článku na stránkách časopisu (vydavatele).
    • PMC je rovněž určen pro úložiště dokumentů předložených v souladu s pravidly NIH pro veřejný přístup (a pro ty, které spadají do podobné politiky jiných finančních agentur)
    • pro výsledky výzkumu financovaného z grantů NIH platí (mimo jiné):
    • zveřejňované konečné verze článků jsou poskytovány prostřednictvím PMC pouze u vydavatelů, kteří mají s PMC uzavřenu dohodu, je povoleno až 12 měsíční embargo
      • pro autory, jejichž výzkum je financován NIH platí, že jsou zodpovědni za to, že vydavatel časopisu, ve kterém jim bude publikován článek, splňuje (akceptuje) podmínky NIH pro veřejný přístup. Autoři se mají vyhnout podepsání dohod s vydavateli, které nedovolují autor v souladu s NIH veřejného přístupu.
    • autorské rukopisy - Author manuscript -  musí být předloženy autorem nebo vydavatelem (jménem autora) prostřednictvím:
nahoru 3. specializované repozitáře (např. obsahující data z experimentů, Genbank atd. atd. -  ale v zásadě úložiště čehokoliv vč. filmů apod.)

nahoru   Licence Creative Commons - stručný přehled
  • Licence Creative Commons (CC) je soubor veřejných licencí, které přinášejí nové možnosti v oblasti publikování autorských děl (v prostředí Internetu) tím, že posilují pozici autora při rozhodování za jakých  podmínek (pro uživatele srozumitelných) bude jeho dílo veřejně zpřístupněno.
  • Iniciátorem a správcem (i jednotlivých národních licencí vč. českých) je americká nezisková organizace Creative Commons .
  • Základní princip: autor prostřednictvím CC licenci plošně uzavírá se všemi uživateli svého díla smlouvu, na základě které jim poskytuje některá svá práva k dílu a jiná si vyhrazuje.
  • Smluvní strany CC licencí tedy jsou:
    • autor  - na své elektronické dílo - např. web (resp. do zdrojového kódu stránky) - umístí logo CC licence vygenerované na základě vyplnění potřebných údajů a zvoleného typu licence v CC generátoru licencí 
    • uživatel -  kdokoliv, kdo např. otevře web podléhající licenci CC (tedy označený logem)
  • Poznámka: Pokud se s žádnou licencí "neobtěžujete", platí ustanovení autorského zákona, podle něhož nesmí nikdo bez vašeho souhlasu s vaším dílem nakládat. Možná je pak skutečnost, že své dílo opatříte licencí (kterou práva na užití specifikujete) užitečná pro ty, kteří by při užití vašeho "nelicencovaného" díla (např. kopírování atd.) měli výčitky svědomí.... Těm, kteří "výčitky" nemají, ovšem licence (ani autorský zákon) v této činnosti nezabrání....
nahoru
Aktualizováno 29.1.2010 | SVI FgÚ AV ČR