Knize knih vstříc

Smrtí Gottfrieda Wilhelma Leibnize roku 1716 končí i jeho celoživotní velkolepá vize „průkazné encyklopedie" (encyclopaedia demonstrativa) a symbolicky se tak uzavírá období raně novověkého předosvícenského encyklopedismu. Osvícenští encyklopedisté od Ephraima Chamberse (1728) přes Diderota a d'Alemberta (1751) až po projekt Encyclopaedia Britannica (1768) obrátí vizi encyklopedie naruby: namísto jednotné, sémanticky uspořádané, organicky propojené a dynamické „vědy o všem, co vědět lze" (scientia de omne scibile) se z encyklopedie má stát kompilační a popularizační projekt. Zatímco Alsted, Komenský či Leibniz se pokoušeli o jakousi „kvadraturu kruhu" ne nepodobnou hledání jednotné vědy a vědecké metody ve filosofii vědy 20. století, osvícenci jsou vedeni sociálně angažovanějším zájmem. Proto je jejich encyklopedie slovníkem hesel, jehož struktura má formální příčinu věcně naprosto nahodilou, totiž pořadí iniciál slov v abecedě. Zatímco předosvícenská encyklopedie považuje rejstřík za studijní pomůcku a topickou výstavbu za organizační, metafyzicky založený princip svého uspořádání, osvícenská encyklopedie, vedena nejen duchem vzpoury proti „duchu systému" (Esprit de Système), ale především praktickým ohledem, je sama o sobě (ze strukturního hlediska) rejstříkem, abecedním seznamem, doplněným křížovými odkazy či nanejvýš přehledovými schématy.

Nová monografie Petra Pavlase se věnuje místu Jana Amose Komenského v dějinách předosvícenského encyklopedismu, který vyrůstá z tradice renesančního humanismu, lullismu, ramismu a tzv. metodického peripateticismu, jejímž vrcholným plodem se stane Alstedova Encyclopaedia septem tomis distincta (1630) a jejíž dohru představuje právě Leibnizova celoživotní ambice dokončit a rozvinout k dokonalosti to, co Alsted pouze zamýšlel: dodat k topicky uspořádanému systému loci jakožto zformované látce také její dynamický, kombinatorický prvek. Komenského Consultatio catholica představuje důležitou a nadlouho zapomenutou kapitolu předosvícenského encyklopedismu, v níž se zřetelně vyjevuje jeho teologická, eschatologická, a dokonce teotická dimenze: vize nové „knihy knih" a lidské vševědoucnosti.