Článek se věnuje požárům a fenoménu ohně v krajině ve výtvarném umění. Upozorňuje na paradoxnost nepřítomnosti ohně ve starším umění, kdy je oheň zastoupen buď jen v symbolické podobě, nebo pouze v minimální míře. Text se pak snaží analyzovat postupně rostoucí zájem o fenomén ohně a požárů, spojený se změnou ocenění divočejších aspektů krajiny, ale také se změnou malířských technik a vůbec přístupu k zobrazování. Ukazuje, že zájem o tento fenomén roste od počátku novověku a je přítomný i v současném umění ve směrech, jako jsou land art, akční umění, body art atp.
K dalšímu čtení v Živě
Estetické ocenění krajiny – náhlé proměny v historii i teorii (2020, 5)
Citovaná a použitá literatura
GOMBRICH, Ernst H. The Renaissance theory of art and the rise of landscape. Norm and Form: Studies in the Art of the Renaissance, 1966, 1: 107-121.
This article focuses on fires and the phenomenon of fire in the landscape in the visual arts. It draws attention to the paradox of the absence of fire in older art, where fire is represented either in symbolic form or only to a minimal extent. The text then seeks to analyse the gradually increasing interest in the phenomenon of fire and burning, associated with a change in the appreciation of the wilder aspects of the landscape, but also with a change in painting techniques and the approach to representation in general. It shows that interest in this phenomenon has been growing since the beginning of the modern period and is also present in contemporary art in movements such as land art, action art, body art, etc.
