V roce 2022 uplynulo třicet let od vzniku brněnského Mahenova památníku, který se nachází v někdejší vile Jiřího Mahena (v roce 1993 zde byla založena Společnost Jiřího Mahena, jež tu má dodnes sídlo). Jeho součástí je i Mahenova pracovna s bohatou knihovnou. Nedávno byla nově uspořádána, a tak se k sobě dostaly též knihy, které Mahen dostával od jejich autorů s různými dedikacemi. Zčásti šlo o jeho přátele, namnoze známé osobnosti české literatury, ale i o autory méně významné nebo zapomenuté.
Najdeme tady díla starších spisovatelů Aloise Mrštíka (Dobré duše), Antonína Sovy (Básníkovo jaro) a Petra Bezruče (Jistebský či jistebnický), který si v připojeném dopisu z roku 1937 zároveň posteskl, jak těžce nese svou „pochybnou slávu“. Další knihy s dedikacemi pocházejí od Mahenových vrstevníků Viktora Dyka (Příhody), Fráni Šrámka (Sláva života) a Karla Tomana (Stoletý kalendář), jakož i od Arnošta Dvořáka (Matěj Poctivý, spoluautor Ladislav Klíma) a Marie Majerové (Africké vteřiny).
Někteří mladší autoři obohatili Mahenovu knihovnu několika tituly. Byl to především Vladislav Vančura s hrou Učitel a žák a s romány Rozmarné léto, Markéta Lazarová, Útěk do Budína a Konec starých časů. Je pozoruhodné, že ve svých dedikacích Mahenovo jméno většinou neskloňoval, což ovšem dělali i jiní spisovatelé. Více knih Mahenovi daroval rovněž Vítězslav Nezval: Básně na pohlednice, Abeceda (vydání s tanečními kreacemi Milči Mayerové), Nápisy na hroby a Skleněný havelok. Vedle konvenčních věnování v některých dedikacích osobitě charakterizoval básnickou tvorbu; například v Nápisech na hroby napsal, že poezie „jest horký svět“. Jiřího Mahena svými sbírkami obdarovávali i další básníci z Nezvalovy generace. Jaroslav Seifert mu věnoval Ruce Venušiny, Vladimír Holan Kolury, Vilém Závada sbírky Panychida a Cesta pěšky, zatímco František Nechvátal knížky Oheň a meč a Vedro na paletě. Jejich generační souputník Karel Teige dal Mahenovi svoji knížku Film, kdežto jiný příslušník avantgardy Karel Konrád prózy Rinaldino a Středozemní zrcadlo.
Galerii dárců dále rozšířili Josef Knap s Alejí srdcí, Jindřich Spáčil s Kudlovskou dolinou, J. V. Pleva s Kapkou vody nebo Pavel Sula s knížkou Letňáskové, ilustrovanou Josefem Čapkem. Mahen dostával i odborné knihy. Arne Novák mu poslal svoji monografii Jan Neruda jako „knihu plnou pražského vzduchu“, Antonín Veselý se připojil s knížkou nazvanou Z literárního alba, Bedřich Václavek s Českou literaturou XX. století a Václav Černý s prací Essai sur le Titanisme.
Jak už bylo zmíněno, v Mahenově knihovně jsou díla s dedikacemi i od autorů obecně málo známých. Patří k nim například knihy Rudolfa Krupičky, M. K. Robuše, R. I. Malého, J. Z. Raušara, Jana Rejsy z Kolkovic či V. J. Krýsy, ale též knihy autorů nezahrnutých do Lexikonu české literatury, jakými jsou například Eugen Dostál, Emil Prosecký, Miloš Holík, Tomala Bartošík, Jaroslav Horáček, B. C. Petr, Jaroslav Dřímal nebo M. A. Chmelová.
V pozůstalosti Mahenova přítele Miloše Jiránka (1875–1911), uložené v Literárním archivu PNP v Litoměřicích, nalezla Alena Gembalová nedávno dopisy Jiřího Mahena a jeho ženy adresované malířovu bratru Ladislavu Jiránkovi (1883–1952). Jde o pětapadesát dopisů, pohlednic či korespondenčních lístků Jiřího Mahena z let 1932–1939, jednadvacet dopisů Karly Mahenové z let 1937–1939 a o tři dopisy Ladislava Jiránka z let 1936 a 1939.
Mahen psal dopisy zčásti rukou, od roku 1937 převážně na stroji. V roce 1936 například s Jiránkem korespondoval o jeho edici Miloš Jiránek: Literární dílo, v témže roce mu Jiránek osvětlil okolnosti rozchodu Miloše Jiránka s F. X. Šaldou. Mahenův dopis z 21. října 1938 je cennou reakcí na soudobé dění a výpovědí o jeho tíživé osobní situaci. Cenu mají dále dopisy z roku 1939, jejichž hlavním tématem jsou Mahenovy zdravotní problémy, léčení v Teplicích nad Bečvou a v Poděbradech. V posledních listech Mahen psal o lesích a vodách na Mělnicku, svěřoval se Jiránkovi se svými sny (včetně snů rybářských), ale jejich splnění mu již nebylo umožněno.
Alena Gembalová tuto korespondenci částečně zpracovala v článku otištěném v Milíři 2022/24, zpravodaji Společnosti Jiřího Mahena (z něj pocházejí všechny výše uvedené informace a v témže čísle jsem také podrobněji pojednal o knihách s dedikacemi, jež jsou uloženy v Mahenově památníku).
Vychází v České literatuře 3/2023.
Tento článek podléhá licenci CC BY-NC-ND 4.0 Mezinárodní. Plný text licenčních podmínek
