V aktuálním čísle A / Magazínu - čtvrtletníku Akademie věd ČR

Pohádky neodmyslitelně patří k vánočním svátkům a těší se na ně zejména děti. Je tomu tak ale až v posledních desítkách let. Původně totiž pohádky vůbec nebyly určeny dětským uším a očím. Čím tedy byly dříve? Proč a jak se časem vyvinuly do formy, kterou dnes vnímáme jako klasickou?

„Pohádky jsou kromě působení rodičů nejúčinnějším způsobem socializace dítěte, zprostředkovávají mu srozumitelně kulturu, ve které se bude pohybovat do konce života,“ říká Ivo Čermák z Psychologického ústavu Akademie věd ČR.

Hlavní text Bylo nebylo si můžete přečíst na str. 18–33.

Zrcadla duše v akci (str. 60–65) – Přes 80 % informací z okolí získáváme očima. Proč právě zrak převálcoval ostatní smysly? Jak to, že se z přívalu vizuálních informací nezblázníme? A co nám z nich utkví v paměti? Zjistíte v článku o výzkumu Filipa Děchtěrenka z Psychologického ústavu AV ČR.