The common topic of the nine essays in this book is the phenomenological dialogue involving Kant and his 'invention of autonomy'. Is there any relevance left to the Kantian notion of autonomy after the intensive development of ethical and phenomenological thought, stressing the importance of otherness, which, by definition, is beyond the control of any autonomy? What are the fruitful aspects of the Kantian idea that still deserve preservation and development? While the first three contributions are immanently Kantian, the majority focus on the relationship between Kant and selected authors of the phenomenological tradition: E. Husserl, M. Heidegger, E. Levinas, J. Patocka and B. Waldenfels.

In recent decades social cohesion has emerged as a major concern of states, policymakers and researchers. Social cohesion is represented as a desirable policy goal and as the basis for everything from economic growth to individual well-being. At the same time, it is increasingly presented as a single substance, which can be measured, tracked, and compared across diverse societies. But why should we think of the complex ways in which we can live well together in terms of a single substance? Social Cohesion Contested challenges this way of thinking, suggesting that social cohesion has become a buzzword that obscures more than it illuminates.

Dan Swain and Petr Urban trace the rise of the concept through the policy agendas of transnational and international bodies, and analyze the reactions of social researchers to the demands of policymakers for a clear and operationalizable concept. They argue that the term is frequently used in a way that assumes broad understanding and agreement, while in practice it is subject to contradictory definitions and often loaded with various implicit and explicit values, which become masked behind a veneer of scientific authority and normative legitimacy. The more that social cohesion is treated as a single substance with a clear…

Encyklopedie vychází ve své prvotní, pilotní verzi. Je výsledkem badatelské činnosti podporované Grantovou agenturou České republiky a vychází ze základního výzkumu, který zároveň rozvíjí kritickou diskusi se současným mezinárodním bádáním. Na vybraných tématech, zpracovaných jako encyklopedická hesla, zkoumá předpoklady dějin západního myšlení, kultury a náboženství, jež se formovaly v helénistickém a navazujícím období. Výběr hesel odpovídá stadiu vývoje encyklopedie, která zahrnuje zčásti základní obecná hesla, jež se vztahují k danému období, a zčásti speciální hesla, v nichž se odráží specializace jednotlivých přispěvatelů.

Tertullianův rozsáhlý spis De anima („O duši“; napsán kolem roku 210 po Kr.) představuje první zachované pojednání o lidské duši sepsané z křesťanských pozic, a jako takové je ve svém žánru zakladatelským dílem raně křesťanského písemnictví. Pozoruhodný spis, který je rozkročen mezi literaturou, filosofií, teologií a lékařstvím, je nejen polemikou s pohanskými koncepcemi duše, mezi nimiž zaujímá přední místo Platón, tento „hokynář, který v dobré víře prodal všem heretikům svoje koření“, ale formuluje rovněž vlastní koncepci „tělesné duše“ (corporalitas animae), která je v posledku „odnoží“ (tradux) duše Adamovy a předává se při pohlavním styku z rodičů na jejich potomky (tzv. traducianismus). Toto adaptované stoické dědictví, jež je v raně křesťanském myšlení svou propracovaností bezprecedentní, se pro Tertulliana stává nejúčinnější zbraní proti „heretickým“, platonismem ovlivněným naukám o preexistenci a stěhování duší, jež podle něho podkopávají samy základy křesťanského náboženství.

In this collection of essays, experts in the field of consciousness research shed light on the intricate relationship between conscious and unconscious states of mind.

Advancing the debate on consciousness research, this book puts centre stage the topic of commonalities and differences between conscious and unconscious contents of the mind. The collection of cutting-edge chapters offers a breadth of research perspectives, with some arguing that unconscious states have been unjustly overlooked and deserve recognition for their richness and wide scope. Others contend that significant differences between conscious and unconscious states persist, highlighting the importance of their distinct characteristics. Explorations into the nature of the transition from unconscious to conscious mind further complicate the picture, with some authors questioning whether a sharp divide between unconscious and conscious states truly exists.

Delving into ontological, epistemological, and methodological issues, this thought-provoking text challenges established paradigms and paves the way for a reimagining of consciousness research. It does so in an understandable and accessible way, making this a perfect companion for both experts and students of philosophy, psychology, and related fields.

Chapters 2, 4, 9, 10, 14 and 16 of this book are freely available as downloadable Open Access PDFs at http://www.taylorfrancis.com under a Creative Commons Attribution-Non Commercial-No Derivatives (CC-BY-NC-ND) 4.0 license.

Osvícenský encyklopedismus, představovaný např. Chambersem, Diderotem a d’Alembertem či projektem Encyclopaedia Britannica, se velmi lišil od předosvícenského encyklopedismu Alsteda, Bisterfelda, Komenského nebo Leibnize. Osvícenská encyklopedie byla sama o sobě (ze strukturního hlediska) slovníkem hesel, rejstříkem, abecedním seznamem doplněným křížovými odkazy či, nanejvýš, přehledovými schématy. Předosvícenská encyklopedie oproti tomu považovala rejstřík za studijní pomůcku, tematickou stavbu pak za organizační, metafyzicky založený princip svého uspořádání. Monografie se věnuje intelektuálním dějinám předosvícenského encyklopedismu: jednak zrodu kulturní ideje encyklopedie z několika konkrétních kognitivních metafor, jednak intelektuálně prosopografické konstelaci osobností kolem dvojice encyklopedistů Komenský–Leibniz.

Ivan Dubský (*1926), významný představitel české filosofie 20. století, zemřel náhle 17. května 2023. Do poslední chvíle byl duševně naprosto svěží. Reedici přítomného sborníku jsme začali připravovat jako poctu k jeho nedožitým 97. narozeninám. Jeho původní verzi sestavil k Dubského 55. narozeninám Petr Rezek v roce 1981. V té době, kdy se v Československu po „excesu“ „pražského jara 1968“ naplno rozběhla „normalizace“ politických poměrů vynucená tanky armád Varšavské smlouvy, nemohl již Ivan Dubský, podobně jako další zde přispívající autoři, oficiálně tvořit, resp. pracovat ve svém oboru. Ani tento sborník nemohl vyjít jinak než jako „samizdatový“ strojopis v nákladu rovném počtu přispěvatelů. Přesto se našli autoři schopní fundované filosofické reflexe a ochotní deklarovat svůj obdiv k Ivanu Dubskému v samizdatové publikaci. Kromě 11 domácích filosofů přispělo do sborníku i 5 autorů zahraničních, a 15 domácích básníků a spisovatelů. Byla by škoda, kdyby tento dodnes aktuální dobový dokument propadl zapomnění. Kromě úplné bibliografie Dubského textů, stručných medailonů zahraničních přispěvatelů a životopisné črty Lenky Hanovské ponecháváme všechny texty v původním znění.

O L´Hospitalově pravidle slyšeli všichni. Méně se však již ví o knize, v níž je vysloveno, a o markýzi de l´Hospitalovi není ani vzdělaným kruhům známo téměř nic. Pravidlo poprvé spatřujeme v § 163 Analýzy nekonečně malých za účelem pochopení křivých čar - a jeho autorem (tak jako všeho podstatného v knize) je markýzův soukromý učitel Johann Bernoulli. Analýza nekonečně malých vychází roku 1696 a vyznačuje milník v dějinách matematiky. Je prvním uceleným pojednáním diferenciálního počtu, jež novou metodu z výšin dostupných jen hrstce vyvolených snáší do rukou široké učené veřejnosti, a to se všemi důsledky, které prosazení počtu nekonečna mělo pro matematické zkoumání přírody a další rozvoj vědy a techniky. Kniha Markýz de l´Hospital a Analýza nekonečně malých je věnována filosofickým, společenským a obecně duchovním okolnostem vzniku díla, jakož i temnému a po dlouhá staletí skrytému příběhu obou jeho tvůrců, Guillauma de l´Hospitala a Johanna Bernoulliho. Spolu s úvodní studií pojednávající o osobnosti markýze de l´Hospitala a prvních dějinách infinitesimálního počtu ji tvoří rovněž překlad Analýzy nekonečně malých opatřený zevrubným komentářem historicko-kritické povahy. Autor působí v Centru pro teoretická studia při Univerzitě Karlově a Akademii věd České republiky. Zabývá se raně novověkou filosofií a vědou se zvláštním zřetelem k dějinám pojmu kontinua na pozadí ideje přírody.