Přehled půdní fauny pokračuje v tomto díle přestavením makrofauny (rozmanitého souboru bezobratlých s tělní šířkou či tloušťkou nad 2 mm) a megafauny (největších půdních bezobratlých a především obratlovců žijících alespoň částečně v půdě). Makrofauna zahrnuje jak skupiny převážně saprofágní, s velkým vlivem na rozklad organické hmoty a strukturu půdy (žížaly, mnohonožky, stejnonožci, termití a další), tak skupiny převážně dravé (stonožky, různí pavoukovci, mnozí brouci, mravenci a další). Zanedbatelní nejsou ani býložraví zástupci, živící se zejména kořínky rostlin, kteří mohou vystupovat jako škůdci v zemědělství či lesnictví (např. larvy i dospělci různých čeledí brouků). U megafauny se, kromě největších žížal a plžů jedná o obojživelníky, plazy a savce, kteří se buďto trvale zdržují v půdě (zpravidla jsou draví nebo – v případě hlodavců – se mohou živit podzemními částmi rostlin), nebo sem pronikají dočasně a ovlivňují strukturu půdy stavbou nor a chodeb.
K dalšímu čtení v Živě
Invaze ploštěnek do Evropy. Když jen dotyk znamená smrt (2008, 3)
Co a jak sdílejí mravenci s rostlinami – je myrmekofilie významná pro utváření ekosystémů? (2012, 4)
„Jen trochu blíže, Hrdobci...“ aneb ne každý hovnivál válí (2014, 5)
Hrobaříci – důležitá součást přírody (2014, 5)
Co víme o endemické žížale Allolobophora hrabei (2015, 5)
Suchozemské ploštěnky naší fauny (2015, 6)
Kolik druhů mnohonožek přibylo v České republice v novém miléniu? (2019, 4)
Seznam použité literatury je v PDF formátu ke stažení níže pod obrazovou galerií.
The overview of soil fauna is continued in this part by introducing macrofauna (a diverse assemblage of invertebrates with a body width above 2 mm) and megafauna (the largest soil-dwelling invertebrates and, foremost, vertebrates living at least partially in soil). Macrofauna include both predominantly saprophagous groups, with a large effect on the decomposition of organic matter and soil structure (earthworms, millipedes, isopods, termites etc.) and groups that are predominantly predacious (centipedes, various arachnids, many beetles, ants etc.). Moreover, phytophagous representatives, feeding mainly on plant roots, are not negligible and can act as pests in agriculture and forestry (e.g., larvae and adults from various beetle families). Megafauna comprises, in addition to the largest earthworms and snails, amphibians, reptiles and mammals that either live permanently in soil (being mostly predators or – in the case of rodents – living on subterranean parts of plants) or they penetrate temporarily into soil, affecting its structure by constructing burrows and tunnels.
-
Anektická neboli hlubinná žížala Dendrobaena platyura (Lumbricidae) žije v hlubokých svislých chodbách v hlubších, středně vlhkých až vlhkých hlinitých půdách. Délka těla 6,5 až 17 cm. Foto V. Pižl
-
Plošík Trogulus sp. Tento rod je z evropských sekáčů (Opiliones) snad nejvíce přizpůsoben životu v povrchové vrstvě půdy; maskuje se částicemi půdy nebo detritu přichycenými na těle, loví plže. Délka těla zhruba 8 mm. Foto P. Krásenský
-
Sklípkánek pontický (Atypus muralis, Atypidae) je silně vázán na stepi či suché trávníky na spraši nebo skalním podkladu, kde si hloubí až 50 cm hluboké nory pomocí velkých chelicer. Je nejohroženější z našich tří druhů sklípkánků (silně ohrožený – EN). Délka těla samice 15–25 mm. Foto P. Krásenský
-
Zemivka Stenotaenia linearis (Geophilomorpha). Protáhlé tělo této stonožky tvořené velkým počtem článků s krátkýma nožkama je uzpůsobeno pohybu v chodbičkách kořisti. Déla těla až 50 mm. Foto F. Trnka
-
Mravenec žlutý (Lasius flavus) přenášející mšici. Je to převážně podzemní druh mravence travinných biotopů, jehož význam v půdě se zakládá hlavně na bioturbaci (převracení půdy) a trofobióze s mšicemi sajícími na koříncích. S délkou těla 2–4 mm a příslušně menší šířkou náleží spíše do mezofauny, ačkoli bývají mravenci jako skupina obvykle řazeni k makrofauně. Foto P. Krásenský
-
Larva blíže neurčeného druhu krátkorohých dvoukřídlých (Diptera: Brachycera) z půdy. U larev této skupiny jsou nohy a hlavová kapsule redukovány, tvrdé struktury vyztužují jen ústní ústrojí. Délka asi 4 mm. Foto J. Schlaghamerský
-
Potemník písečný (Opatrum sabulosum, Tenebrionidae), jeden z nejhojnějších potemníků střední Evropy. Stavbou těla a způsobem života je adaptován na podmínky suchých písčitých půd. Larvy žerou v půdě živá i mrtvá pletiva rostlin. Délka těla až 10 mm. Foto P. Krásenský
-
Pářící se prouženky podzimní (Megaphyllum projectum, Juliformia). Druh patří mezi tzv. juliformní mnohonožky s protáhlým válcovitým tělem. Jde o primární rozkladače opadu a tlejícího dřeva. Délka těla do 35 mm. Foto P. Dolejš
-
Stonoha Scolopendra subspinipes je velký druh s kosmopolitním rozšířením v tropech a subtropech. Agresivní lovec se silným jedem napadá velké pavoukovce včetně štírů i malé obratlovce. Délka těla až 20 cm. Foto J. Schlaghamerský
-
Stínka zední (Oniscus asellus, Oniscidae) patří mezi naše nejhojnější stejnonožce. Žije na vlhkých místech, v opadu, pod kameny, spadlými kmeny, ale také ve sklepích nebo na rumištích, kde se živí organickými zbytky rostlinného původu. Déla těla až 18 mm. Foto F. Trnka
-
Škvoři (Dermaptera) tvoří často významnou součást svrchních vrstev půd. Na obr. samička škvora obecného (Forficula auricularia) se snůškou. Délka těla 10–20 mm. Foto P. Krásenský
-
Zdánlivě bizarní stavba těla larvy svižníka polního (Cicindela campestris) umožňuje zakotvení těla ve vertikální chodbě v půdě a uzavření ústí chodby plochou hlavou a štítem, které také slouží jako „lopatka“ při hrabání. Přiblíží-li se vhodná kořist, vymrští larva hlavu (často v záklonu), popadne kořist kusadly a zatáhne do chodby. Délka těla asi 15 mm. Foto P. Krásenský
-
Dravá terestrická ploštěnka rodu Bipalium (Platyhelminthes: Geoplanidae) z Japonska. Délka těla 6 cm. Foto J. Schlaghamerský
-
Sklovatka rudá (Daudebardia rufa) je dravý plž se zakrnělou ulitou, který loví žížaly, malé plže i členovce. Délka těla 16–20 mm. Foto M. Horsák
-
Blatnice skvrnitá (Pelobates fuscus) vyhrabává v lehkých půdách nory do hloubky až 1 m, k čemuž jí slouží velké patní mozoly s ostrou hranou. Délka těla 4–8 cm. Foto V. Pižl
-
Sysel obecný (Spermophilus citellus) je jedním ze zástupců pozemních veverkovitých hlodavců. Žije na stanovištích s krátkostébelnou vegetací, kde si zakládá systém podzemních chodeb a komůrek, čímž ovlivňuje půdní prostředí. Délka těla až 30 cm. Foto J. Schlaghamerský