Systém pomoci obětem domácího násilí prostupují často projevy nevědění

Studie se věnuje tématu domácího násilí za dob pandemie a zejména otázce, zda a proč se jeho míra v období lockdownu zvýšila. Autorky uvádí, že mnoho států zavedlo v pandemickém stavu několik protiopatření, jejichž cílem bylo zvýšené míře tohoto jevu zabránit. Jednalo se například o informační kampaně či o finanční podporu organizací, které pomáhají obětem násilí. V Česku nic takového nefungovalo, v nejkrizovějších obdobích byly navíc soudy takřka „přeplněny“ pandemickými zákony a případům domácího násilí nebyl věnován dostatečný prostor. „Během druhé fáze výzkumu byly opakovaně zmiňovány soudy jako instituce, kde by mělo být možné násilí zastavit, kde se to ale zároveň děje jen ve velmi malé části případů. Důvodem je především velká časová prodleva mezi snahou o řešení násilné situace a prvními rozsudky. Tento stav byl v době pandemie ještě zhoršen tím, že účastnice a účastníci výzkumu opakovaně poukazovali na to, že soudy během nouzového stavu nesoudily nebo soudily výrazně méně a vydávaly předběžná opatření,“ píší autorky.

Kromě situace v domě pandemie covidu-19 se text zabývá i problémy s řešením domácího násilí v Česku obecně. Na základě hloubkových rozhovorů s oběťmi dochází výzkumnice k závěru, že mezi nejproblematičtější patří necitlivé výslechy a celkový přístup k obětem – často je ze strany odborníků očekáváno určité chování a jednání, kterým by stereotypní „správná oběť“ měla disponovat. Pokud se tak nestane, jejich přístup se dle výpovědí často mění. Dalším problémovým faktorem je častý nedostatek svědků – mnohdy se například může jednat o velmi malé děti. V českém právu navíc postrádáme přesnou definici domácího násilí, opět se tedy dostáváme k problematice soudů.

Autorky se napříč celou studií zmiňují o třech analytických typech nevědění – tím prvním je znevažování názoru, zkušenosti či vědomosti určité skupiny, například lidí hlásících se k feminismu či již zmíněných obětí domácího násilí. Druhým typem je záměrná neznalost, vědomý sebeklam a ignorace určitých faktů. Tento typ nevědění často vychází od lidí v privilegovaných pozicích. Třetí druh charakterizuje situaci, při níž si člověk uvědomuje, že nemá všechny dostupné znalosti o tématu, ale necítí potřebu či nutnost je zjišťovat. Autorky tvrdí, že všechny tři druhy mají svůj podíl na zvýšené míře domácího násilí.

Celý článek je dostupný v režimu open access na webu časopisu.