Správná funkce β-buněk coby glukózových senzorů je zásadní pro udržení glukózové homeostázy v těle v průběhu celého života. Zhoršení funkce a snížení množství β-buněk je zásadní při vzniku a rozvoji diabetu. Činnost β-buněk je také úzce spjata s funkcí ostatních endokrinních buněk v pankreatických ostrůvcích. Přestože byl inzulin objeven již před 100 lety (1922), a od té doby byla popsána hlavní signální dráha vedoucí k jeho sekreci, stále nám chybí mnoho poznatků o molekulárních mechanismech působení β-buněk/pankreatických ostrůvků, které by nám účinně pomohly bránit vzniku a léčit diabetes (jeden z převažujících zdravotních problémů na světě).

Za účelem pochopení průběhu rozvoje diabetu se naše laboratoř zabývá studiem detailů metabolismu glukózy β-buněk. Zaměřujeme se na:

1.            Úlohu redoxní signalizace a metabolismu lipidů v β-buňkách po stimulaci glukózou za fyziologických a patofyziologických podmínek.

2.            Vzájemné působení mezi β-buňkami a dalšími endokrinními buňkami v rámci pankreatických ostrůvků s ohledem na redoxní stav β-buněk.

Výzkum pankreatických beta buněk a ostrůvků provádíme na různých modelech s odlišným stupněm složitosti od buněčných kultur přes izolované myší Langerhansovy ostrůvky až k celým zvířatům (myš). Využíváme nových experimentálních strategií, v kombinaci s moderními omikovými analýzami. 

Fluorescenční inzulin injikovaný do pankreatického myšího ostrůvku