Významné bolidy

pro nejnovìjší výsledky pøejdìte na aktualizaci

V sobotu 27. ledna 2024 krátce pøed pùl šestou hodinou veèer støedoevropského èasu, tedy za èasného soumraku, proletìl nad Bavorskem jasný meteor - bolid. K tomuto úkazu došlo ještì na velmi svìtlé obloze, ale protože prakticky nad celou støední Evropou bylo jasno a dráha bolidu byla jak co se délky, tak hlavnì trvání týèe velmi dlouhá, tak tento vzácný pøírodní úkaz vidìlo velké množství náhodných svìdkù a zároveò také nìkolik desítek (více než padesát, což je dost mimoøádné) z nich nám nahlásilo svá pozorování. Touto formou tedy za zaslaná hlášení dìkujeme a zároveò podáváme vysvìtlení, k èemu pøesnì v sobotu 27. ledna v podveèer došlo, co tento jev zpùsobilo a kde a jak probíhal.

Pro objasnìní tohoto velmi vzácného pøírodního úkazu bylo rozhodující, že se podaøil zaznamenat speciálními pøístroji, které jsou rozmístìny na velkém území støední Evropy na stanicích tzv. Evropské bolidové sítì, jejíž centrum je v Astronomickém ústavu AV ÈR v Ondøejovì. Jelikož bolid letìl relativnì krátce po západu Slunce tak fotografické kamery na stanicích, které byly dráze bolidu nejblíže, právì z dùvodù velmi pøesvícené oblohy ještì nebyly v èinnosti. Pøesto se nám ho ale podaøilo na nìkolika vzdálenìjších stanicích velmi dobøe zaznamenat a právì díky tìmto jak fotografickým, tak v tomto pøípadì pøedevším video záznamùm, bylo možné podrobnì a pøesnì popsat jak atmosférickou dráhu bolidu, tak i jeho pøedsrážkovou dráhu ve Sluneèní soustavì.

Bolid (dále oznaèen jako EN270124_162900) byl fotograficky zachycen automatickými digitálními celooblohovými bolidovými kamerami na stanicích v Kunžaku a rakouském Martinsbergu. Kromì fotografických záznamù se nám podaøilo tento bolid zaznamenat i videokamerami rovnìž z Kunžaku (obrázek 1), ale také v Kocelovicích, Ondøejovì a Rùžové. Výhodou tìchto kamer je, že pracují i ve dne, nicménì kromì Ondøejova a Kunžaku, kde je baterie tìchto kamer pokrývající celou oblohu, zabírají jen malou èást oblohy. Tyto kamery slouží pøedevším k pøesnému urèení dynamiky prùletu bolidu atmosférou a také ukazují pøímo viditelnou fragmentaci tìlesa v atmosféøe. Navíc ty videokamery, které jsou umístìné v Kunžaku a Ondøejovì, nám poskytují taktéž základní informace o složení pùvodního tìlesa. Na pøiloženém kompozitním obrázku je pohled na bolid, jak ho nad JZ obzorem zaznamenala video kamera v Kunžaku v jižních Èechách (obrázek 1). Kombinací tìchto fotografických a video záznamù se nám podaøilo urèit všechny parametry jeho prùletu atmosférou s vysokou pøesností.

Co se tedy pøesnì odehrálo v podveèer v sobotu 27. ledna 2024 nad JZ obzorem?

Pøesnì v 17 hodin 29 minut støedoevropského letního èasu vstoupil do zemské atmosféry meteoroid o hmotnosti nìkolika kilogramù a zaèal svítit ve výšce 84 km poblíž mìsta Triftern v Nìmecku (viz obrázek 2). Tìleso se v té dobì pohybovalo rychlostí 17.8 km/s (tedy z hlediska srážkových rychlostí tìchto tìles se Zemí relativnì pomalu) a po dráze sklonìné k zemskému povrchu necelých 24 stupòù pokraèovalo v letu západním smìrem a postupnì zjasòovalo. Maximální jasnost kolem -9.5 magnitudy bolid dosáhl pøibližnì ve výšce 53 km. Ve druhé pùlce dráhy letu se již také meteoroid v atmosféøe významnìji brzdil a také se významnìji rozpadal. Bolid pohasl ve výšce 32.9 km pøibližnì 25 km západnì od mnichovského letištì nad kterým ve výšce 42 km pøeletìl . Celou svìtelnou dráhu dlouhou 128.6 km uletìl za 8.5 sekundy. Bìhem prùletu atmosférou se velká vìtšina pùvodní hmoty tohoto malého meteoroidu o velikosti pøibližnì míèe na házenou spotøebovala. Pøesto nìkolik malých úlomkù (øádovì gramových až maximálnì desetigramových) mohlo dopadnout na zemský povrch na pomìrnì velkém prostoru SSZ od Mnichova. Vzhledem k rozsáhlosti území daného pomìrnì velkou výškou konce bolidu a malému sklonu dráhy v atmosféøe a omezenému poètu malých úlomkù, které mohly prùlet atmosférou pøeèkat, systematické hledání meteoritù pozbývá smyslu. Bylo by tedy jen otázkou náhody a shody pøíznivých okolností, pokud by se nìjaký meteorit z tohoto pádu nìkomu podaøilo nalézt.

Pøed srážkou se Zemí tento meteoroid obíhal Slunce po typické asteroidální dráze typu Apollo, která byla jen velmi málo (4 stupnì) sklonìna k rovinì ekliptiky, tj. rovinì zemské dráhy. V pøísluní se meteoroid dostával mezi dráhy planet Zemì a Venuše a v odsluní se nejdále dostal prakticky doprostøed hlavního pásu asteroidù (viz obrázek 3). Jeden obìh kolem Slunce tomuto malému meteoroidu o hmotnosti pøibližnì 5 kg trval 2.82 pozemských let. Tento charakter dráhy v kombinaci s fyzikálními vlastnostmi meteoroidu, které jsme zjistili z jeho prùletu atmosférou, pøedevším z jeho soudržnosti, ale i z jeho spektra, znamená, že se s nejvìtší pravdìpodobností jednalo pùvodem o malý úlomek asteroidu pocházejícího z centrální oblasti hlavního pásu planetek.



29. ledna 2024, 17:00 SEÈ

Pavel Spurný, Jiøí Borovièka, Lukáš Shrbený
Oddìlení meziplanetární hmoty
Astronomický ústav AV ÈR,
Frièova 298
251 65 Ondøejov
email: mph@asu.cas.cz




Obrázek 1. Složený snímek z videozáznamu bolidu z 27. ledna 2024 poøízeného videokamerou na stanici Evropské bolidové sítì na hvìzdárnì v Kunžaku (foto: Astronomický ústav AV ÈR).




Obrázek 2. Prùmìt svìtelné dráhy bolidu EN270124_162900 v atmosféøe na zemský povrch. Celková zaznamenaná dráha bolidu byla 128.6 km dlouhá a bolid jí uletìl za 8.5 sekundy (grafika: Astronomický ústav AV ÈR, podkladová mapa: Google Earth).




Obrázek 3. Schematické znázornìní dráhy meteoroidu EN270124_162900 ve Sluneèní soustavì. Jedná se o prùmìt dráhy do roviny ekliptiky. Jeden obìh kolem Slunce tomuto malému meteoroidu o hmotnosti pøibližnì 5 kg trval 2.84 let (autor: Astronomický ústav AV ÈR).

Aktualizace z 31. ledna 19:00 SEÈ

Na základì žádostí o pøesnìjší urèení pádové oblasti jsme se rozhodli tento pøípad podrobnìji modelovat. Z kombinace dynamických a fotometrických dat z našich kamer se potvrdilo, že na zem mohl dolétnout menší poèet malých øádovì gramových až desetigramových meteoritù avšak kromì toho mohlo pøeèkat prùlet atmosférou také nìkolik vìtších úlomkù mezi 50 a 250 gramy. Jelikož však tento bolid letìl na ještì velmi jasné obloze, tak je možné, že naše kamery nezaznamenaly další fragmentaci tìchto vìtších úlomkù a tudíž až takto velké meteority nakonec na zem dopadnout nemusely. Na pøiloženém obrázku è.4 je èervenì znázornìn støed pásu, podél kterého by se meteority nejpravdìpodobnìji mohly nacházet. Schematicky jsou znázornìné i pravdìpodobné hmotnosti meteoritù. Skuteèná rozloha pádové oblasti je velmi velká, meteority se podél vyznaèené linie mohou nalézat až jeden kilometr na obì strany, pøièemž délka oblasti od malých až po nejvìtší možný meteorit (250 gramù) je pøes 30 kilometrù. To je dáno pøedevším malým sklonem atmosférické dráhy bolidu. V každém pøípadì se jedná o relativnì malý poèet úlomkù na velmi velké ploše, což èiní možný nález dost málo pravdìpodobným.
Polohu pádové oblasti bylo možné urèit díky modelu výškového vìtru pro èas a polohu bolidu, který pro nás velmi operativnì vypracovala Dr. R. Brožková z Èeského hydrometeorologického ústavu.



Obrázek 4. Linie, podél které by se mohly nacházet meteority. Oèekávaný poèet jsou jednotky meteoritù vìtších než 50 g a maximálnì desítky malých meteoritù. (grafika: Astronomický ústav AV ÈR, podkladová mapa: Google Earth).


Obrázky a data nejsou urèeny k dalšímu šíøení a publikování. Radìji, prosím, odkazujte na tuto stránku anebo kontaktujte autora.

Images and data are not intended for further dissemination and publishing. Rather, please refer to this page or contact the author.