Dne 14. dubna 2023 se na půdě Katolické teologické fakulty Univerzity Karlovy konala konference Fenomén Bílá Voda: Kontexty. Konference reagovala na ohlas, který vzbudil román Kateřiny Tučkové Bílá Voda vydaný v roce 2022 v nakladatelství Host. Cílem konference bylo vypořádat se s různými názory a hodnoceními odborníků různých oborů.
Konferenci zahájil úvodním slovem děkan Katolické teologické fakulty UK profesor Vojtěch Novotný, který ve svém projevu zmínil nutnost hledání a šíření pravdivého poznání i v souvislosti s tvorbou prozaickou. Jako první přednášející se představila literární historička Klára Kudlová. Hovořila o fenoménu díla Bílá Voda v souvislosti s historiografií, prezentací dějin ženských řeholních řádů a také zmínila ohromné badatelské úsilí předcházející sepsání díla. Kudlová ve svém referátu komentovala recenze textu, které reflektují dichotomii v přijetí ze strany literárních kritiků. Polarita v přijímání románu je vyjádřena i skutečností, že román Bílá Voda získal na podzim 2022 Státní cenu za literaturu, ale do výběru na cenu Magnesia litera kniha nominována nebyla. Kudlová dále rozvíjí myšlenku střetu a ovlivňování románu fiktivního s románem skutečnosti a svůj projev uzavírá konstatováním, že postava Evaristy by se mohla stát formativním typem ženské hrdinky.
Literární historičku vystřídal za řečnickým pultem docent Marek Šmíd, který ve svém příspěvku hovořil o katolickém světě v polovině 20. století. Historik Šmíd popsal útlak církve v zemích střední a východní Evropy a také promluvil o situaci církve v zemích západní Evropy. Na román Bílá Voda pohlížel Šmíd z pohledu historika. Ztvárnění těžkostí církve hodnotí spíše kladně a spisovatelce přiznává v rámci smyšleného příběhu nárok na odchylku od historické reality. Šmída zasahuje skutečnost, že velká část společnosti se s historickými fakty seznamuje prostřednictvím beletrie a ne skrze odbornou literaturu.
Třetí v pořadí představila svůj příspěvek literární historička doktorka Alena Šidáková Fialová. Ve svém příspěvku „Milované i odmítané — Bílá Voda v kontextu současných mainstreamových próz“ uvedla, že v tvorbě Kateřiny Tučkové jsou představována kontroverzní a nezpracovaná témata nedávných dějin a že autorka dokáže vhodným způsobem skloubit tradici a originalitu a naplnit čtenářskou poptávku ve společnosti. Román Bílá Voda naplňuje potřeby čtenářské obce, jeho vyprávění plyne svižným způsobem. Postavy románu nejsou tvůrci svých osudů, ale figurami vláčenými dějinami. Introspekce a morální úvahy v Bílé Vodě chybí. Důležitý je děj, faktografičnost a prameny, které tvoří fiktivní realitu. Problematicky hodnotí Alena Šidáková Fialová plochost a schematičnost postav, kterým chybí vnitřní vývoj, jejich jednání je nelogické. Gender skladba protagonistů příběhu se také mění. Muž přichází o svou hlavní roli, novou hrdinkou se stává žena. Příznačné pro knihy Kateřiny Tučkové je zasazení děje do konkrétního prostoru.
Postavám Romů v současné české próze a figuře jeptišky Bohdanky se ve svém příspěvku věnovala literární historička Gesine Drews-Syllová, která mluvila o tom, že pro konstrukci postavy je klíčová její etnická příslušnost. Románovou postavu Bohdanky ztvárňuje autorka stereotypy, jakými jsou živočišnost, divokost, kriminální minulost, emocionalita aj. Bohdanka, vyloučená, zavrhovaná, promiskuitní cikánka, nalezne záchranu v křesťanském společenství žen. Evangelium podle Bohdanky předkládá příběh jejího života, příběh obrody a tvoří paralelu k biblickému evangelistovi Matoušovi. Bývalá hříšnice se stane hlasatelkou radostné zprávy o vykoupení. Zpodobnění Bohdanky se v příběhu nikdy neoprostí od etnických klišé. Profesorka Drews-Syllová uzavírá svou promluvu konstatováním, že přes sevření v klišé cikánky, Bohdanka svým bytím stereotypu neodpovídá a klišé dekonstruuje.
Odpolední blok přednášek byl věnován tématu žena v církvi, konkrétně svěcení žen a ženským řeholní řádům. Referát Mireii Ryškové „Je svěcení žen pro církev krokem vpřed?“ s podtitulem „Ludmila Javorová a její příběh z perspektivy současnosti“ začal úvahou o postavení žen v církvi. Dále se paní docentka zmínila o osobnostech, které přispěly k rozvoji myšlenky svěcení žen. Důležitou osobou pro historii ženského svěcení byl, vedle kněze Josefa Zvěřiny zejména biskup Felix Maria Davídek. Biskup Davídek se přikláněl k ženskému svěcení, pro které argumentoval postavením žen v prvotní církvi, v níž žena mohla přijmout svěcení jáhenské. Davídek vysvětil 28. 12. 1970 Ludmilu Javorovou, která svěcení přijala. Právě tato žena se stala předlohou pro postavu Evaristy v Bílé Vodě. Na závěr své promluvy se Mireia Ryšková vrací k úvodní otázce: „Je svěcení žen krok vpřed?“. Paní docentka se vzhledem ke krizi kněžství a k potřebnosti žen v církvi vyslovuje ve prospěch svěcení žen.
„Klášter jako »nedobytná pevnost kontemplace?« — obraz řeholnic v zajetí prezentismu angažovanosti a exaltovanosti“, tak zněl název příspěvku Michala Sklenáře. Sklenář zkoumal formy, jimiž historie vstupuje do veřejného prostoru; a Bílá Voda tedy vyvolala jeho zájem. Sklenář ocenil dovedně psaný text, napětí i atraktivní prostředí, ale kriticky zhodnotil konstrukci postav. Řádové sestry v románu jsou podle něj prezentisticky pojaté, aktivní, otevřené, neposlušné, pohrdající pravidly. Duchovno a spiritualita jsou podružné, důraz je kladen na jednání. Postavy, které se staví proti svěcení žen, jsou zobrazeny striktně negativně. Sklenář kritizoval exaltovanost, přepjatost textu a také historické, teologické a faktické nepřesnosti, které narušují věrohodnost, jež si dílo coby historický román nárokuje. Zdrojem zájmu se stala i konstrukce fikčního světa vzniklá kombinací reálných a fiktivních postav, událostí a fiktivních pramenů.
Ve druhé části referátu zasadil Bílou Vodu do kontextu jiných děl zabývajících se ženskými řeholními řády; konstatoval, že díla jako např. Martyrologium Jana Stříbrného či Tiché srdce Jany Ježkové mají jiné vyznění, témata zpracovávají lépe, civilněji. Ohlasu Bílé Vody však tato díla konkurovat nemohou. Celkově Sklenář zhodnotil Bílou Vodu jako text jednoduchý, prvoplánový a schematický, společensky ustalující klišé o napětí mezi muži a ženami, o traumatech, o násilí a o pohrdání ženskostí.
Profesor Martin Weiss promluvil na téma „Řeholnice na jihu Čech v 50. letech a archivních dokumentů“. Ve svém projevu zmínil archivní fondy národních výborů týkající se působení politické moci na řádové sestry a rovněž publikaci Anny Tučkové Československo země neznámá, ve které je idylicky vyobrazen život sester v centralizačních klášterech. Profesor Weiss popisoval zákeřné způsoby zacházení s řeholnicemi a snahy o likvidaci řeholního života. Weiss v souvislosti s románem hodnotí kladně autenticitu ztvárnění jednání politické moci ve vztahu k řeholnicím.
Téma „Ženské řeholní komunity v České republice a dědictví komunismu“ představila Dana Jakšičová, členka kongregace Školských sester de Notre Dame. Konstatovala, že perzekuce řeholních sester v románu je vyobrazena sice hyperbolizovaně, ale realisticky. V souvislosti s úsilím o identifikaci dopadů totality na řeholní život byl realizován výzkumný projekt nazvaný Zasvěcený život dnes, jehož cílem bylo srovnat řeholní komunity české a slovenské s řeholními komunitami na Západě. Z výzkumu vyplynulo, že příslušnice řeholních komunit bývalé západní Evropy jsou zdravější psychicky i fyzicky a lépe vnímají své postavení ve společnosti. Dana Jakšičová nepřipisuje všechny negativní aspekty pouze totalitní perzekuci, ovšem zdůrazňuje, že perzekuce řeholnic a jejich oddělení od univerzální církve mělo nepochybně dopad na současný stav.
Docent Kamil Činátl hodnotil román z čtenářské perspektivy; využil online čtenářskou platformu Databazeknih.cz, jejímž prostřednictvím čtenáři hodnotí literární díla. Kamil Činátl zkoumá, čím si text čtenáře získal. Hodnotil například emoce, které román vyvolává, vazbu na konkrétní prostor, způsob zacházení s textem, politický přesah textu, pocit autenticity aj. Kamil Činátl si položil otázku, co je historický bestseler, a konstatoval, že bestselerem může být momentální počin, který uspokojí aktuální čtenářskou potřebu. Bílá Voda takovou knihu představuje. Docent Činátl uzavřel svůj příspěvek tvrzením, že historické bestselery mění obecné vnímání historie a působí rozkol mezi vnímáním dějin běžným členem společnosti a odborníkem.
Katolický kněz, doktor Ondřej Salvet ve svém referátu představil „Skrytou církev a možnosti teologického románu“. Hovořil o církvi 80. let, kdy existovala církev oficiální i skrytá. Toto rozdělení bylo vynuceno okolnostmi, tedy perzekucí a zákazy činnosti některých kněží. V Bílé Vodě je oficiální církev popisována jako společenství bezcharakterních a bezskrupulózních mužů, poplatných režimu. Naopak církev skrytá je společenstvím neposkvrněným. Toto ploché ztvárnění vede k pochybnostem o autenticitě příběhu a je románu na škodu. V návaznosti na svou badatelskou činnost označil Ondřej Salvet skupiny, které jsou bílými místy výzkumu a zasloužily by si hlubší zájem. Jedná se zejména o ženy a děti v církvi a řeholní sestry, jejichž charizma není doceněné.
Novinář Luboš Palata se svým referátem „Na konci světa — drama Javornicka v roce 1938“ popsal historii regionu, kde se děj románu Bílá Voda odehrává. Javornicko popsal Luboš Palata jako zvláštní kout světa, periferii, kam se stahovali vyhnanci. Ono zvláštní místo na konci světa osídlilo po odsunu Němců zcela nové obyvatelstvo.
Pavel Walter se v posledním příspěvku „Život v internačních klášterech — dominikánky a jiné řeholnice“ věnoval perzekuci ženských řeholních řádů, která započala roku 1950 „Akcí Ř“. Cílem komunistické moci bylo internovat řeholnice, vyvíjet na ně tlak k opuštění řádu a redukovat míru jejich vlivu v nemocnicích a školách. Školy a nemocnice spravované řeholnicemi byly zestátňovány, sestry byly posílány do internačních klášterů, kde byly omezovány na svých svobodách. Řeholnicím byla přidělena „pořádná práce“ v textilních továrnách, šroubárnách, v JZD, v domovech důchodců i jinde.
Závěrem: spíše kladně hodnotili Tučkové román odborníci z řad historiků i teologů; oceňovali, že se autorce podařilo zprostředkovat široké veřejnosti téma řeholních řádů a jejich perzekuce v období totality. Kladně dílo přijala i čtenářská obec. Mnohem kritičtější postoj k textu zaujali literární kritici, kteří se ohrazovali zejména vůči schematičnosti a plochosti románu.
Vychází v České literatuře 5/2023.
Tento článek podléhá licenci CC BY-NC-ND 4.0 Mezinárodní. Plný text licenčních podmínek
