Pokud svatý Porfyrios z Gazy skutečně existoval, byl v letech 395 až 420 biskupem palestinské Gazy. Všechny informace o něm pocházejí z hagiografie, jež o sobě prohlašuje, že byla sepsána přímým svědkem, vznikla však možná až v 6. století. Někteří historikové ji používají jako zdroj pro popis toho, jak se křesťanství v pozdní antice prosazovalo proti městskému pohanství. Jiní ji naopak považují za podvrh a Porfyria za smyšlenou osobu.
Porfyrios podle zmíněného životopisu pocházel ze Soluně a začínal jako poustevník. Když se stal biskupem Gazy, pohanství tam bylo stále živé a jeho přívrženci Porfyria přivítali výkaly a trním. Ale on se energicky pustil do práce a oživil místní křesťanskou menšinu. Později odjel lobbovat u císaře Theodosia I., aby mu na pohany poskytl armádu. Císař se nejprve zdráhal proti Gaze zakročit, aby nepřišel o daně. Porfyrios si však získal císařovnu Eudoxii a Theodosius nakonec na její přímluvu biskupovi vyhověl.
S vojskem v zádech Gazanům oznámili, že jejich chrámy budou zničeny. Pohané se neodvážili protestovat, jen kněží marneionu, hlavního městského chrámu, se v něm zabarikádovali a ukryli kultovní předměty. Pak se křesťané pustili do boření, vypalování a rabováni. Marneion si vzal na starost sám Porfyrios a zničil ho rituálním způsobem s bohoslužbami a procesím. Deskami z vnitřní svatyně nechal vydláždit náměstí, aby po nich šlapali lidé a zvířata. Na místě postavil kostel, který sponzorovala císařovna. Porfyrios ještě zažil krátké povstání pohanů, při kterém musel utéct po střechách a jeho sídlo bylo vyrabováno. Je pohřben v Gaze v chrámě po něm nazvaném, jenž je jedním z nejstarších funkčních kostelů světa. Dne 19. října 2023 během izraelské války s Hamásem byl areál kostela zasažen izraelskými pumami a byli zabiti lidé.
