Oheň je významným disturbančním činitelem v mnoha globálních ekosystémech a v důsledku klimatických změn a lidské činnosti může v budoucnu představovat pro mnoho ekosystémů stále větší hrozbu. Tento příspěvek přináší dlouhodobý pohled na dynamiku požárů v mnoha ekosystémech a biotopech a poukazuje na to, že k požárům docházelo pravidelně po celá tisíciletí a že hlavní roli při vytváření této dynamiky hrálo nejen klima, ale i lidská činnost a býložravci.
K dalšímu čtení v Živě
Prvotní hřích lidstva: extinkce megafauny (2021, 5)
Seriál Z. Šmahela:
Evoluce rodu Homo I. Začátky (2003, 1)
Evoluce rodu Homo II. Chůze po dvou (2003, 2)
Evoluce rodu Homo III. Lidská potravní strategie (2003, 3)
Evoluce rodu Homo IV. Lov a oheň (2003, 4)
Evoluce rodu Homo V. Verbální komunikace (2003, 5)
Evoluce rodu Homo VI. Abstraktní myšlení (2003, 6)
Citovaná a použitá literatura
BOWMAN, David MJS, et al. Vegetation fires in the Anthropocene. Nature Reviews Earth & Environment, 2020, 1.10: 500-515.
CARTER, Vachel A., et al. Legacies of Indigenous land use shaped past wildfire regimes in the Basin-Plateau Region, USA. Communications Earth & Environment, 2021, 2.1: 72.
Dostupné z: doi:10.1038/s43247-021-00137-3
MAEZUMI, S. Yoshi, et al. The legacy of 4,500 years of polyculture agroforestry in the eastern Amazon. Nature plants, 2018, 4.8: 540-547.
Dostupné z: doi:10.1038/s41477-018-0205-y
MARIANI, Michela, et al. Disruption of cultural burning promotes shrub encroachment and unprecedented wildfires. Frontiers in Ecology and the Environment, 2022, 20.5: 292-300.
Dostupné z: doi:10.1002/fee.2395
MARLON, Jennifer R., et al. Global biomass burning: a synthesis and review of Holocene paleofire records and their controls. Quaternary Science Reviews, 2013, 65: 5-25.
Dostupné z: doi:10.1016/j.quascirev.2012.11.029
MOTTL, Ondřej, et al. Global acceleration in rates of vegetation change over the past 18,000 years. Science, 2021, 372.6544: 860-864.
Dostupné z: doi:10.1126/science.abg1685
RULE, Susan, et al. The aftermath of megafaunal extinction: ecosystem transformation in Pleistocene Australia. Science, 2012, 335.6075: 1483-1486.
Dostupné z: doi:10.1126/science.1214261
Fire is a significant disturbance agent in many global ecosystems, and due to climate change and human activity, fire may pose a growing threat to many ecosystems in the future. The article gives a long-term view of fire dynamics in many ecosystems and habitats, arguing that fire happened regularly over millennia and that not only climate but also human activities and herbivory played major roles in creating these dynamics.
-
Mapa světa s červeně vyznačenými oblastmi vyhořelými během r. 2021. Zdroj dat: FIRMS za využití algoritmu MODIS (https://www.earthdata.nasa.gov/ learn/find-data/near-real-time/citation# ed-lance-disclaimer)
-
Globální trend akumulace sedimentárních uhlíků za posledních 12 tisíc let. Červená křivka ukazuje trend pomocí lokálně váženého vyhlazování (LOWESS) s 500letým posuvným oknem (z anglického označení moving window), černá s 250letým oknem. Spodní zelenožlutá křivka znázorňuje globální odhad obhospodařované plochy. Převzato z J. R. Marlon a kol. (2013), upraveno
-
Zuhelnatělé části rostlin na Petriho misce (a) určené ke kvantifikaci v analyzovaném vzorku, a detail uhlíku na milimetrovém papíře (b). Foto P. Bobek (a) a A. Moravcová (b)
-
Savanový typ vegetace z minulého interglaciálu na jihu Německa ukazuje krajinu bez požárů. O odstraňování biomasy se postarali např. vyhynulí chobotnatci rodu Palaeoloxodon nebo nosorožci rodu Stephanorhinus. Orig. E. Gröning, použito s laskavým svolením
-
Krajina Tasmánie je vegetační mozaikou formovanou působením požárů, což je mechanismus oddělený od primárního vlivu klimatu. Potenciální přirozenou vegetaci deštných lesů (tento a následující obr.) tak střídají pyrofilní sklerofilní vegetace s dominantními eukalypty a požárem udržovaná vřesoviště – moorlands. Foto P. Kuneš
-
Krajina Tasmánie je vegetační mozaikou formovanou působením požárů, což je mechanismus oddělený od primárního vlivu klimatu. Potenciální přirozenou vegetaci deštných lesů (předchozí a tento obr.) tak střídají pyrofilní sklerofilní vegetace s dominantními eukalypty a požárem udržovaná vřesoviště – moorlands (následující obr.). Foto P. Kuneš
-
Krajina Tasmánie je vegetační mozaikou formovanou působením požárů, což je mechanismus oddělený od primárního vlivu klimatu. Potenciální přirozenou vegetaci deštných lesů tak střídají pyrofilní sklerofilní vegetace s dominantními eukalypty a požárem udržovaná vřesoviště – moorlands (tento a následující obr.). Foto P. Kuneš
-
Krajina Tasmánie je vegetační mozaikou formovanou působením požárů, což je mechanismus oddělený od primárního vlivu klimatu. Potenciální přirozenou vegetaci deštných lesů tak střídají pyrofilní sklerofilní vegetace s dominantními eukalypty a požárem udržovaná vřesoviště – moorlands (předchozí a tento obr.). Foto P. Kuneš
-
Schéma změny vegetace v jihovýchodní Austrálii po kolonizaci Evropany v 18. století. Před příchodem kolonistů převládala savanová krajina s travinami a bylinami, roztroušenými stromy a keři. Vegetaci udržovali původní obyvatelé poměrně častým vypalováním. Tyto cíleně zakládané požáry byly sice běžné, ale ne nabývaly nijak rozsáhlých rozměrů a oheň živilo převážně bylinné patro. Po upuštění od vypalování se nahromadila dřevní biomasa a traviny byly vystřídány keři, což vedlo ke zvýšení intenzity požárů. Upraveno podle: M. Mariani a kol. (2022)
