Článek o vývoji vztahu akvaristiky a vědeckého výzkumu je zaměřen především na aspekty taxonomie, etologie a rozmnožování. Stručně jsou zmíněny počátky akvaristiky stojící na základech tehdejší vědy, a uvedena jména významných osobností, které ovlivnily vývoj chovu ozdobných ryb. Je zdůrazněn termín akvariologie, zavedený pro multidisciplinární vědecké základy akvaristiky.
Použitá a citovaná literatura:
Allgayer R., 2001: Description d'un genre nouveau, Cryptoheros, d'Amerique central et d'une espece nouvelle du Panama (Pisces: Cichlidae). L'an Cichlidé v. 1: 13–20
Barlow G. W., 2000: Guest Commentary: How to Observe an report Mouthbrooding in Cichlid Fishes. Cichlid news, 6: 24–31
Herlas S., 1912: Sociální význam akvaria, Příručka přátel akvarií, Akvarium, Platýz, Praha: 2–6
Janda J. (ed.), 1914: Velký ilustrovaný přírodopis všech tří říší, Zemský ústřední spolek jednot učitelských v kr. Českém, Praha: 266
Kirschbaum F., 1995: Vergleichende experimentelle Daten zur zyklischen Fortpflanzung tropischer Süsswasserfische, Fortpflanzungsbiologie der Aquarienfische, Birgitt Schmettkamp Verlag, Bornheim: 69–80
Kullander S. O., 1983: A revision of the South American cichlid genus Cichlasoma (Teleostei: Cichlidae). Naturhistoriska Riksmuseet, Stockholm. 296 pp.
Lorenz K., 1993: Základy etologie, Academia, Praha, 254 pp.
Musilová Z., Říčan O., Novák J., 2009: Phylogeny of the Neotropical cichlid fish tribe Cichlasomatini (Teleostei: Cichlidae) based on morphological and molecular data, with the description of a new genus. Journal of Zoological Systematics and Evolutionary Research, 47, 3: 234–247
Rossmäsler U., 1875: Das Süsswasser-Aquarium, Hermann Mendelsohn, Leipzig, 96 pp.
Říčan O., Kullander S. O., 2006: Character- and tree-based delimitation of species in the 'Cichlasoma' facetum group (Teleostei, Cichlidae) with the description of a new genus. Journal of Zoological Systematics and Evolutionary Research, 44, 2: 136–152
Říčan O., Musilová Z., Muška M., Novák J., 2005: Development of Coloration Patterns in Neotropical Cichlids (Teleostei: Cichlidae:Cichlasomatinae), Folia zool., 54, Monograph 1: 46 pp.
Soukalová K., 2008: Rozmnožování afrických tlamovců čeledi Cichlidae. Etologické a fylogenetické interpretace, Magisterská práce, Jihočeská universita, České Budějovice: 76 pp.
Veselý M., 2012: Sociální deprivace u ryb na příkladu tlamovců čeledi Cichlidae, Jihočeská univerzita, Magisterská práce, Zemědělská fakulta, Jihočeská universita, České Budějovice: 52 pp.
Werner U., Stawikowski R., 1987: Ein neuer Buntbarsch aus Südmexiko: Paratheraps breidohri gen. nov., spec. nov., Die Aquarien und Terrarien-Zeitschrift, 41, 1: 20-23
Wickler W., 1962: „Egg – dummies“ as Natural Releasers in Mouth-breeding Cichlids. Nature: 1092-1093
This article deals with the mutual relations between the aquarium hobby and scientific research, especially with respect to taxonomy, ethology and breeding. The beginnings of aquaristics, based on earlier scientific sources, are mentioned, and leading figures pioneering the developments in keeping tropical fish are also introduced. The term aquariology, applied to the multidisciplinary scientific basis of ornamental fish farming, is highlighted.
-
Význam výrůstků na hlavách samců krunýřovců rodu Ancistrus byl spatřován v intraspecifických mimikry – třásně údajně imitují ocásky vylíhlých eleuterembryí (volné embryo – váčkový plůdek), která samec hlídá, což samičky shledávají atraktivním. Sociobiologicky pěkně pojaté vysvětlení však naráží na akvaristickou praxi. Samec se vytře s novou samicí jen v období, kdy hlídá jikry. Po vykulení plůdku již k sobě žádnou partnerku nepustí. Foto J. Novák
-
Pestřenec očkatý (Lamprologus ocellatus). Tzv. „šnekáči“ žijí v polygynických svazcích začleněných do složitějších komunikačních vazeb v koloniích, kde dominantní samci okupují střed a jejich méně zdatní konkurenti konají v samičím šatě oplozovací nájezdy do harémů. První vývozci od jezera Tanganika museli řešit stesky chovatelů, že se ryby nemnoží. Pak se zjistilo, že dováženi byli jen samci, protože samice se ukrývají v prázdných schránkách plžů rodu Neothauma. Foto J. Novák
-
Terčovec pravý (Symphysodon cf. discus). Terčovci žijí v Jižní Americe ve vodách s nedostatkem drobné živočišné potravy. Mláďata se živí hlenem z pokožky rodičů, jehož sekrece je řízena prolaktinem, univerzálním obratlovčím hormonem epigamních (vztahujících se k rozmnožování) souvislostí. Foto J. Novák
-
Péče o potomstvo u ovofilních maternálních tlamovců (samice inkubuje jikry v hrdelním vaku) je řízena dvěma typy biologických hodin, na nichž lze ilustrovat prolínání vrozeného a získaného chování. Prvotní je základní nastavení určitého minimálního počtu dní inkubace. Hodiny druhého typu volí samička podle teploty (rychlosti vývoje embryí), sociálního prostředí (nebezpečí pro rozplavané rybky), vlastní kondice a zkušeností. Starší matky tlamovce Mooreova (Tropheus moorii) jsou schopné při krmení odložit potomstvo do úkrytu, odplavat pro potravu a pak se pro snůšku vrátit. Foto J. Novák
-
Kančík managujský (Paratheraps managuensis) tvoří rodinu typu otec–matka, v níž samička obstarává větší díl péče o jikry a plůdek, zatímco samec zajišťuje především vnější vztahy. Uspořádání odporuje teorii nákladů a zisků jen zdánlivě. Je považováno za modifikovaný harém, který vzniká v případech nedostatku samiček nebo i vysoké populační hustoty spojené s malými teritorii. Samice je uprostřed partnerova teritoria lépe chráněna před predátory a rušiteli a jeho aktivita při ochraně území a uzavírání svazků s novými samicemi vyrovnává její energetické nároky spojené s tvorbou, odložením, čištěním a ostrahou jiker. Foto J. Novák
-
Peřovec kukaččí (Synodontis multipunctatus) podkládá své jikry páru třoucích se cichlid – ovofilních tlamovců. Samice tlamovce, která vlastní jikry nepozná, pak inkubuje obojí vajíčka. Mladí peřovci se líhnou dříve a živí se jikrami hostitele ještě za pobytu v ústech náhradní matky. Po vypuštění se samička stará o parazitující mláďata stejně jako o vlastní a malí peřovci napodobují chování nevlastních sourozenců. Mimo akvária by taková detailní pozorování byla jen obtížně uskutečnitelná. Zatím nevíme, zda a proč si sumeček vybírá určité druhy tlamovců. Foto J. Novák
-
Perlovka tečkovaná (Hemichromis cf. guttatus). Červené perlovky označovali akvaristé více než 60 let jako H. bimaculatus a pod stejným jménem je představil v 50. letech 20. stol. v etologických experimentech i G. P. Baerends. Od akvaristů si však nenechal poradit dobře. Dnes víme, že druh H. bimaculatus se choval velice vzácně, a tak Baerendsovy práce nelze kvůli nejisté druhové determinaci ve srovnávací etologii využít. Foto J. Novák
-
U některých perleťovek rodu Satanoperca je podíl vrozené péče o potomstvo méně výrazný. Ryby jsou zjevně schopny řešit i poměrně složité problémy vztahů, a tak u jednoho druhu byly popsány rodiny tvořené jen samcem a samicí i harémová uspořádání. V obou případech ryby kladou jikry do jamky, kterou překrývají pískem, aby pak embrya inkubovaly v tlamě (larvofilní, resp. embryofilní typ). Podíl péče rodičů podléhá vnitrodruhové i situační variabilitě. Foto J. Novák
-
Kančík citronový (Amphilophus citrinellus) tvoří dvě barevné formy – světlou (žlutá, oranžová nebo téměř bílá s načervenalými znaky) a tmavou (v chovech vzácná). Akvaristé zaznamenali, že pokud mají kančíci svobodný výběr partnerů pro tření, upřednostňují výhradně světle zbarveného jedince. V přírodě platí obecně, že červené tóny fungují jako atraktans. Zda je to u kančíků způsobeno tím, že červená navozuje představu hojnosti karotenů, které pro antioxidační účinky vypovídají o zdatnosti jedince, nevíme. Z pozorování v přírodě vyplývá, že světlé ryby jsou aktivnější a agresivnější. Foto J. Novák