Kosmopolitní vrabec domácí (Passer domesticus) se stal nejrozšířenějším ze všech volně žijících ptačích druhů čistě v důsledku lidské činnosti. Naprostá většina jeho současného areálu, včetně celé Evropy, je nepůvodní. Hlavní příčiny jeho úspěchu zahrnují mimořádnou potravní, dopravní a hnízdní flexibilitu, která vznikla během koevoluce s lidmi, jež co do délky nemá v rámci ptačí fylogeneze obdoby. Invazní úspěch vrabce odráží i řadu historických náhod – introdukce v 19. století se shodou okolností odehrávaly v hlavním období urbanizací po celém světě.
Seznam použité literatury je v PDF formátu ke stažení níže pod obrazovou galerií.
The House Sparrow (Passer domesticus) has become the most widespread of all bird species purely due to human activities. The great majority of its current range, including all Europe, is non-native. The major reasons for its success include its remarkable foraging, dispersal and nesting flexibility which evolved due to long-term coevolution with humans, unparalleled across the whole avian phylogeny. The invasive success of house sparrows also reflects a series of historical coincidences – introductions in the 19th century chronologically correlated with major periods of urbanization worldwide.
-
Aktuální rozšíření vrabce domácího (Passer domesticus). Podle: BirdLife International (2019)
-
Popisy vzniku současného globálního areálu vrabce domácího (Passer domesticus) a jeho příčin se jen hemží otazníky i protimluvy. Záběr z Komorinského mysu dokládá výskyt vrabce na nejjižnějším bodě indického subkontinentu. Přední Indie je podle některých autorů také zahrnována do původního areálu druhu (ale blíže v textu). Kannijákumari, stát Tamil Nadu, Indie. Foto T. Grim
-
Skutečnou domovinou vrabce domácího (Passer domesticus) je podle všeho aridní oblast Blízkého východu. Caesarea Maritima, Izrael. Foto T. Grim
-
Severní hranice výskytu druhu končí ostrůvkovitě v polárních oblastech Starého světa. Vrabčí potravní pružnost, která tento distribuční extrém umožňuje, zaslouží obdiv – sběr hmyzu zachyceného na přední masce kapoty auta určitě mezi původní formy jeho potravního chování nepatří. Hraniční přechod Finsko (Näätämö) – Norsko (Neiden). Foto T. Grim
-
Jižním extrémem výskytu vrabce domácího (Passer domesticus) je Ohňová země (kde jsem ho zaznamenal i v nejjižnějším městě světa Ushuaia). Záběr pochází z města Stanley, správního střediska nedalekých Falklandských ostrovů. Velrybářská flotila čtyř lodí sem zavlekla 20 jedinců v r. 1919 z Montevidea (Uruguay). Foto T. Grim
-
Představa, že vrabci na snímku čekají na vyplutí lodi (v pozadí, Istanbul, Turecko), je samozřejmě nemístná. Nicméně mnohé případy jejich lodního šíření jsou doloženy (také viz obr. 5 a 7). A dokonce i leteckého, v nákladním prostoru letadla. Foto T. Grim
-
Nejextrémnějším kolonizačním přesunem volně žijících (nikoli odchycených) vrabců byla přinejmenším měsíční plavba k protinožcům. Zda tito jedinci geneticky přispěli k invazní vrabčí populaci, však známo není. Dvanáct Apoštolů, Victoria, Austrálie. Foto T. Grim
-
Do severní Evropy se vrabec domácí rozšířil až nedávno. Podobně jako všude jinde následoval expanzi zemědělské krajiny a osídlení. Kemijärvi, Laponsko, Finsko. Foto T. Grim
-
Tak jako v Evropě i v zámoří zůstal vrabec svým rozšířením omezen téměř bez výjimky na antropogenní prostředí. Mimo města a vesnice (a přilehlé agrokultury) ho najdeme jen výjimečně. Central Park, New York, USA. Foto T. Grim
-
Pro invazní druhy ptáků je příznačná vazba na nepůvodní biotopy – jak dokládá zlatice (Forsythia), která je nepůvodní nejen v Severní Americe, ale i u nás (přirozeně se zástupci rodu vyskytují ve východní Asii a na Balkáně). Snímek nedaleko od místa prvního výsadku vrabce domácího (Passer domesticus) v Novém světě. Zde začala kolonizační vlna, která zaplavila téměř celý severoamerický kontinent. Pozoruhodné jsou také evoluční změny, které invazní vrabci prodělali zde i v jiných nepůvodních populacích. Riverside Park, New York, USA. Foto T. Grim