Jan Jeník věnoval dlouhá léta své odborné činnosti časoprostorovým dimenzím rozmanitého biomu světových hor. Studoval souvislosti mezi reliéfem hor a uspořádáním rostlinstva a živočišstva na jejich svazích, posuzoval komplexitu nejrůznějších přírodních procesů a jejich projevů v prostorové mozaice živé přírody. Popsal a formuloval známou teorii anemo-orografických systémů, která kauzálně vysvětluje fungování světa (nejen) evropských středohor.
K dalšímu čtení v Živě
Rostlinný endemismus a endemity české květeny (2012, 4)
Použitá a citovaná literatura
JENÍK, Jan. Geobotanická studie lavinového pole v Modrém dole v Krkonoších. Acta Univ. Carol. Biol, 1958, 5.1: 49-95.
JENÍK, Jan. Alpinská vegetace Krkonoš, Králického Sněžníku a Hrubého Jeseníku: Teorie anemo-orografických systémů. Praha: Nakl. ČSAV, 1961
JENÍK, Jan. Zařazení Krkonoš v klasifikačních systémech pohoří. Opera Corcontica, 1973, 10: 93-99.
JENÍK, Jan. Evoluční jeviště sudetských karů. Biol. listy, Praha 1983, 48: 241-248.
JENÍK, Jan. Anemo-orographic systems in the Hercynian Mts. and their effects on biodiversity. Acta Univ. Wratisl. No. 1959, Prace Instyt. Geogr., Seria C, Meteorologia i Klimatologia, 1997, 4: 9-21.
JENÍK, Jan. 2007: Geoekologický význam Krkonoš. In: FLOUSEK J., HARTMANOVÁ O., ŠTURSA J. & POTOCKI J. (eds) 2007: Krkonoše. Příroda, historie, život. – Praha: Nakl. Miloš Uhlíř – Baset, 383-391
JENÍK, Jan. Anemo-orografické systémy v evropských pohořích. Geografické rozhledy, 2008, 2.18: 4-7.
JENÍK, Jan. Vznik center biodiverzity v českých horách. Veronica, 2009, 23.3: 1–3.
JENÍK Jan. & SEKYRA J. (eds) Arctic – alpine tundra in the Krkonoše, the Sudetes. – Opera Corcontica, 1995, 32: 72–77.
JENÍK, Jan; ŠTURSA Jan. Vegetation of the Giant Mountains. – in NAGY L. et al. (eds) NAGY L., GRABHERR G., KÖRNER Ch. &THOMPSON D. B. A. (eds), Alpine Biodiversity in Europe, Springer-Verlag Berlin Heidelberg: 47–51. Alpine Biodiversity in Europe. Ecological Studies, 2003, 167: 47-51.
SOUKUPOVÁ Lenka.; JENÍK Jan; ŠTURSA Jan. Skandinávské a krkonošské populace morušky Rubus chamaemorus L. – Opera Corcontica., 1991, 28: 73–103.
For many years Jan Jeník focused on the spatio-temporal dimensions of the diverse biome of the world’s mountains. He studied the connections between the relief of mountains and the distribution of flora and fauna on their slopes, and assessed the complexity of various natural processes and their expressions in the spatial mosaic of living nature. He has described and formulated the well-known theory of anemo-orographic systems, which causally explains the functioning of the world (not only) of the European middle-mountains.
-
Jan Jeník na okraji jednoho z mnoha tatranských ledovcových jezer během exkurze Českého národního komitétu programu Man and Biosphere do polských Vysokých Tater (1996). Foto J. Štursa
-
Prominentní poloha Krkonoš v rámci rozložení hlavních evropských pohoří na severní polokouli. Z archivu Správy Krkonošského národního parku
-
Rozložení hlavních světových horstev a biomů alpínské a severské tundry na Zemi. Z archivu Správy Krkonošského národního parku
-
Výstižné schéma geoekologických a biologických objektů a událostí v mnoha časoprostorových dimenzích, jež se v horské přírodě podílejí na vzniku charakteristické flóry a fauny. Orig. J. Jeník (1983)
-
Jeden z modelů uspořádání a fungování anemo-orografických systémů. Z archivu Správy Krkonošského národního parku
-
Současný reliéf východních Krkonoš při pohledu z polské strany. Z archivu Správy Krkonošského národního parku
-
Schustlerova zahrádka v Pančavské jámě patří mezi nejvýznamnější centra biodiverzity Krkonoš. Foto J. Štursa
-
Jeřáb sudetský (Sorbus sudetica) se řadí k pokladům světové biodiverzity. V počtu přibližně 100 keřů je jedním z nejznámějších endemitů Krkonoš. Foto J. Štursa
-
Jeřáb sudetský (Sorbus sudetica) se řadí k pokladům světové biodiverzity. V počtu přibližně 100 keřů je jedním z nejznámějších endemitů Krkonoš. Foto J. Štursa
-
Zvonek český (Campanula bohemica) roste jen na svazích Krkonoš. Foto J. Štursa
-
Jestřábníky (Hieracium) je pohoří proslulé. Přes dvě desítky evolučně drobných druhů a mikrodruhů bylo popsáno jen odsud v minulých desetiletích. Krkonoše jsou tak v centru zájmu evropských botaniků. Foto J. Štursa
-
Morušková kleč představuje svědectví unikátního propojení osudů dvou zcela odlišných druhů v průběhu geohistorického utváření přírodní entity Krkonoš. Borovice kleč (Pinus mugo) a ostružiník moruška (Rubus chamaemorus) připomínají dávné setkání těchto organismů v krkonošské arktoalpínské tundře. Foto J. Štursa
-
Reliéf východních Krkonoš je úžasnou mozaikou tvarů. Návětrná údolí, závětří, lavinové terény, vrcholové planiny náhorní plošiny. Taková je příroda krkonošské arktoalpínské tundry. Foto J. Štursa
-
Setkání přírodovědců a ochranářů na laviništi v Modrém dole, kde se v březnu 2015 sesula jedna z největších krkonošských lavin v posledních desetiletích. Jan Jeník druhý zprava. Foto J. Štursa
-
Čelo jedné z mnoha základových lavin v Úpské jámě. Doklad přírodní disturbance, která udržuje závětrné svahy ledovcových karů již od konce třetihor trvale bezlesé. Foto J. Štursa
-
Zátokovitá hranice lesa v závětří Pančavské a Labské jámy je rovněž dílem mocných sněhových lavin. Foto J. Štursa
-
V západních Krkonoších se na polské straně hor rozkládá Malá Sněžná jáma s proslulou přírodovědecky cennou Čedičovou roklí. Foto J. Štursa
-
Nezvykle rychlé šíření kleče generativní cestou je vážným potenciálním nebezpečím pro existenci unikátní krkonošské arktoalpínské tundry. Foto J. Štursa