Půdní fauna je nezbytnou složkou fungující půdy. Její zástupci zajišťují zásadní procesy v ekosystému. Reakce půdní fauny na požár se však liší od odezvy mimopůdních organismů a liší se i dopad požáru na jednotlivé taxony. I proto je nutné porozumět konkrétním změnám, které požáry působí a určit vliv různých typů požárů v různých prostředích na dotčená společenstva půdní fauny.
K dalšímu čtení v Živě
Seriál Živá půda M. Šimek a kol.
Živá půda 1. Kdo v půdě žije?
Živá půda 2. Půdní prokaryota – v jednoduchosti je síla
Živá půda 3. Fototrofní mikroorganismy a houby
Živá půda 4. Půdní mikrofauna a mezofauna
Živá půda 5. Půdní makrofauna a megafauna
Živá půda 6. Jak organismy v půdě fungují
Živá půda 7. Prostorová, časová a funkční organizace půdy
Živá půda 8. Interakce půdních organismů a rostlin
Živá půda 9. Cyklus uhlíku a půdní organická hmota
Živá půda 10. Minerální živiny
Citovaná a použitá literatura
GONGALSKY, Konstantin B.; PERSSON, Tryggve. Recovery of soil macrofauna after wildfires in boreal forests. Soil biology and biochemistry, 2013, 57: 182-191.
Soil fauna is a vital component of functioning soil, facilitating crucial processes within the ecosystem. Nevertheless, the response of soil fauna to fire differs from that of above-ground organisms and varies among taxa. Hence it is imperative to understand the specific changes induced by fires and to determine the impact of different fire types in diverse environments on soil fauna communities.
-
Na žárem přetvořeném povrchu půdy bez organické vrstvy se jako první uchytí pionýrské druhy autotrofů – řasy, mechy a játrovky, např. porostnice mnohotvárná (Marchantia polymorpha). Ještě před příchodem cévnatých rostlin vytvářejí vstup organické hmoty do půdy, ale hlavně stabilizační vrstvu kryjící půdu a omezující erozi. Vrchol skalní věže nedaleko Bachyně, Český ráj. Foto J. Tůma
-
Půdní profil do hloubky asi 10 cm ukazuje okrově zbarvenou svrchní vrstvu, svědčící o vysokých teplotách během požáru, které dosahovaly více než 400 °C. Rhizoidy mechů zpevňují povrch až do hloubky několika centimetrů. Vrchol skalní věže nedaleko Bachyně, Český ráj. Foto J. Tůma
-
Hlava mravence rezavého (Myrmica ruginodis). Tento druh byl přítomen na téměř všech plochách zasažených požárem v národním parku České Švýcarsko, včetně míst těsně po požáru, kde nejspíše využívá mrtvá těla jiných bezobratlých. Na spáleništích může přispívat k rychlejšímu rozkladu zbytků mrtvého dřeva, ve kterém si přednostně staví hnízda, nebo k roznosu semen s elaiozomy (živinově bohatými tělísky) z nezasažených ploch. Foto J. Tůma
-
Vliv požáru na opadovou a půdní faun u na požárových a kontrolních plochách v čase. Data byla získána z padacích zemních pastí převážně na skalních věžích se smíšeným či borovým lesem v NP České Švýcarsko. Výška sloupce představuje průměr dvou ploch ze stejné doby od požáru, na každé ploše udáváme součet získaných jedinců ze tří pastí za 14 dní z léta 2021. Je patrné, že početnost bezobratlých se významně snížila jen těsně po požáru, kdežto již po roce odpovídá hodnotám na kontrolních plochách. Údaje dále vyhodnocujeme. Data poskytl E. Píbal. Orig. J. Tůma
-
Soutěska pod masivem Čínská zeď nedaleko Pravčické brány na podzim 2022. Ani velkoplošné požáry nemají jednotný efekt. Zde zůstalo ve svahu množství mrtvého dřeva a minimum opadu a organické vrstvy půdy. Odhalená půda podléhá erozi. Dřevo však není zcela shořelé a poslouží jako stanoviště a zdroj potravy pro mnoho organismů včetně půdních. Z neshořelých ostrovů bude půdní a opadová fauna osídlovat zasažené plochy. První opad se sem navíc dostává větrem již záhy z okolí. Foto J. Tůma
-
Při lesním požáru shoří místy jen svrchní část hrabanky a část dřevní hmoty (6). Půdní fauna se tak může obnovovat i z těchto refugií. Pravčický důl (podzim 2022), kde byly u pat ohořelých kmenů krátce po požáru nalézány vidličnatky (Diplura) a roztoči (Acari). Foto J. Tůma
