Jsou zprávy, jejichž obsah se zdá být jen těžko uvěřitelný. Jednou z takových je ta o odchodu Vládi Chába, který byl znám svojí nezměrnou vitalitou a sportovním duchem. Bohužel jeho velké vědecké a sportovní srdce dotlouklo v noci 5. března 2023 při nedožitých 76 letech. Když jsem se asi před měsícem doslechl, že na tom není zdravotně příliš dobře, nevěnoval jsem té zprávě velkou pozornost. Přišlo mi, že není nemoci nebo překážek, které by Vláďův spirit nezvládl. Bohužel jsem se mýlil.
Ing. Vladimír Cháb, CSc.
Vladimír svým svérázným charakterem přispěl ke specifickému koloritu pracoviště Cukrovarnická, kde se zásadním způsobem zasloužil o vybudování tradice rastrovací mikroskopie ve Fyzikálním ústavu. Společně s Honzou Kočkou stál u myšlenky a realizace nákupu úplně prvního rastrovacího tunelovacího mikroskopu v České republice, pracujícího v ultra vysokém vakuu. Nastartoval úspěšný výzkumný program, který se zabýval studiem atomárních procesů na polovodičových površích nejen pomocí rastrovací mikroskopie, ale také za použití dalších experimentálních technik.
Tady je třeba připomenout jeho zásadní podíl na vybudování české měřící stanice na Synchrotronu Elletra v Terstu, která je považována za jednu z nevýkonnějších stanic na tomto urychlovači a úspěšně slouží mezinárodní komunitě již řadu let. Jako experimentátor velmi dobře chápal nutnost úzké spolupráce s teoretiky, která umožňuje hlubší pochopení studovaných jevů. Byl to on, kdo rozvinul tradici těsné spolupráce experimentu a teorie v rámci jedné vědecké skupiny, ze které těží Oddělení povrchů a molekulárních struktur dodnes. Během svého působení ve Fyzikálním ústavu vychoval celou řadu mladých vědců, kteří našli uplatnění nejen v zahraničí nebo v předních technologických firmách, ale také ve Fyzikální ústavu, kde pokračují v současnosti v rozvoji rastrovací mikroskopie.
Vladimíra jsem poznal jako zaníceného Jihočecha, který přistupoval k věcem a lidem bez předsudků. Nelpěl na funkcích a poznal, kdy je čas dát prostor mladším. Často se pohyboval mimo hlavní názorový proud a snažil se dívat na věci z netradičních úhlů. Byl znám svým přímočarým a impulsivním chováním, které by stěží zapadlo do dnešní hyperkorektní doby. Přesto nám mnohdy jeho trefné připomínky nastavily kritické zrcadlo, které nás posunuly dál. Doufejme, že nám jeho kritický pohled nebude chybět. Bude nám ale chybět Vladimír a jeho bezprostřednost. Vláďo velké díky a odpočívej v pokoji…
Za kolegy z oddělení 13 Pavel Jelínek
i jeho dlouholetí bývalí kolegové Honza Kočka a Tonda Fejfar