Bohatá entomofauna CHKO Beskydy, zahrnující celou řadu ustupujících a ohrožených druhů, činí z oblasti skutečný ráj entomologů. Oblast za to vděčí členitému reliéfu, poloze na rozhraní Karpatského oblouku a moravských nížin, a specifické historii osídlení. Zachovala se zde tradiční sídelní struktura, jež byla výsledkem dávného klučení lesů a následné pastvy v údolích i na horských hřebenech. Navzdory následným vlnám zalesňování přetrvalo zejména v jižní části CHKO tradiční maloplošné horské hospodaření, jehož výsledkem je jemnozrnná mozaika usedlostí, políček, luk, pastvin a druhově bohatých lesů. Naopak v severní části CHKO se díky strmým svahům a úzkým údolím zachovaly značné rozlohy pralesovitých lesů. Pastevní krajina jižních Beskyd hostí v rámci ČR nejsilnější populace druhů tradiční krajiny, k nimž patří saranče vrzavá, modrásek černoskrvnný, perleťovec maceškový nebo pabourovec pampeliškový; nově je fauna obohacována nenáročnými jižními prvky, např. perleťovcem ostružinovým a okáčem voňavkovým. Historická pastva formovala i beskydské lesy, z jejichž fauny jsou nejvýznamnější saproxyličtí brouci. Prastaré mrtvé stojící jedle obývají např. červotoč Xestobium austriacum nebo kornatec velký; na padlých stromech najdeme rýhovce pralesního a roháčka jedlového. Nejikoničtější brouk beskydských pralesů, prahlec červenoštítý, nebyl pozorován od roku 1953. Z lesních motýlů patří k nejvýznamnějším druh světlých lesů jasoň dymnivkový a montánní prvek okáč černohnědý, v současnosti ustupující do nejvyšších poloh. Prameniště beskydských toků obývá dosud hojně střevlík hrbolatý. Naopak brouci vázaní na přirozené břehy toků značně ustoupili vinou historických regulací koryt a výstaby údolních nádrží. Refugiem šídlatce Bembidion varicolor, střevlíčka Thalassophilus longicornis a kovaříka Zorochros flavipes se tak povětšinou staly štěrkové lavice pod většími jezy. Entomofauna CHKO je výsledkem průniku přírodních faktorů, dřiny a tvrdohlavosti místních hospodářů i snah ochrany přírody.

K dalšímu čtení v Živě

Kde u nás přežívá okáč kluběnkový? Význam stanovištní mozaiky pro ustupujícího motýla (2010, 1)

Valašská krajina a modrásek černoskvrnný (2011, 4)

Ohrožení brouci CHKO Beskydy (2015, 3)

Citovaná a použitá literatura

BANAŠ, Marek, et al. Příspěvek k poznání vegetace a fauny brouků 10 let po provedené revitalizaci části potoka Kněhyně (k. ú. Prostřední Bečva) v CHKO Beskydy, Acta Carp. Occ., 2015, 6: 93–107, 2015: 93-107.

dostupné zde: http://media.muzeumvalassko.cz/mrv/media/data/nahled/nahled-banasetal-aco6-2016.pdf

FALTÝNEK, Fric Z., et al. Evropsky významní motýli suchých trávníků v čase globální změny (Colias myrmidone, Parnassius apollo, Phengaris arion). NmetS – metodika schválená příslušným orgánem státní správy, 2022.

HLISNIKOVSKÝ, J. Příspěvek k poznání brouků (Insecta-Coleoptera) Beskyd.[Contribution to the knowledge of beetles (Insecta-Coleoptera) of the Beskydy Mountains]. Časopis Národního Musea, Oddíl Přírodovědný, 1958, 127: 212-213.

HOLUŠA, Jaroslav. Druhové spektrum sarančí (Caelifera) a kobylek (Ensifera) údolí potoka Dinotice (Vsetínské vrchy). Klapalekiana, 1997, 33: 11-16.

HOLUŠA, Jaroslav. K poznání sarančí (Caelifera) a kobylek (Ensifera) Moravskoslezských Beskyd. Klapalekiana, 2000, 36: 41–70.

KONVIČKA, Ondřej. Druhý příspěvek k faunistice brouků (Coleoptera) Valašska (východní Morava, Česká republika). Acta Carpathica Occidentalis, 2021, 12: 43-102.

KONVIČKOVÁ, Hana, et al. Perishing rich, expanding poor: Demography and population genetic patterns in two congeneric butterflies. Molecular Ecology, 2023, 32.3: 575-594. https://doi.org/10.1111/mec.16784

PAVELKA, Jan, TREZNER, Jiří et al. Příroda Valašska (okres Vsetín). Vsetín: Český svaz ochránců přírody, 2001. ISBN 80-238-7892-1.

SPITZER, Lukáš. Současné rozšíření saranče vrzavé (Psophus stridulus, L.)(Caelifera: Acrididae) na Valašsku (Česká republika). Časopis Slezského Muzea Opava A, 2007, 56: 53-58.

SPITZER, Lukáš; BENEŠ, Jiří. Nové a významné nálezy denních motýlů a vřetenuškovitých (Lepidoptera) na Valašsku (okres Vsetín, Česká republika). Acta Carpathica Occidentalis, 2010, 1: 19-39.

SPITZER, Lukáš; BENEŠ, Jiří. Rozšíření pabourovce jestřábníkového (Lemonia dumi) a pabourovce pampeliškového (Lemonia taraxaci) (Lepidoptera: Brahmaeidae) na Valašsku. Acta Carpathica Occidentalis, 2017, 8: 86–96.

SPITZER, Lukáš; BENEŠ, Jiří; KONVIČKA, Martin. Oviposition of the Niobe fritillary Argynnis niobe (Linnaeus, 1758) at submountain conditions in the Czech Carpathians (Lepidoptera, Nymphalidae). Nachrichten des Entomologischen Vereins Apollo, 2009, 30.3: 165-168.

SPITZER, Lukáš, et al. The Large Blue butterfly, Phengaris [Maculinea] arion, as a conservation umbrella on a landscape scale: The case of the Czech Carpathians. Ecological Indicators, 2009, 9.6: 1056-1063.

ŠNAJDARA, P., TTR8VNÍČek, D., KONVIČKA, O., SPITZER, L., BENEŠ, J. & ŠNAJDAROVÁ, M. (2020): Vzácné a ohrožené druhy bezobratlých Zlínského kraje. – 1. vyd. 2020, Zlín: Zlínský kraj, 180 pp.

The diverse entomofauna of the Beskydy Protected Landscape Area, which includes multiple declining and endangered species, makes the region a true entomologists’ paradise. This is a result of the highly variable relief, the position at the junction of the Carpathian Arc and Moravian lowlands, and the specific history of human habitation. The area retained its traditional settlement structure, the result of past deforestation followed by pastoralism both in mountain valleys and on high-elevated ridges. Despite subsequent afforestation by conifers, the southern part of the area retained traditional, small-scale mountain agriculture, resulting in a fine-grained mosaic of farmsteads, small fields, hay meadows, pastures and species-rich woodlots. In the northern parts, on the other hand, considerable areas of old-growth forest survived owing to steep slopes and narrow valleys. The pastoral landscapes of the southern Beskydy Mts. host the strongest Czech Republic populations of some species associated with traditional land use, e.g., Psophus stridulus, Phengaris arion, Argynnis niobe and Lemonia taraxaci; the currently warmer climate is contributing to expansions of such southern species as Brenthis daphne and Brintesia circe. The historical livestock pasture also formed Beskydy woodlands, notable for diverse saproxylic beetle fauna. Standing dead veteran firs (Abies alba) are utilised by, e.g., Xestobium austriacum and Peltis grossa; fallen logs host Rhysodes sulcatus and Ceruchus chrysomelinus. The most memorable beetle of the Beskydy woodlands, Phryganophilus ruficollis, was last observed in 1953. Important woodland butterflies include the open canopy specialist Parnassius mnemosyne and the mountain species Erebia ligea, the latter recently restricted to the highest elevations. Springs of mountain streams are home to the still abundant Carabus variolosus. On the other hand, beetles associated with the banks of unregulated streams have notably declined due to historical stream regulations and the construction of reservoirs. Gravel beds below larger weirs are for the most part the last habitats of Bembidion varicolor, Thalassophilus longicornis and Zorochros flavipes. Insects of the Beskydy Protected Landscape Area are thus the outcome of a combination of physical geography, the hard work of local inhabitants and conservation efforts.