archiv publikací

Jako se Kritika čistého rozumu (1781, 1787²) podle Kanta týkala rozumu ve vztahu k přírodě, zabývá se Kritika praktického rozumu (1788) rozumem ve vztahu k druhé předmětné oblasti, totiž k oblasti svobody. Představuje Kantovo nejdůležitější dílo věnované praktické filosofii, které v úplnosti předkládá teorii morálního zákona známou již ze Základů metafyziky mravů (1785). Obsahuje však rovněž Kantovu definitivní odpověď na otázku metafyziky. Zatímco pojmy Boha a nesmrtelnosti duše zůstávají jakožto pouhé ideje na poli teoretického rozumu bez opory, získávají skrze pojem svobody prokázaný existencí morálního zákona „stálost a objektivní realitu, tj. jejich možnost je dokazována tím, že svoboda je skutečná, neboť tato idea se vyjevuje prostřednictvím morálního zákona“. Kritika praktického rozumu takto předkládá jádro Kantem reformovaného pojmu metafyziky, na nějž navázala generace tzv. německého idealismu. 

2. upravené vydání, v OIKOYMENH 1. vydání připravili Jan Kuneš a Milan Sobotka.

Civilization, Modernity, and Critique provides the first comprehensive, cutting-edge engagement with the work of one of the most foundational figures in civilizational analysis: Jóhann P. Árnason. In order to do justice to Árnason’s seminal and wide-ranging contributions to sociology, social theory and history, it brings together distinguished scholars from a variety of disciplinary backgrounds and geographical contexts. Through a critical, interdisciplinary dialogue, it offers an enrichment and expansion of the methodological, theoretical, and applicative scope of civilizational analysis, by addressing some of the most complex and pressing problems of contemporary global society. A unique and timely contribution to the ongoing task of advancing the project of a critical theory of society, this volume will appeal to scholars of sociology and social theory with interests in historical sociology, critical theory and civilizational analysis.

Laments of the Virgin Mary represent a devotional genre that offered its clerical and lay audiences of the High and Late Middle Ages a deeply inspiring, yet at the same time ambiguous, religious experience. Through the deeply emotional and markedly animated representation of the Passion, seen as if through the eyes of the mother of God, audiences and performers were not only reminded of the redemptive power of the Cross, but encouraged to experience Christ’s sacrifice in a more personal and intimate manner. In the pious practice of imitatio Mariae, believers mirrored the sorrow of the mother through their own bodies in order to develop a kind of visceral empathy towards, and hence a deeper understanding of, the divine.

György Lukács (1885–1971) byl významný maďarský filosof a estetik. Svým dílem významně přispěl ke vzniku tzv. západního marxismu, výrazně však ovlivnil také marxismus východní, především tzv. marxistický humanismus. Ve svém rozsáhlém díle se věnoval literární teorii, estetice, otázkám realismu, teorii filmu, kritice existencialismu a fenomenologie, marxistické metodologii, problému zvěcnění, sociální ontologii aj.

Lukácsova kniha Lenin spadá stejně jako jeho nejslavnější dílo Dějiny a třídní vědomí (1923) do jeho raného období. Byla napsána bezprostředně po Leninově smrti v roce 1924 ve vídeňském exilu, kam se Lukács uchýlil po porážce Maďarské republiky rad. Byla přeložena do bezmála dvou desítek jazyků, včetně češtiny. V roce 1970 měla vyjít v překladu Lubomíra Sochora v tehdejším Československu, avšak nastupující normalizace a cenzurní zásah vydání již vysázené knihy znemožnily (i v tomto sdílela stejný osud jako Sochorův překlad Dějin a třídního vědomí). Kniha Lenin tak vychází v češtině bezmála sto let po svém původním vydání. Lukács v ní mj. pokračuje ve své dřívější snaze teoreticky formulovat principy marxistické metody. Jak uvádí v předmluvě k německému vydání z roku 1967, obnovený zájem o jeho knihu v šedesátých letech byl podmíněn především dobou, v níž byla zahájena marxistická kritika Stalinova období a která rovněž probudila zájem o opoziční tendence let dvacátých. Dnes je kniha jedním z důležitých historických pramenů umožňujících nahlédnout do tehdejšího Lukácsova myšlení a do způsobu, jakým na příkladu Lenina vyložil vztah mezi politickou teorií a politickou akcí.

Kniha je věnována vývoji matematického myšlení Bernarda Bolzana ve světle jeho posmrtně vydaných i dosud nepublikovaných rukopisů. Každá kapitola se zaměřuje na jiné aspekty – první kapitola se zabývá pozadím vzniku rukopisu, v němž je odhaleno, co sám Bolzano považoval na svých Beyträge za nejpozoruhodnější, druhá se zaměřuje na pojem proměnných veličin ω a třetí na Bolzanovu teorii čísel. Bolzanův přínos v oblasti matematiky, jejích základů a metodologie, je nesporný, svědčí však také o nejistotách a napětí, částečně způsobených jeho lpěním na zděděných koncepcích a postupech. Bolzano tak představuje průkopnickou osobnost, jejíž studium je důležité pro lepší pochopení praktických a koncepčních změn, jimiž prošla matematika v 19. století.

Belgický filosof Mark Coeckelbergh nabízí přístupný přehled etických výzev spojených s umělou inteligencí. Doporučuje nahlédnout za katastrofické scénáře, oblíbené v Hollywoodu, k reálným problémům. Umělá inteligence pohání vyhledávač Google, umožňuje cílenou reklamu na Facebooku, práci hlasových asistentů, prediktivní práci policie, autonomní zbraně i auta. Tyto již existující technologie vyvolávají obavy o bezpečnost, soukromí, odpovědnost za rozhodnutí, transparenci a zaujatost, nemluvě o nahrazení lidské práce. Coeckelbergh však neklade jen otázky, ale nabízí konkrétní doporučení, zvláště vtělit etické hodnoty do konstrukce umělé inteligence.

T. Murár: Za obrazem Teorie obrazu Romana Ingardena a význam abstraktního umění

P. Glombíček: Povaha vlivu Karla Krause na Wittgensteinovu filosofii

J. Halák: Na cestě k relačnímu výkladu afektivity. K dialogu mezi teoriemi vtělené kognice a fenomenologií

J. Josl: Význam kritiky existencialismu v Patočkově přechodu od „Věčnosti a dějinnosti“ k „Negativnímu platonismu“

Věnováno Pavlu Koubovi

I. Chvatík: Milý Pavle
T. Matějčková: „Věčnost je to pravé opakování.“ Nietzsche, Kierkegaard a jejich repetitivní věčnosti
O. Sikora: „Voda stačí.“ Nietzsche, opojení a otevřenost světu
R. Kanócz: Jevy – věci – situace. K fenomenologické ontologii Pavla Kouby
I. Blecha: Heidegger a moderní umění

Esej

D. Profantová, M. Profant: Zákazy umění z dobré vůle

Recenze

J. Šíma: Jan Bíba: Estetické čtení Vladaře
A. Novák: Historicko-kritický komentář k Nietzscheho „Radostné vědě“
R. Javorčeková: Od symbolu k odkazu. Odkaz človeka v sieti
L. Perný: Slovenský preklad Heineho filozofovania najmä o nemeckých klasických filozofoch
D. Opatrný: Gusztáv Kovács: Thought Experiments in Ethics

Anotace

P. Horák: Jean-François Braunstein: La religion woke

Různé

L. Rozenský, J. Lípa, Z. Vrba: 27. symposium o etice: Původ pojmu viny a její povaha
M. Gluchmanová: EAST-WEST a dedičstvo antickej filozofie

MARSILIO FICINO (1433–1499)

Nejvýznamnější filosof medicejské Florencie druhé poloviny 15. století. Jeho programem byla obnova filosofie a náboženství čerpající ze zdrojů antického platonismu. Na popud Cosima de’ Medici pořídil první úplný překlad Platónových dialogů a Plótínových Ennead do latiny. Svou filosofii vyložil soustavně v Platónské theologii o nesmrtelnosti duší. Značné čtenářské oblibě se těšily Ficinovy Listy jeho humanistickým přátelům i jeho Tři knihy o životě pojednávající o zdraví, dlouhověkosti a vlivu hvězd. Ficino svým dílem významně inspiroval renesanční literaturu a malířství.

Nejzdařilejším a nejvlivnějším z Ficinových spisů se stal jeho Komentář k Platónově Hostině, O lásce. Formou nápodoby Platónova Symposia, přeneseného do prostředí medicejské Florencie, tu Ficino předkládá svou syntézu platonismu, inspirovanou pohanskými i křesťanskými autory pozdní antiky, zejména Plótínem, Augustinem a Dionysiem Areopagitou. Stěžejním tématem této filosofie je láska. Ficino ji spolu s Dantem chápe jako božskou sílu, která prostřednictvím krásy milovaného člověka přivádí zbloudilou lidskou duši k poznání Boha. Latinsko-české vydání.