Nedávné studie u lidí a potkanů naznačily, že zvýšené ukládání Na+ v kůži bez souběžné retence vody může predisponovat k hypertenzi citlivé k soli. Proto jsme porovnali ukládání Na+ ve tkáních u spontánně hypertenzních potkanů (SHR) citlivých k soli oproti normotenzním Brown Norway potkanům (BN) odolným vůči soli. Po podání soli (10 dní pití 1% roztoku NaCl) vykazovali SHR potkani významné paralelní zvýšení poměru Na+ k vodě i (Na++K+) k vodě, což naznačuje zvýšené ukládání osmoticky neaktivního Na+ v kůži, zatímco u BN potkanů nebyly pozorovány žádné významné změny v koncentraci elektrolytů v kůži. U potkanů SHR došlo po podání soli k nevýznamnému snížení počtu kožních krevních kapilár (rarefakci), zatímco u BN potkanů se významně zvýšila hustota krevních kapilár v kůži. Analýza profilů genové exprese v kůži u potkanů BN po podání solí ukázala na rozdíl od SHR potkanů významné zvýšení exprese genů zapojených do angiogeneze a proliferace endoteliálních buněk. Vzhledem k tomu, že v kůži se nachází většina tělesných rezistentních cév, je možné, že kapilární rarefakce může u SHR potkanů vést ke zvýšené periferní rezistenci a citlivosti k soli (Šilhavý a spol, 2022).

Koncentrace elektrolytů v kůži kmenů SHR a BN. (A) Podávání soli bylo u SHR potkanů asociováno s významným zvýšením poměru Na+ k vodě (B) a také poměru (Na++K+) k vodě v kůži. (C) Počet krevních kapilár v kůži kmene BN byl po podání soli významně zvýšen na rozdíl od kmene SHR. (D) V počtu lymfatických kapilár v kůži kmenů BN a SHR nebyly pozorovány významné rozdíly mezi kmeny a množstvím podávané soli.