Letní sociologické novinky

Socioložka Johana Chylíková představila v Českém rozhlasu Plus svůj nedávný výzkum zaměřený na vzdělávací aspirace a motivace rodičů z nižší střední třídy. „Zajímalo mě, jak nahlížejí na vzdělání, jaké vzdělání si představují pro svoje děti a jak nebo zda motivují své děti k vyššímu vzdělání,“ uvádí Chylíková výzkumnou aktivitu Národního institutu pro výzkum socioekonomických dopadů nemocí a systémových rizik (SYRI), které se věnovala spolu s Martinem Sedláčkem z Filozofické fakulty Masarykovy univerzity. Výzkum podle Chylíkové vysvětluje, proč má nižší střední třída nižší vzdělávací aspirace – důvodem je specifická motivace, která je zejména ekonomická. Tím se liší od motivací střední třídy, kde lze více mluvit o prestiži a seberozvoji. „U nižší střední třídy jde hlavně o to, jestli se vzdělání vyplatí, jestli získám vzdělání, které mě připraví na zaměstnání,“ popisuje socioložka, podle které zároveň u nižší střední třídy existuje specifické představa, že se vysokoškolské vzdělání nevyplatí, a více se vydělá „rukama“. Rodiče z nižší střední třídy tím pádem méně motivují své děti k vyššímu vzdělání než rodiče ze střední třídy, méně často děti do učení nutí a spíše spoléhají, že se projeví spontánně. Celý rozhovor s Johanou Chylíkovou je dostupný online (čas 19:45:13).

O projektu věnovaném zkoumání forem korupce hovořila v Českém rozhlase Plus socioložka Kristýna Bašná, letošní držitelka prestižní Wichterleho prémie. V rozhovoru (čas 19:45:05) zmiňuje například skutečnost, že každý běžně chápe korupce odlišně, a to nejen v rámci jiných skupin, ale i v rámci jednoho sektoru, v rámci jedné skupiny. „Někdo určitý druh jednání chápe vyloženě jako korupci, někdo jako takové trochu neetické jednání a pro někoho jiného se může jednat o úplně normální jednání, takže vlastně nejen definice korupce, ale i boj proti ní musí být hodně specifický, protože člověk musí vždy vědět, jak ji samotní aktéři chápou,“ vysvětluje základní problematiku Bašná. Například ve zdravotnictví podle Bašné pacienti uplácí lékaře nebo nemocnice, aby se dostali k lepším službám, což často samotní pacienti nevidí jako korupci, ale spíše jen jako formu toho, aby se dostali k lepším službám, ke kterým se nelze dostat legální cestou. Více o celém výzkumu naleznete v dřívější tiskové zprávě.

Socioekonom Martin Lux odpovídal na vícero dotazů z médií. Pro Seznam Zprávy komentoval chystaný zákon o podpoře bydlení, když uvedl, že veřejné náklady spojené s bytovou nouzí skrze příspěvky, dávky a sociální intervence jsou velmi vysoké. „Poradce, který bytovou nouzi dokáže efektivně vyřešit nebo jí zabránit, na sebe hravě ‚vydělá‘ už velmi brzy z toho, co státu a obcím ušetřil. A garantované bydlení je nesrovnatelně levnější než výstavba nových sociálních bytů,“ vysvětluje Lux. Ke zlepšení celkové dostupnosti bydlení v Česku by však bylo potřeba udělat mnohem více, chystaná legislativa totiž cílí zejména na vážnou bytovou nouzi. Pro týdeník Respekt Lux odpovídal na otázku, zda by vláda měla zvyšovat jiné daně než tu z nemovitosti. Socioekonom konstatuje, že u nás rostou majetkové nerovnosti a hlavní část majetku domácností představují nemovitosti, proto je zvýšení této daně logické. „Jeden příklad – pokud pan Dvořák vydělá 400 000 korun ročně prací, tak z těchto příjmů zaplatí přibližně patnáctiprocentní daň, ale pokud vlastní deset prázdných bytů a u každého se za rok zvýší cena o 200 000 korun, tak z výnosu ve výši dvou milionů korun nezaplatí nic, pokud byty bude držet dostatečně dlouho. Daň z nemovitosti u nás částečně nahrazuje chybějící daň z kapitálového zhodnocení, a tudíž není striktně zdaněním již zdaněných příjmů. Daň by ale měla více odrážet hodnotu nemovitosti i způsob jejího využití. Například by mohla být výrazně vyšší pro prázdné byty, a naopak nižší pro seniory, kteří v bytě trvale bydlí,“ uvádí Lux. K přečtení je také článek časopisu Ekonom o nedostupnosti hypoték pro mladé lidi.

Sociální geograf Tomáš Kostelecký byl hostem pořadu Jak to vidí na českém rozhlasu Dvojka, kde komentoval nedávné vítězství českých hokejistů a jeho význam pro českou společnost, nebo atentát na slovenského premiéra. „Samozřejmě takové události tohohle typu spojují. Ale abych řekl pravdu, klíčové je slovo nakrátko,“ upozorňuje Kostelecký na skutečnost, že z dlouhodobého hlediska takové události vliv na společnost nemají, ačkoliv zavdává důvody k optimismu. Zvládnutá organizace akce, jakou je mistrovství světa v ledním hokeji, však vytváří dobrý dojem o pořadatelské zemi, což může podle Kosteleckého mít dlouhodobější efekt. „Když dokážeme zorganizovat dobře tohle, můžeme dokázat zorganizovat dobře i nějaké vědecké konference třeba a nějaké jiné velké akce. A obecně, že dokážeme zajistit, aby věci fungovaly. To je věc, která je dobrá. A to je fajn, to nám vytváří pozitivní obraz,“ dodává sociální geograf. Celý rozhovor je dostupný online.
Kostelecký se také v poslední době vyjadřoval k tématu korespondenční volby (čas 15:09:50).

Socioložka Paulína Tabery vystoupila v podcastu Vlákna českého rozhlasu Plus, a to na téma propaganda včera a dnes. V debatě s kunsthistoričkou Evou Skopalovou zmiňuje například pojem dezinformace. „Když se podíváme na vztah propagandy a dezinformace, tak dezinformace může být jen velmi malá část propagandy, propaganda je vlastně velmi komplexní komunikace. Většina definic vychází z toho, že se jedná o nějaké komplexní působení, které je záměrné a v zásadě se spojuje se státem nebo jeho institucemi. Dnes už ale nemluvíme nutně o propagandě, ale soustředíme se na šíření informací a dezinformace,“ vysvětluje posun v přístupu Tabery s poznámkou, že propaganda nemusí být nutně klamavá. Mění se však formy komunikace a šíření informací, například prostřednictvím sociálních sítí.

V anketě tištěného časopisu ASB (Architektura, stavebnictví, byznys) odpovídal sociolog Tomáš Hoření Samec na otázku, jaké konkrétní kroky by mohla již dnes česká města podniknout pro zmírnění bytové krize. Podle něj se nabízí spolupracovat s obyvateli a rozvíjet formy participativního bydlení: „Česká města a obce mohou podpořit rozvoj bytového fondu, se kterým by mohli disponovat, aby poskytovali dostupné bydlení. V současnosti se nabízí využít dotačních titulů MMR ČR zaměřených na poskytování (nájemního) dostupného bydlení. Kromě toho se nabízí spolupracovat s (potenciálními) obyvateli a rozvíjet formy participativního bydlení (tj. bydlení, na kterém se cíleně podílí více domácností), výhodou je možná aktivizace kapacit (finančních, časových, znalostních) jak měst, tak obyvatel. Možností spolupráce mezi obcí a obyvatel je celá řada a konkrétně jsme je shrnuli ve výstupech mezioborového aplikovaného výzkumného projektu – Metodické příručce a Manuálu participativního bydlení. V této souvislosti je podstatné, aby města měla dostatečnou odbornou kapacitu dotační tituly čerpat, případně realizovat participativní proces, stejně tak, aby připravená strategie bydlení měla dlouhodobou politickou podporu.“

Rovněž anketní příspěvek politologa Lukáše Linka otiskl týdeník Respekt – věnoval se v něm tématu rozvodu českého expremiéra Babiše: „Rozvod vrcholného politika je často na pomezí mezi soukromou a veřejnou záležitostí. V první řadě se ale jedná o osobní záležitost, která se týká rodiny. Navíc si musíme uvědomit, že rozvod je dnes běžný; rozvádí se polovina manželství. A v politice ještě v mnohem větší míře. Veřejnou záležitostí se však rodinné vztahy stávají tím spíše, když politici manželku zapojují do správy svého majetku.“

Socioložka Marcela Linková se na letošním festivalu AFO v Olomouci účastnila debaty Heroine Live o tom, proč se mateřství a věda nemají vylučovat. „Polovina lidí, kteří končí doktorát v přírodních vědách, jsou ženy. Na výzkumnou dráhu jich nastoupí 25 procent. O půlku žen s doktorátem v přírodních vědách přijdeme. To je obrovská ztráta potenciálu,“ zdůrazňuje Linková a dodává, že je to i z důvodu, že velká část vedoucích pracovníků v akademii si myslí, že matka dobrým vědcem být nemůže. Podle socioložky musejí začínající vědkyně, na rozdíl od svých mužských protějšků, o kloubení rodiny a kariéry přemýšlet prakticky ihned poté, co se pro badatelskou dráhu rozhodnou. „Když jsme s nimi v NKC hovořili, nad vším, co se týká jejich budoucí kariéry, uvažovaly s ohledem na svoje budoucí mateřství. Vědkyně mají často za partnery vědce a velmi často se buď stěhují s nimi jako podpora, nebo naopak musejí zůstávat doma s dětmi. Jsou to osobní rozhodnutí, která úplně tak osobní nejsou, protože se dějí pod tlakem,“ popisuje problematiku Linková. Výzkumy podle ní ukazují, že právě období po dokončení doktorátu, kdy je nutné vyjet na delší zahraničí stáž, bývá pro vědkyně kritické.

Genderovými tématy se před časem zabýval také časopis Vogue, který publikoval rozhovor se socioložkou Ninou Fárovou. Ta komentovala například mezinárodně diskutovaný genderový nesoulad názorů mezi mladými ženami a muži. „Je to zajímavé zjištění a nemohu říci, že by mě to úplně překvapilo. Po celou dobu, co se zabývám genderovými tématy, z výzkumů vyplývá, že ženy více vnímají genderové nerovnosti a v mnoha tématech mají méně stereotypní názory. To je dlouhodobý trend. Tady se nám to zdá možná překvapivější, protože jde o mladou generaci. Ale na určité úrovni tomu tak bylo vlastně vždy. Pokud se o u mladých lidí tento trend zvýraznil, jedním z vysvětlení by mohlo být, že názorové bubliny se ostřeji vyhraňují pod vlivem sociálních sítí,“ uvažuje Fárová. Důležitý podle ní je dívat se i na to, odkud lidé jsou, do jakých škol chodí. „Možná že v Praze nebo ve velkých městech mů­žeme mít pocit, že mladá generace smýšlí určitým způso­bem. Ale když se podíváme na děti z jiných regionů a z ji­ných typů škol, dojdeme k jinému výsledku,“ podotýká socioložka.

Akademie věd ČR se věnovala tématu kriminality. V podcastu s kriminoložkou Evou Krulichovou zaznívá, že přesvědčení, že kriminalita neustále roste a že vězení člověka napraví jsou mýty. Ve svém posledním výzkumu se zaměřila na recepty, jak snížit recidivu a na ukončování tzv. kriminální kariéry. Proč je problematické, že klademe příliš velký důraz na kriminální minulost pachatele? Mají u nás dostatečný prostor alternativní tresty? A jak nás ovlivňují tzv. krimizprávy, které o kriminalitě referují zavádějícím způsobem?