Jak může pandemie koronaviru ovlivnit chudobu v Česku? Simulace dopadů na míru příjmové chudoby

V Evropské unii chudoba obyvatele většinou neohrožuje přímo existenčně, ale souvisí s nedostatkem relativním, kdy je příjem domácností srovnáván s životní úrovní považovanou v dané společnosti jako standardní. I mezi vyspělými evropskými státy má Česko dlouhodobě úplně nejnižší míru relativní příjmové chudoby. V roce 2018 stálo Česko s mírou chudoby ve výši 9,6 % před všemi ostatními zeměmi EU. Relativní míra příjmové chudoby ale primárně odráží rozdělení příjmů obyvatel a nerovnosti v příjmech ve spodní části příjmového spektra. Zjednodušeně řečeno, nižší nerovnost v příjmech vede k nižší míře chudoby. Nelze se domnívat, že prvenství nejnižší míry chudoby odráží také vyšší standard životní úrovně. Například v Německu je míra chudoby (16,0 %) o více než polovinu vyšší než v Česku, nicméně hranice chudoby, ze které míra vychází, je díky nesrovnatelně vyšší německé příjmové hladině dva a půl krát vyšší než v Česku (v Německu 1 140 EUR či 29 900 Kč, zatímco v Česku 12 000 Kč měsíčně). To znamená, že mnoho lidí, kteří jsou v Německu klasifikování jako chudí, by v Česku se svým příjmem pod hranici chudoby ani zdaleka nespadlo.

Karanténní opatření budou mít v Česku silné ekonomické dopady napříč všemi oblastmi života společnosti. Nejvíce budou zasaženi lidé, kteří již před vypuknutím celosvětové pandemie měli finanční problémy (viz dřívější článek Kamily Fialové Nízké mzdy? Perspektivy mzdového vývoje v Česku). Zároveň se však počet lidí, kteří budou mít v důsledku pandemie ekonomické problémy, rozšíří i o další – osoby, které nemohly vykonávat své zaměstnání kvůli vládnímu zákazu, osoby propuštěné, neboť jejich zaměstnavatel musel omezit výrobu, osoby v karanténě, živnostníci, jejichž činnost je po dobu nouzového stavu zakázána atd. Cílem tohoto textu je přiblížit možné dopady simulovaného výpadku příjmů v důsledku omezení chodu společnosti na míru chudoby v Česku. Zajímá nás, do jaké míry mohou mít modelové scénáře propadu příjmů různých skupin obyvatel vliv na zvýšení chudoby v Česku. Přestože jsme se v předpokladech jednotlivých scénářů snažily co nejvíce reflektovat reálná ekonomická omezení daná životem společnosti v karanténě, stále jde o hypotetickou simulaci, která pouze naznačuje jednu z možných cest vývoje a nemusí nakonec odpovídat realitě. V předpokladech také nezohledňujeme reakci státu na daný vývoj – vyplácení ošetřovného, podporu OSVČ, program Antivirus či jiné. Státní opatření cílí na zmírnění negativních dopadů, nicméně tato opatření do modelu nevstupují a jsou zahrnuta ve stupni celkového očekávaného poklesu příjmu obyvatel.

Simulace dopadů epidemiologických opatření na míru chudoby

V našem modelu simulujeme snížení pracovních příjmů ve dvou scénářích – scénáři distribučně neutrálním, který veškeré tříměsíční pracovní příjmy snižuje o polovinu, a scénáři s diferencovanými dopady, ve kterém se propad příjmu liší pro jednotlivá odvětví ekonomiky, typy zaměstnání a také podnikatele a OSVČ. Snížení příjmů uvažujeme po dobu jednoho čtvrtletí, ačkoli i tato realita může být mnohem drastičtější. Dopady simulujeme na reálných datových souborech z roku 2018:

Tabulka přibližuje hlavní výsledky naší simulace. Sloupek (A) nejprve ukazuje skutečné údaje statistiky příjmové chudoby roku 2018. Míra chudoby je typicky nejvyšší u nezaměstnaných, nejnižší naopak u pracujících – to platí zejména u zaměstnanců, zatímco podnikatelé a OSVČ jsou příjmovou chudobou ohroženi více. Důchodci mají míru chudoby sice nadprůměrnou, ale na první pohled nikoli alarmující. Na druhý pohled je patrné, že vysokou mírou chudoby důchodci trpí, pokud žijí sami (průměrný důchod se v Česku dlouhodobě pohybuje právě okolo hranice chudoby). Žijí-li ale v páru, společný příjem je zpravidla zvedne nad tuto hranici. 

Přestože se předpoklady v obou uvažovaných scénářích liší, celkové výsledky se až do tak značné míry neodlišují. Pokud bychom zachovaly práh chudoby na skutečné hodnotě z roku 2018, počet osob, jejichž příjem spadne pod tuto hranici, by se výrazně zvýšil a míra chudoby by se taktéž zvedla, na 11,6 % v prvním a 11,9 % ve druhém scénáři (sloupce B a D). Je tedy zjevné, že významné části populace by se v důsledku simulovaného snížení pracovních příjmů znatelně zhoršila životní úroveň ve srovnání s prahem chudoby, který v roce 2018 platil. Počet lidí s příjmy pod hranicí chudoby by se celkově zvýšil o čtvrtinu ve scénáři s diferencovanými dopady a o pětinu v distribučně neutrálním scénáři. Dopady na jednotlivé skupiny obyvatel se liší. Došlo by k nárůstu míry chudoby všech skupin osob s výjimkou důchodců, jejichž situace by se nezměnila a jejichž míra chudoby by zůstala přes 14 %. Míra chudoby zaměstnanců by se téměř zdvojnásobila  k 5 %, míra chudoby podnikatelů a OSVČ by se zvýšila o 1,5 násobek na více než 10 %. I přes toto zvýšení u pracujících lidí zůstává míra chudoby důchodců více než dvojnásobná oproti pracujícím, v obou scénářích.

Oficiální ukazatel míry chudoby, tak jak bude jednou zveřejněn, až budou známá skutečná data za současné období, však toto zhoršení zjevně nedovede zachytit. Propad příjmů části populace totiž způsobí pokles samotné hranice chudoby, se kterou se snížené příjmy porovnávají. V obou scénářích způsobí modelovaný propad pracovních příjmů pokles měsíční hranice chudoby zhruba o tisíc Kč, takže počet osob, jejichž příjem spadá pod nižší hranici, a celková míra chudoby se v obou scénářích paradoxně sníží. V prvním scénáři klesne na 8,2 %, v druhém na 8,6 %. Tento statistický jev daný složitou metodologií měření míry chudoby by tedy mohl vyvolat klamný dojem snížení chudoby v Česku. Zhoršení životní úrovně Čechů tak můžeme usoudit z poklesu hranice chudoby spíše než z výsledné míry.

V případě, že uvažujeme nižší, změněnou hranici (sloupce C a E), by k největším změnám míry chudoby došlo u starších osob, jejichž situace by se relativně zlepšila. Míra chudoby důchodců a osob ve věku nad 65 let by dokonce klesla téměř o polovinu, a to v obou scénářích. Příčinou je to, že jejich příjmy v drtivé většině tvoří důchody, které se nemění a zachování tohoto příjmu tak zlepšuje jejich situaci ve srovnání s pracujícími lidmi, jejichž příjmy klesají. Naopak by se zvýšila míra chudoby osob ve věku 18-49 let a pracujících osob celkově, přičemž výrazněji by se zvedla chudoba zaměstnanců, a to v obou scénářích. Tím, že by se poměrně vysoká chudoba starších obyvatel snížila, by se sice přiblížila úrovni lidí pracujících, nicméně i tak by zůstala zhruba dvojnásobná.

Simulace dopadů na míru příjmové chudoby

Zdroj: Životní podmínky 2018, výpočty autorek.

Závěrem  k míře chudoby

Výsledky naší simulace na datech Životní podmínky 2018 ukazují, že modelový tříměsíční propad pracovních příjmů obyvatel může vést k navýšení podílu chudých podle stávající hranice chudoby, ale paradoxně také k poklesu míry chudoby podle nižší, přepočtené hranice chudoby. Pokud bychom hypoteticky zachovaly hranici chudoby nezměněnou (což však neodpovídá metodologii měření míry chudoby), míra chudoby by se zvýšila poměrně výrazně, ke 12 % bez větších rozdílů v obou uvažovaných scénářích. Počet lidí s příjmy pod hranicí chudoby by se tedy celkově zvýšil téměř o čtvrtinu, což je poměrně významná část obyvatel, která by pocítila propad své životní úrovně ve srovnání se skutečným prahem chudoby v roce 2018. Metodologicky správně odvozený ukazatel míry chudoby však toto zhoršení nedovede zachytit, neboť se změní i hranice, se kterou se snížené příjmy porovnávají. Propad příjmů sníží měsíční hranici chudoby v našem případě skoro o tisíc Kč, takže se pod ni dostane menší část lidí než předtím. Zhruba polovina důchodců, jejichž penze zůstávají stejné, by se vyhoupla nad nižší hranici chudoby. V datech za rok 2018 by se tak celková míra chudoby snížila z 9,6 % na 8,6 % či 8,2 % v závislosti na konkrétním námi modelovaném scénáři. Na zhoršení životní úrovně Čechů tak poukazuje pokles hranice chudoby spíše než výsledná míra.

Zdá se tedy, že relativní míra příjmové chudoby nenabízí smysluplnou možnost srovnání chudoby mezi jednotlivými zeměmi ve smyslu životní úrovně (jak bylo je výše ukázáno na srovnání Česka a Německa) a zároveň není schopna reálně reflektovat dopad dramatického výpadku pracovních příjmů velké části populace. Nabízí se proto otázka, do jaké míry je vhodné tento ukazatel používat ve veřejných diskuzích a k hodnocení vývoje chudoby v čase či napříč různými zeměmi. Ve skutečnosti jde totiž o ukazatel příjmové nerovnosti, navíc jen ve spodní části příjmového rozdělení, nikoli životní úrovně. Až bude jednou známa skutečná statistika míry chudoby za současné období, patrně se opravdu projeví výrazný pokles míry příjmové chudoby. Doufejme, že tento případný pokles nebude ve veřejných diskuzích mylně interpretován jako zvládnutí současné krize, překonání negativních dopadů, či dokonce zlepšení životní úrovně Čechů.

Aktualizace: O studii si můžete přečíst na iHned.cz ve článku Chudých může být po pandemii o 200 tisíc víc, počítají vědkyně.