K. Stejskalová: Lidé jako Heyrovský nám ukazují cestu (Radio Prague International)

 

Radio Prague International, 9. 2. 2024 (odkaz na poslech rozhovoru)

Před 65 lety Jaroslav Heyrovský získal Nobelovu cenu a stal se prvním českým nositelem tohoto nejprestižnějšího vědeckého ocenění na světě v oblasti přírodních věd. A dosud jediným Čechem. K objevu týkajícího se polarografické metody a jeho využití v analytické chemii ovšem došlo o mnoho let dříve, 10. února 1922.

Květa Stejskalová z Ústavu fyzikální chemie Jaroslava Heyrovského Akademie věd ČR se snaží, aby se na odkaz našeho dosud jediného držitele Nobelovy ceny v oblasti přírodních věd nezapomnělo. Jeho životní příběh je inspirativní a jeho vědecké metody jsou platné dodnes.

V čem byl objev polarografické metody průlomový?

Bylo to krátce po první světové válce a svět se vzpamatovával a potřeboval budovat. Potřeboval analytické metody, které nám dávají odpověď na otázku, jaké materiály máme, jak to všechno bude fungovat. A těch metod bylo velice málo. A najednou přichází Heyrovský s elektrochemickou metodou, která je podstatně jednodušší než těch asi pět optických, co byly na trhu.

Jakmile začala být ta metoda dobře rozpracovaná a byly přístroje, tak po ní sahá celý svět. Sahá po polarografii a tím to posouvá všechno dopředu.

K jakému účelu se vlastně objevení polarografu používalo?

Vedle mě stojí sklenice s vodou a víme, že abychom ji mohli pít, tak musí něco obsahovat a něco nesmí obsahovat. Analytika Heyrovského polarografie dokáže dát odpověď na otázku, co v tom zkoumaném materiálu je, v tom kapalném třeba zrovna v této vodě, jaké jsou tam rozpuštěné ionty. A to je tedy oblast chemie, potom oblast potravinářství, farmacie, medicíny, ale také takové obory, jako je metalurgie, strojírenství. Tam byste mohli namítnout, ale jak tam potom ta analýza probíhá? No, to se ten pevný materiál na pilu rozpustí v kyselině a podle přesné procedury převede do roztoku a opět analyticky s polarografem stanoví ty látky. Takže na cokoliv se podíváme, na jakýkoliv obor, kde je potřeba vědět, co tam mám a kolik toho tam mám, tak na to dávala polarografie velice spolehlivou odpověď.

Já jsem se dočetla, že se to zdaleka nevyužívalo jen ve fyzikální chemii, ale v řadě oborů pro velmi konkrétní účely.

Ano, třeba v medicíně. Bylo období druhé světové války, kdy jeden z kolegů Heyrovského Rudolf Brdička měl výzkum a ten byl dotažený až do praxe. Na to, jak se z tělních tekutin z moči dá stanovit, podle toho jaké jsou v ní látky, začínající nastartování nemoci, konkrétně rakoviny. Jestliže máte třeba ve farmacii příslušný lék, tak musíte stanovit, jaké ty látky tam jsou a hlavně aby nebyly překročeny koncentrace, protože pak může být lék nebezpečný. Takže tam zase polarografie dokázala dát odpověď. A jak jsem zmínila metalurgii, tak si vezměte období mezi dvěma světovými válkami. Země se vzpamatovávají, buduje se, staví. A toto byl zvláště obor, kde se právě  polarografie využívala ke stanovení obsahu těch slitin, aby to, co z nich bude potom vyrobeno, fungovalo tak, jak mělo.

Jaroslav Heyrovský byl nominován na Nobelovu cenu dokonce osmnáctkrát. Proč trvalo tak dlouho, než ji dostal, když šlo o tak přelomový objev?

To je na dlouhé vyprávění. Ale já to shrnu stručně. První návrhy na udělení Nobelovy ceny byly už v roce 1922, pak v roce 34. Ze začátku zaznívala kritika, že ten obor je ještě potřeba rozpracovat a že je vědec mladý. Potom přišla 40. léta a přišel jeden posudek od vědce, který se jmenoval Palmer. Byl to fyzikální chemik a ten Heyrovského velice poškodil, protože se vyjádřil o polarografii ve smyslu, že to není žádný nový obor a nepřinese nic nového. Zřejmě tam trošičku zafungovala závist, neboť Palmer pracoval na obdobných pokusech řadu let před Heyrovským s kapající rtutí a víceméně od ní odešel s tím, že není nic k objevení. A potom přichází Heyrovského návrh polarografie. Takže ty posudky Heyrovského polarografii poškodily a bohužel ten obrovský výbor se k nim vracel i v následujících letech, kdy byly nové návrhy. Teprve po smrti Palmera se vypracovaly nové posudky od nové nestranné osoby. A to byl konec 50. let.

Používají se metody Heyrovského dodnes?

Používají, ale je to už změněná metoda, která nepracuje s klasickou kapající rtuťovou elektrodou, ale s elektrodami jinými, které jsou vyvinuté z této původně Heyrovského metody. A polarografie má svoje místo v aplikovaném výzkumu, zvláště při vývoji různých čidel, která stanovují nízké koncentrace různých látek v životním prostředí. A o to nám dneska hodně jde. Jsou tady ale i jiné metody, které jsou na její úrovni. Nebo jí předčili, ale stále má polarografie a s ní vyvinuté metody svoje místo.

Jaroslav Heyrovský stál několik let v čele Ústředního ústavu polarografického, jehož pokračovatelem je Ústav fyzikální chemie nesoucí jméno českého nobelisty. Tento ústav má vysoké renomé a vědci, kteří v ústavu pracují, včetně vás, pokračují v odkazu svého zakladatele. Čím konkrétně se v současnosti zabýváte?

Vyvinula se tam řada nových oborů, protože Heyrovský měl své žáky, kteří zakládali nové obory. Takže u nás v ústavu je to celé spektrum a dneska víme, že svět vyvíjí nebo se snaží vyvíjet a uplatňovat nové technologie, které nám pomáhají v životním prostředí odstraňovat škodlivé látky. A u nás v ústavu je řada týmů, které vyvíjejí nové materiály, tzv. nanomateriály a ty mají potom využitelnost v energetice, v elektronice, to znamená, že se z nich připravují elektrody do nových typů baterií a víme, co baterie je a jaký by byl život bez toho, kdybychom neukládaly energii do baterií a potom z něho se nespotřebovávaly. A pak jsou tady pracoviště, která spolupracují s medicínským výzkumem. Třeba fluorescenční mikroskopie, která vidí na buňku, co se na ní děje na lipidových membránách a dokáže pomoci s odhalováním třeba různých nemocí jako je Alzheimerova choroba, Parkinsonova nemoc. Pak máme oddělení katalýzy, které vyvíjí nové nanomateriály pro technologie při zpracování ropy a hledají, jak naložit s oxidem uhličitým, na co ho přeměnit atd.. Takže to je velice široké spektrum.

Jaroslav Heyrovský je jedním ze dvou českých držitelů Nobelovy ceny a jediným v oblasti přírodních věd. Myslíte si, že si v Česku dostatečně vážíme jeho odkazu?

Co to je vážit si? Já jsem člověk, který se hodně snaží, aby mladá generace věděla, že máme tohoto nobelistu, ale na druhou stranu nechci, aby k němu vzhlíželi jako k nějaké modle, ale aby spíš v jeho vlastnostech a v jeho životě, co dělal, jak to dělal, viděli sebe a viděli třeba svojí cestu, protože to je myslím hrozně důležité. Postava vědce je postava člověka, kterého neustále provokují nějaké otázky a hledání toho řešení. A to je to, co nás posouvá dopředu, bohužel někdy i do těch špatných cest. Ale to zase potom je potřeba se toho vyvarovat nebo to nějak znova vrátit zpátky. Ale lidé jako Heyrovský nám ukazují tu cestu, zvláště tedy té mladé generaci a to si myslím, že je potřeba stále připomínat.

Je nějaká naděje, že bychom se mohli v dohledné době dočkat dalšího nobelisty z oblasti přírodních věd?

My máme spoustu vědců, kteří pracují v mezinárodních týmech anebo pracují přímo na mezinárodních pracovištích a vystudovali tady, odešli odsaď, třeba se i vrátí nebo velice spolupracují s ČR. Věda je strašně drahá záležitost. A jestliže chcete dělat vědu v tom našem světě nanotechnologií, tak na to potřebujete mít hodně prostředků. A to trošku pokulhává, protože víme, jak jsme na tom s financováním a víme, že věda je také jedním z oborů, kam se sahá, když se šetří finance. Takže máme skvělé vědce, vychováváme nové generace. Ale jak říkám svým studentům, důležité je, aby vás ten váš život bavil a aby k něčemu byl.