Oxytocin, Karbetocin

Kategorie: Peptidové hormony a jejich analogy

Registrace a výrobci: Oxytocin 1958 (Léčiva, Ferring); Karbetocin: Depotocin 1992 (NORDIC Pharma) – veterinární použití, Duratocin 2006 (Léčiva, Ferring, PolyPeptide Laboratories) – humánní použití

Oxytocin je lidský neurohypofyzární hormon, který se dnes vyrábí ve velkém měřítku syntetickými metodami. V současné době se používá jako základní lék v gynekologii a porodnictví k usnadnění porodu.

Oxytocin byl poprvé uměle syntetizován Vincentem du Vigneaudem, který za výzkum tohoto hormonu obdržel v roce 1955 Nobelovu cenu. Josef Rudinger z ÚOCHB později vyvinul se svým týmem první použitelnou metodu pro jeho průmyslovou výrobu, kterou v roce 1958 zahájila farmaceutická společnost Léčiva.

Následný výzkum zaměřený na záměnu aminokyselinových zbytků v různých polohách vedl k přípravě mnoha analogů tohoto hormonu. První použitelný analog oxytocinu (Tyr(OMe)2-oxytocin, známý také jako methyloxytocin) byl vyvinut v roce 1966 a používá se při protrahovaných porodech.

Karbetocin je analog oxytocinu s tzv. karba modifikací disulfidového můstku. Tato modifikace, kterou v roce 1964 vyvinuli Karel Jošt a Josef Rudinger, činí karbetocin metabolicky stabilním a je zodpovědná za jeho dlouhodobý účinek. Analogy s karba modifikací byly později v ÚOCHB rozsáhle studovány.

Karbetocin se používá v porodnictví k léčbě vleklého porodu a k zastavení krvácení a krvácení po císařském řezu. Navzdory své slibné biologické aktivitě a zvýšené metabolické stabilitě byl po mnoho let používán pouze ve veterinární medicíně. V poslední době byl však v řadě zemí schválen i pro humánní použití. Analog karbetocinu se selektivní natriuretickou aktivitou, [2-p-ethylfenylalanin] deamino-6-karba-oxytocin (nakartocin), který byl vyvinut Michalem Leblem a Karlem Joštem v roce 1984, byl nedávno testován v klinické studii.

Výzkum neurohypofyzárních hormonů byl ukončen po předčasné smrti Karla Jošta v roce 1986 a odchodu vedoucího peptidového oddělení Michala Lebla v roce 1991.