První popis prvoka lamblie střevní (Giardia intestinalis) se podařil v roce 1859 lékaři Vilému Dušanu Lamblovi. Od jeho narození letos uplyne 200 let, proto chceme tímto článkem vzdát hold nejen jemu, ale i dalším českým vědcům, kteří se výzkumem tohoto významného střevního parazita zabývali. Dvoujaderná buňka lamblií je zajímavou funkční miniaturou, plně přizpůsobenou parazitickému způsobu života.
K dalšímu čtení v Živě
Čeká nás nástup genové terapie aneb Homo sapiens GMO? (2017, 2)
Bakteriální editační systém ve službách biologie (2017, 2)
Toxoplazmóza i po 100 letech stále záhadná (?) (2023, 6)
Sto let od popisu lidské toxoplazmózy: jak to bylo doopravdy (2023, 6)
Vilém Dušan Lambl a Lamblia intestinalis (2024, 4)
Seznam použité literatury najdete v PDF formátu ke stažení níže, pod obrazovou galerií.
The first description of the protozoan Giardia intestinalis was made in 1859 by the physician Vilém Dušan Lambl. This year marks the 200th anniversary of his birth, so this article pays tribute not only to him, but also to other Czech scientists who have researched this important intestinal parasite. The binucleated cell of Giardia is an interesting functional miniature, fully adapted to the parasitic way of life.
-
Lamblie střevní (Giardia intestinalis) ve stadiu infekční cysty (zde skupina tří cyst). Foto P. Tůmová
-
Lamblie střevní (Giardia intestinalis) ve stadiu patogenního bičíkovce, trofozoita. Foto P. Tůmová
-
Trofozoit s přísavným diskem k přichycení na mikroklky tenkého střeva. Izolát z prasete. Skenovací elektronová mikroskopie. Foto E. Nohýnková
-
Vilém Dušan Lambl (1824–1895) jako docent pražské lékařské fakulty. Z archivu Ústavu dějin lékařství a cizích jazyků 1. LF Univerzity Karlovy
-
Trofozoiti lamblií. Diferenciální interferenční kontrast, zvětšení 630×. Foto P. Tůmová
-
Nativní preparát ze stolice pacienta s lambliózou – cysty (bílá šipka) a trofozoit (černá šipka). Zvětšeno 400×. Foto A. Perglerová
-
Jak funguje flagelární cyklus lamblií? Trofozoit nese 8 bičíků rozrůzněných na čtyři funkčně a strukturně odlišné páry – ventrální (V), posterolaterální (PL), anterolaterální (AL) a kaudální (C). Z nejmladších bičíků (V a PL) se v tomto přesně řízeném procesu stanou v další generaci bičíky AL. Těm je o generaci dál svěřena pozice juniorní (C2) a ve čtvrté generaci seniorní C pozice (C1). Rozchod bičíků do dceřiných buněk a tvorba nových bičíků probíhá semikonzervativním způsobem, kdy se v každé sadě bičíků – karyomastigontu – objeví dva mateřské a dorostou dva dceřiné bičíky. A to tak, že ten potom obsahuje vždy po jednom z bičíků z každé funkčně odlišné sady. Trofozoit v každém okamžiku obsahuje bičíky čtyř generací. Bičík C1, který je nejstarší, je pouze jeden a má v buňce přesně definované umístění – v levém karyomastigontu při dorzálním pohledu. Od něj je polymerován přísavný disk, kterým se trofozoit přichytí (adheruje) k mikroklkům enterocytů tenkého střeva. Podle: E. Nohýnková a kol. (2006)
-
Rekonstrukce (3D) buňky trofozoita lamblie střevní. Buňka byla připravena metodou expanzní mikroskopie – fixována formaldehydem, zalita do akrylamidového gelu, čtyřnásobně expandována, struktury značeny amino-reaktivním esterem. Pozorována konfokálním mikroskopem s objektivem 63×. Optické řezy složeny a segmentace organel provedena v programu Amira. Jádra modře, periferní vakuoly červeně. Foto P. Tůmová a J. Soukup
-
Logo 1. ICOP kongresu (The First International Congress on Protozoology) v Praze z r. 1961 od Jiřího Ludvíka z tehdejší Československé akademie věd. Orig. J. Ludvík