37. Mezinárodní geologický kongres v Busanu (Korejská republika) vyhlásil rozhodnutí Výkonného výboru Mezinárodní unie geologických věd (při UNESCO; IUGS) ze dne 21. února 2024. Jím byla jeskyně Račiška pečina (Matarsko podolje, JZ Slovinsko) zapsána do seznamu Lokalit geologického dědictví IUGS. Ve zdůvodnění je uvedeno: víceoborový záznam krajiny a paleoenvironmentálních změn v průběhu posledních 3,4 milionů let, včetně změn geomagnetického pole v pliocénu a pleistocénu i přechodu Matuyama/Brunhes. Jeskyně obsahuje unikátní profil podlahových sintrů s jíly, které obsahují četnou faunu drobných i velkých obratlovců a gastropodů. Při dlouhodobém výzkumu trvajícím od roku 2004 byla použita kombinace geomorfologických metod s numerickým radiometrickým datováním (U-Th, U-Pb, 14C), korelativní stratigrafií založenou na fosilních zbytcích a studiem stabilních izotopů (O, C), jež přispělo k paleoenvironmentálním interpretacím. Jde o výsledek mezinárodního týmu pracovníků ze Slovinska (Ústav pro výzkum krasu ZRC SAZU, Postojna), Česka (Geologický ústav AV ČR, v. v. i., Katedra zoologie Přírodovědecké fakulty Univerzity Karlovy, Praha, Národní muzeum v Praze) a Polska (Ústav geologických věd PAN, Varšava, Univerzita Adama Mickiewicza, Poznań). Odkazy na některé články z tohoto výzkumu najdete zde a zde. 

Geologický ústav AV ČR se nedávno stal testovacím centrem pro vývoj pokročilých senzorů určených k přesnému broušení a leštění preparátů pro následnou mikroskopickou analýzu. Vybraní pracovníci GLU byli proškoleni finskými specialisty pro práci na zařízení Polishing Wizard, jež bylo vyvinuto Univerzitou v Turku. Zařízení umožňuje i potencionální automatizaci těchto procesů, jak pro potřeby výzkumu, tak pro potřeby průmyslu. Testování proběhne v rámci programu strategie AV21 Dynamická planeta Země, resp. projektu „Inovativní metody pro studium geologických procesů a environmentální monitoring“ vedeného Tomášem Hrstkou. 

Na konci geologického období triasu (před 201 miliony let) došlo k dramatické změně klimatu Země a masivním sopečným erupcím. V tomto období nastala výrazná změna v druhové skladbě rostlinstva. Nová studie, zveřejněná v prestižním časopise Nature Communications, na které se podíleli pracovníci T. Navrátil a J. Rohovec z oddělení environmentální geochemie, vysvětluje geologické důvody, které vedly ke změnám bioty. Kombinací paleopalynologického a geochemického přístupu jsme získali náhled na složitý a dlouhodobý sled událostí, kdy globální oteplení paleoklimatu a nárůst koncentrace toxického kovu – rtuti, která byla uvolněna do atmosféry při vulkanických erupcích, společně zapůsobily jako stresující faktory. V jejich důsledku byly během vymírání trvajícího nejméně 1,3 milionu let stromy nahrazeny kapradinami.

Mezi lety 2021 až 2023 došlo na poloostrově Reykjanes ke třem erupcím v rámci vulkanického systému Fagradalsfjall. Aktuálně se vulkanická aktivita přesunula do západněji ležícího systému Svartsengi. Vulkanolog Lukáš Krmíček ve spolupráci s kolegy z islandské univerzity odebral tekoucí lávu současné islandské erupce. Její výzkum napomůže při zodpovězení otázky, zdali, a případně jak jsou vulkanické systémy Fagradalsfjall a Svartsengi propojeny. Více informací z nejnovějších islandských vulkánů případní zájemci najdou v  knize „Svět sopek zblízka“.